You saved me

37.

Stále pohled Natalie

*******

Obcházela jsem chatky mého týmu a předávala jsem jim klíče a zapisovala si jednotlivě, kdo na jaké chatce bude. Kdyby se po nějaké době někdo rozhodl, že chce někam jin, tak mu bránit nebudu, ale bude se muset s někým vyměnit.

,,Běžte si jako ostatní pro kufry, pak se sejdeme před jídelnou a půjdeme se nasvačit. Následně si budete moc vybalit a v šest bude opět sraz na večeři. A po večeři máte deset minut na převlečení, bude se totiž v hlavní budově hrát hra," vysvětlila jsem poslední skupince. Když jsem nad tím tak přemýšlela, ani jsem nevěděla kam před chvílí Anthony s Austinem odtáhli Julii. Jenom mi pověděli, že si s ní chtějí pokecat. Moc jsem nad tím nepřemýšlela, kluci budou na chatce která nám nějakou náhodou zbyla. No nic, vezmu nám kufry a dám je nám do chatky. Pomalu jsem vyšla směrem do budovy, kde jsme si naše kufry odložily a přemýšlela nad tím, kam ti dva jí mohli odvést.

Pohled Julie

*******

Austin s Anhtonym, ta slavná dvojčata mě někam táhli, nevěděla jsem kam, vůbec jsem to tady neznala. Po chvíli zastavili a oba mě pustili.

,,Takže ty si ta Julie, ta která se stará o naší starší sestřičku a o které pořád tak ráda mluví," začal Anthony, nebo to byl Austin? Jak ty dva Nat dokáže rozeznat? Jen jsem tedy přikývla. Oba se na sebe podívali a pak opět na mě přesunuli zrak.

,,To je divný Austine, údajně tu hubu prý nikdy nezavře. Zajímavé, jak je od začátku potichu," konstatoval Anthony. Dobře tak tamten byl Austin. Jen jsem přesunovala zrak z jednoho na druhého.

,,Máš pravdu, vypadá jako kdyby měla každou chvíli vybuchnout, asi něco tají," prohlíželo si mě zase Anthonyho dvojče. Já jsem ještě nic neřekla. Když v tom se podíval na Anthonyho. ,,Myslím, že to mám. Takový si byl ty, když si byl zabouchnutý do té holky z vedlejší třídy!" řekl nadšeně. Já ztuhla a Anthony dal dost velký pohlavek svému bratrovi. Austinovi se obličej zkroutil do bolestné grimasy. A ani se mu nedivím, byla to docela rána. Pak na mě Anthony přesunul svůj pohled. Připadala jsem si jako pod rentgenem.

,,Že by byla zamilovaná do naší sestřičky?" ušklíbl se na mě hned Anthony. Já usnula pohledem, ale to jsem neměla dělat, protože jsem mu hned potvrdila jejich domněnku. Jestli ti dva to řeknou Nat přede mnou, tak je to v háji.

,,Možná?" odpověděla jsem otázkou. Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. To už jsem periferním viděním viděla i úšklebek Austina. ,,Ale neříkejte jí to prosím, chci jí to říct až na soustředění a..." nestihla jsem to doříct, protože mi Anthony skočil do řeči.

,,To není moc dobrý nápad, měla bys jí to říct někdy, kdy jí budeš moct dát na chvíli prostor," poznamenal a trošku se zamračil, ale i tak jsem v jeho očích viděla alespoň trochu pochopení. Nejspíše chápal, že se nechci aby se mnou přestala mluvit.

,,Jsem sobecká, já vím," povzdechla jsem si a pak se zase na ně prosebně podívala. Oni se na sebe opět podívali, jako kdyby měli nějakou konverzaci beze slov. Možná bych v nich našla dobré spojence. A možná by byli ochotní mi trošku s Natalie pomoci.

,,My nic neřekneme, pokud nám řekneš jak dlouho to trvá," prohlásil Austin, ale Anthony se na něj nesouhlasně podíval a už mu chtěl vrazit, protože je to neslušné se na to takto ptát, ale naštěstí jsem ho stihla zachránit svou odpovědí.

,,Už roky,"odpověděla jsem. Nevím proč, ale měla jsem prostě pocit, že se jim s tímto můžu svěřit. ,,Začalo to tím naším rituálem, prostě jsem jí obdivovala tak moc, až to přerostlo v něco víc," vysvětlila jsem v krátkosti. ,,Můžeme už jít? Je čas na svačinu," poznamenala jsem, nechtěla jsem si tu dělat hned problémy, že jako vedoucí jdu pozdě. Navíc jsem si ani ještě nevzala kufr do chatky! Oba jen přikývli a prošli kolem mě beze slov. Já jsem se tedy vydala za nimi.

,,Upřímně si myslím, že to není špatné. Zaslouží si někoho, kdo jí bude mít skutečně rád. Neřekneme jí to, ale ne že jí ublížíš," říkal Anthony mírně výhružným hlasem. Austin se jen uchechtl a já se tak trošku usmála. Nechtěla jsem si je znepřátelit, hlavně když se s Nat baví natolik, že jí nazývají jejich sestrou.

,,Díky, ani nevíte, jakou laskavost mi tímhle děláte," řekla jsem úlevně. Následně se mě ptali jen na pár informací o tom, jaké je mé oblíbené jídlo a tak dále. Já jsem jim v klidu odpovídala. Ani jsem si pořádně nevšimla, že už jsme před jídelnou, kde už čekala Natalie a počítala, zda nám někdo nechybí. Šla jsem tedy s úsměvem za ní.

,,A vy kde jste se courali?" zeptala se mě mezitím, co ještě počítala.

,,Ale jen se mě chtěli zeptat na pár věcí," mávla jsem nad tím rukou, jako kdyby to nic nebylo.

,,Vzala jsem ti kufr na chatku, aby ses s ním nemusela tahat potom, ti dva ať si to pak odtáhnou," šeptala potichu. Já jsem se zasmála a potichu jí poděkovala. ,,Tak jsme všichni, tak jdeme!" řekla zvýšeným hlasem Natalie a všichni se hned vydali za ní. Vypadá to, že ke svačině bylo různé ovoce. Neváhala jsem ani chvíli a šla si pro meloun. Nejlepší ovoce na léto neexistuje. Natalie si vzala dva pomeranče a hned na to jsme si šly přisednout ke stolu, kde seděli jen vedoucí.

,,Tak tady jste," prohlásil hlavní vedoucí. ,,Tady Victorie nám vyprávěla, že se akorát připojila k vašemu týmu, hrozně se jí tam líbí, miluje ten kolektiv," vysvětlil, o čem se tak zrovna bavili. Já povytáhla obočí a podívala se na Natalie, která se na mě dívala svým výrazem. Obě jsme totiž moc dobře věděly, jak moc se jí u nás v týmu líbí. Tak moc, že je na všechny nepříjemná. Ale rozhodly jsme se, že s ní budeme hrát její hru.

,,Ach ano, všechny jsme měly obavy, aby zapadla, ale ukázalo se, že s tím nebyl vůbec žádný problém, ihned se z nás staly kamarádky," usmála jsem se falešně a posadila se okamžitě vedle Nat. ,,Hraje velice dobře, je vždy skvělé, když se k našemu týmu připojí někdo nový, znamená to víc zábavy," vysvětlila jsem. Natalie jen přikyvovala na můj nesmysl a to samé dělala Victorie. Ta se na mě dívala takovým divným způsobem.

,,A ještě si spolu spousty zábavy užijeme," usmála se jak jinak, falešně. Já tuhle holku prostě nechápu. Ale už teď jsem věděla, že s ní budou problémy, to bude zajímavé léto.