You saved me

43.

Stále pohled Natalie, čas odjezdu na soustředění, 12:00

*******

Poslední týden Před odjezdem byl víceméně stejný. Julie byla pořád více do sebe uzavřená a buď jsem přespávala já u ní, nebo se ona ke mně dostala v noci, kdy jí ani nedělalo problém mě vzbudit jen aby jí pomohla nějak spát. Ne že by to mělo nějaký efekt, ale šlo vidět že jí svým způsobem moje společnost uklidňuje a ona se cítí dobře. Od doby kdy na mě malém vybouchla jsem se neodvážila to téma znovu otevřít, řekne mi to až se na to bude cítit. Projížděla jsem si seznam písniček, který jsem si dokázala za poslední týden vytvořit a čekala znuděně na Julii a příjezd našeho autobusu. Včera v noci se ke mně totiž proplížila a ráno musela běžet zpátky domů, jelikož si uvědomila, že si ještě nezabalila věci. Potichu jsem zívla a podívala se okolo sebe, většina holek už tu byla. Jennifer s Emmou stály společně stranou a nějak si spíš užívaly vlastní společnost v té své jejich bublině. Periferním viděním jsem spatřila jak se blíží Julie. Alespoň nejde pozdě. Když přišla takcsi sedla vedle mě na obrubník a opřela si hlavu o moje pravé rameno. Jedná z věcí co jsem jí poslední dobou nechala dělat. Říkala že chce být na chvíli sobecká přece?

,,Ahoj," zamumlala na pozdrav a podívala se do mého telefonu, aby věděla co momentálně dělám. ,,Budeme sedět spolu?" Zeptala se mě najednou a já tak nějak nevěděla co tím myslí. Neseděly jsme snad spolu pořád?

,,Vždy jsme spolu seděly a ani jedna z nás se nemusela ptát té druhé. Jasně, že ano," řekla jsem a podívala se na ní a on zdvihla pohled na mě. Na chvíli se tvářila trošku jako dítě, když ho za něco kárá jeho matka. V poslední době se opravdu chová prostě divně.

,,Jen se ujišťuji. Pro případ kdyby sis chtěla odpočinout, musím být určitě otravná," vysvětlila a já si promnula kořen nosu a pak se na ní podívala s pohledem jestli to myslí vážně. Jako kdybych zrovna jí mohla shledat otravnou. Co se stalo s tím jejím sebevědomým já? Pravděpodobně ho nechala někde doma.

,,Ty a otravná? Mám tě snad za ty slova praštit? Kolikrát ti mám říkat že je to fajn?" otázala jsem se jí s mírným úsměvem, abych jí tak nějak dokázala podpořit. Tiše jsem doufala, že to nějak pomohlo. Místo toho jsem vzala její ruku do mé pravé a začala opět projíždět svůj seznam písniček. Také jsem svým periferním viděním dokázala zpozorovat Victorii jak nám propaluje díry do hlavy a to samé jsem mohla říct o Jennifer.

,,Jen se ujišťuji. V poslední době jsem na tebe nalepená ze své sobeckosti a ty s tím nakladáš jakože ti to vůbec nevadí," řekla a já se zase na ní podívala a tentokrát jsem dokonce i schovala svůj telefon k sobě do kapsy od shortek. Takže si to přeci jen uvědomovala až moc dobře, dokonce natolik, aby se ujistila, že si od toho všeho na chvíli odpočinu.

,,Zvykla jsem si, navíc opravdu o nic nejde, ráda pomůžu," zamumlala jsem jí, abychom měly tak nějak konverzaci jen pro sebe a nikdo jiný ji neposlouchával. Ona se jen mírně usmála, to bylo docela dobré znamenitě, ale ne takové, které by mi řeklo, jak se doopravdy cítí. Chtěla jsem se jí zeptat, jestli mi to její tajemství na soustředění řekne ale raději jsem se zastavila, jelikož jsem, se nechtěla vypořádávat s podrážděnou Julií. V ten samý moment přišla trenérka a začala nás hnát pryč od místa čekání se slovy, že se s řidičem špatně dohodli a že se k nám nedokáže tak nějak dostat. Julie kráčela vedle mne zatímco se naše spojené ruce tak nějak nechtěly od sebe oddělit. ,,Plánuješ si dát dvacet než ta, dorazíme?" Zeptala jsem se.

,,Nejspíš jo, uvidím jak moc budu unavená," řekla mi a ani se na mě nepodívala.

,,Moc přemýšlíš, zkus se ani chvíli uvolnit, když v noci spíme tak si pořád ztuhlá jako socha," povzdechla jsem si. Byla to pravda a kolikrát mi nebylo dvakrát příjemné vedle ní spát. Byla jako kámen a já nemohla pořádně kvůli tomu zabrat. Ona se na mne podívala pohledem který říkal všechno. A jak to mám ási udělat? Dej mi návod. To byly dvě jasné věty, které jsem z jejího výrazu dokázala vyčiíst. ,,Dnes obzvlášť. Byla si ztuhlá až moc...je to kvůli soustředění? Kvůli Victorii? Neděj si starosti, nějak jí zvládnu."

,,Jak tě znám, tak spíš budeš dělat opak. Vyhýbat se. V tom si opravdu dobrá," řekla s docela větším sebevědomím v hlase. Dělala si ze mě legraci. Musela jsem ale přiznat, že v tom měla pravdu.

,,No pokud si pamatuji dobře, tak já jsem ta klidná tady, ty si horká hlava a kdybys mohla, tak jí mučíš pohledem," vrátila jsem jí její palbu s docela větším faktem. Kolikrát se stalo kdy bylo jasné, že k tomu nemá daleko? Podle mě dostkrát na to, abych mohla říct, že už ví, kterou, mučící techniku by na ní použila.

,,To je naprosto jiná věc," snažila se to najednou zazdít, ale vypadalo to, že je trošku více ve své kůži jelikož pořád vtipkovala. Po chvíli jsme dorazily před autobus a postupně všechny nastoupily. Dnes jsem nechala výjimečně Julii sedět u okýnka...pro jistotu. Chci se ujistit že nespadne do uličky až bude usínat. Nebylo by to poprvé co by se to stalo. Všechny jsme si nasadily sluchátka, protozeose prostě vědělo že tato cesta bude dlouhá a nudná. Julie se přeci jen nakonec rozhodla, že si na chvíli zdřímne a po chvíli její hlava byla opřená o okýnko. Vypadala o něco lépe. Chtěla bych, aby se vrátila ta bezstarostná Julie. S takovým tempem jsem si jistá, že určitě zestárne rychleji. V poslední době by se dalo říct, že má docela dobré argumenty a nápady. Po hodině cesty jsem i já citila, jak se mi spánek snaží drát na mysl a já s ním nějakou chvíli bojovala. Musela jsem se prostě několikrát ještě ujistit, že je Julie v pořádku. Ale i já mám své limity a po chvíli snažení se vzdala mým betonově těžkým víčkům.