You saved me

33.

Pohled Natalie, následující den na tréninku, 16:30

*******

Pozdravila jsem holky, které už mířily do tělocvičny a já akorát vcházela do šatny. Všimla jsem si té nové hráčky. Victorie? Myslím že ano.

,,Ahoj," pozdravila jsem mile a hned k ní přistoupila, abych se představila. ,,Jsem Natalie, ale můžeš mi říkat Nat. Těším se na náš dnešní trénink, mohla bych ti dát pár tipů," usmála jsem se jak nejmileji to šlo. Nechtěla jsem mít se žádnou spoluhráčkou v našem týmu rozbroje. Ona se ke mně otočila a měla opravdu naštvaný pohled. Ztuhla jsem z toho, hlavně když mě pak chytla za límec trika a přitáhla si mě k sobě. Co to je sakra za holku?!

,,Hele holčičko, rozhodně proti tobě neprohraju a žádné tvé tipy nepotřebuju, umím si poradit sama, tak se mi laskavě nepleť do cesty nebo uvidíš," zavrčela mi do obličeje. Pak mě pustila, vzala si svou láhev s pitím a odešla za holkami. Nevím, co se poslední dobou děje, že jsem obklopená těmi nesprávnými lidmi. Hned co odešla, do šatny vstoupila Julie a měla na sobě výraz, který se mi moc nelíbil, byl vraždící. Když si všimla, jak pořád stojím na jednom místě s mírným šokem ve tváři tázavě se na mě začala dívat.

,,To nic, jen je trošku zvláštní," mávla jsem nad tím rukou a šla si položit věci vedle ní na naše místo. Ona moc nadšeně nevypadala. Takže jsem se mezitím co jsme se převlékaly dívala tázavým pohledem, co bylo ale nejvíce zvláštní, ona se mi dívala do očí taky. Co je to dnes za den?!

,,Ta nová se mi vůbec nelíbí," pronesla, když jsme už šly do tělocvičny. Musela jsem s ní souhlasit, kdo svou kapitánku vytáhne za tričko a říká taková slova hned první den, nic jsem jí neudělala. Jen co jsme došly do tělocvičny tak po mě skočila Emma s Jennifer, jelikož jsem to nečekala, tak jsem stáhla Julii sebou a skončily jsme na velké hromadě. ,,V pohodě?" zeptala se okamžitě, v jejím hlase zazněla menší panika a starost. Když jsem se vzpamatovala uvědomila jsem si, kde se momentálně nacházím. Svou hlavu jsem měla obličejem přesně ve výstřihu Julie. Okamžitě jsem se zvedla s její pomocí. Určitě musela v mé tváři vidět, jak mi je trapně. Mezitím se Jennifer a Emma smály jako pominuté. 

,,Promiň...nechtěla jsem...já to nečekala," začala jsem se hned omlouvat, ale můj mozek v tu chvíli nedokázal vymyslet normální větu, takže jsem to říkala tak divně. Julie se jen uchechtla a vstala, mě vytáhla sebou, protože bych ještě byla pořád na zemi. ,,Nebolí tě něco?" zeptala jsem se okamžitě, byla to docela rána.

,,V pořádku prosím tě. To mi spíš řekni ty, kdybych tě nezachytila spadla bys na podlahu," dívala se na mě se starostí v hlase. Počkat, ale já měla za to, že jsem jí stáhla omylem sebou, nebo se tam objevila, aby mě zachytila? Já nevím! Periferním viděním jsem viděla vražedný pohled od té nové na mou osobu. Přejel mi z toho mráz po zádech. Tak se mi laskavě nepleť do cesty nebo uvidíš. Přehrála se mi ta věta v hlavě. Jelikož jsem byla mimo, tak mě z toho vytáhl nečekaný pohyb a já se ocitla vzhůru nohama. ,,Když nejdeš ty, tak tě tam vezmu sama," slyšela jsem chichot Julie. Až teď mi došlo, že mám její zadek přímo před obličejem. 

,,Jo, však už jdu, polož mě," zamručela jsem a na znamení ať mě pustí jsem jí mírně šťouchla do zad. Pak jsem se objevila konečně na zemi. Otočila jsem se na ty dvě a ty dělaly, že nic. Vraždila jsem je pohledem.

,,Copak, špatně jsme se vyspinkali prcku?" neodpustila si Emma a já už chtěla vzít nejbližší míč a poslat jí ho do obličeje, jenže mě Julie chytila za tílko a táhla mě pryč. Pak dodala, že jim dám zabrat na konci. To si piš, hezky jim to nandám. Tak nějak jsme začaly dělat naší rutinu, dělaly jsme to už automaticky. Trenérka sice ještě nedorazila, ale my tu už byly všechny. Bohužel nás tu byl lichý počet. Takže ta nová se neměla s kým protáhnout. Byly jsme zvyklé si vzájemně pomáhat s protažením. Takže mezitím, co jsem pomáhala Julii se pořádně protáhnout, občas jsem se podívala na Victorii. Ale ta si mě nevšímala, nebo po mě hodila vražedný pohled. Nechápala jsem její chování...bylo tak arogantní. Když jsem si sedla na podlahu a Julie mě tlačila do zad, abych se pořádně protáhla, vydala jsem nevysvětlitelné zvuky, které byly mezi vzdycháním a kňouráním. Tím jsme ztuhly všechny.

,,Co to sakra bylo?" zasmála se Jennifer. Já jsem se jen otočila na Julii, která se ke mě najednou otočila zády. Já se začala spíš stydět, protože jsem nevěděla, proč jsem to udělala. Ale bylo to nejspíš, abych si nějak ulevila od bolesti. To není moc logické.

Pohled Jenifer

*******

Dívala jsem se na Julii, která se k Nat otočila zády, tím pádem jsem měla skvělý výhled na její obličej. Viděla jsem, že je úplně rudá a jak si promnula pravou rukou oči a pak se podívala na mě. Já se mezitím podívala na Nat, která byla rudá taky. Ale to bylo nejspíš kvůli tomu, že jsme to slyšely všechny. Taky by mi bylo trapně. Julie se otočila zpátky, ale když viděla, jak se na ní Nat dívá, otočila se zase zpátky. Nat měla vždy zvláštní pohledy. To Julii vždy zaujalo, vždy chtěla vědět, jaký její výraz uvidí příště, zkoumala, co ten daný výraz znamená. Za ty roky to věděla moc dobře. Ale tenhle byl nový. Když bylo pořád ticho, tak ho naštěstí přerušila trenérka, která do tělocvičny přímo vběhla.

,,Omlouvám se za zpoždění, v bance byla fronta, tohle mě jednou zabije, člověk si chce koupit barák, aby něco měl a je kvůli tomu takové běhání," mručela naštvaně. Na to jsem se musela uchechtnout, není to nijak dlouho, co jsme se přestěhovali do našeho domu, asi tak dva roky, ale pamatuji si, jaké rodiče měli kvůli tomu běhání. Bylo to hrozně stresující. Ale to je mimo téma. Tolik bych chtěla aby to těm dvěma klaplo. Na.t si konečně zaslouží štěstí a Julie, ta si taky nezaslouží se trápit. Ke všemu ty dvě byly přeci jen pro sebe stvořené.