You saved me

30.

Pohled Natalie, pondělí na tréninku, 16:30

*******

Pořád jsem měla pocit viny. Že jsem Julii lhala, přitom zněla tak zoufale, bylo mi to líto. Stály jsme v řadě a čekaly jsme na příchod trenérky s manažerkou. Když vstoupily dovnitř, hned za nimi byly další dvě ženy a další volejbalový tým. Ty holky si prohlížely naší tělocvičnu a my se s holkami automaticky více napřímily, abychom vypadaly významně. Naše trenérka se na nás podívala  pak se podívala na jednu holku, která měla přímo vražedný pohled. Dobře...

,,Rozehřejte se děvčata," pobídla nás a my jsme si začaly povídat mezitím, co jsme se rozehřívaly. Jen co jsme se protáhly, tak jsme si šly zkusit smeče a nahrávky. Holkám to šlo skvěle. 

,,Nat, je řada na tobě,"  řekla Jul, které stála u sítě na spotu nahrávače. Všimla jsem si jak na mě ten druhý tým koukal. Nadhodila jsem míč a rozeběhla se. Nahrávku jsem trefila přesně a s hlasitým bouchnutím dopadl na druhou stranu. Druhý tým na mě koukal překvapeně mezitím, co se také rozehříval. Já si šla zkoušet přijímaní a následně bloky. Těšila jsem se, že si zase zahraju, takže jsem to nijak nehrotila. Když jsme nakonec stály všechny proti sobě a dívaly se na sebe přes sít, začal se mi do krve vlévat adrenalin. Měla jsem výhodu, podávala sem první. Připravila jsem se a když jsem slyšela zvuk píšťalky pořádně jsem do toho praštila. Šetřit je nehodlám. Ony stály přimrznuté n místě a to nemluvím o jejich liberu. Myslím, že říkala že se jmenuje Victorie. Když jsem míč dostala zpátky, šla jsem si stoupnout na druhou stranu a ony mě jen sledovaly. Další zvuk píšťalky a já to samé předvedla levou rukou.  Opět to nedokázaly zachytit, i když se to ta Victorie snažila přijmout. Teď jsem moc dobře věděla, že už to nebude tak silné podání. Stála jsem pořád na stejné straně a podávala levou rukou. Zachytily to a já jsem šla pomoci holkám. Dávala jsem polevy, k výskoku, aby jí mohly zablokovat. Jejich hráčka se dostala skrz, jenže jsem tam byla já a zachytila jsem to perfektně. Míč letěl na Julii, která ho nahrála Emmě a ta nám získala další bod. Jdu podávat znovu. Ale opět pravou. Dala jsem do toho vše, ale i tak míč přeletěl síť tak tak. Holky se snažily to zablokovat, ale nepovedlo se jim to a ani já jsem nebyla dostatečně rychlá na to, abych to zachytila a tak získaly bod.

Po zápase

*******

Nebudu lhát, byly dobré, ale dokázaly jsme vyhrát. Já jsem si párkrát zasmečovala a dokázala jsem pár smečů zablokovat. Byla jsem v klidu na zemi a vydýchávala jsem se. Julie byla vedle mě a vedle ní ještě byla Jennifer s Emmou. To k nám ale ještě přišla trenérka a začala nás pomalu zase tahat na nohy. Tak jsem si alespoň sedla, aby se neřeklo.

,,Budeme to muset ještě doladit," poznamenala jsem a podívala se na ně. Holky přikývly a také se posadily.

,,Co si myslíš o Victorii kapitánko?" zažertovala Jennifer. Zavraždila jsem jí pohledem a všimla si pár překvapených pohledů z druhého týmu. Asi bych také nečekala, že zrovna ta nejmenší bude kapitánka, nedivím se.

,,Je dobrá, jen jí naučím ještě pár triků," řekla jsem a začala se ze země zvedat. Jelikož jsem pak spatřila Julii, jak si lehla na břicho, aby se trochu schladila o podlahu, využila jsem toho. Rychle jsem si jí sedla na záda a začala jí lechtat. Bylo zábavné sledovat, jak se kroutí, ale nemůže nic udělat. Když jsem viděla, že už nemůže pořádně dýchat, nechala jsem jí být. Ona se vzpamatovala a pak na mě vrhla vražedný pohled. ,,Jennifer, pomoc!" křikla jsem na svou druhou kamarádku a začala utíkat na druhou stranu tělocvičny.

,,Můžeš si za to sama Nat!" křenila se zákeřně Jennifer. Netrvalo to dlouho a Jul mě chytila, i když jsem se snažila, neměla jsem šanci, před ní ne.

,,Jen počkej co s tebou provedu," smála se a jasně jsem viděla v jejích očích tu zákeřnost. Už vím proč si ty dvě tak rozumí. Trenérka se smála a ani nijak nezakročila. Já se snažila pořád vymanit z jejího sevření.

,,Jul, tohle dělat nechceš, věř mi," snažila jsem se jí přesvědčit, aby mě nechala být ale bylo pozdě, povalila mě zpátky na podlahu a už jsem cítila šimrání na břiše. Vyprskla jsem smíchy a snažila se chytit její ruce. Jenže jsem je z toho smíchu měla tak zesláblé, že to nemělo žádný efekt. Nemohla jsem jí ani například mírně odkopnout, protože seděla přímo na mně.

,,Ale chci," řekla a pak mě nechala být. Já ležela na zádech a snažila se nějak popadnout dech, kvůli tomu, že jsem neměla dostatek vzduchu. ,,Jsi v pohodě?" zeptala se se smíchem. Když jsem se rozkašlala, jako kdybych měla tuberkulózu.

,,Jasně," řekla jsem s mírně sarkastickým tónem. Najednou jsem se ale cítila tak zvláštně prázdně. Nevím proč, ale to mě trochu děsilo. Už včera to nebylo s otcem růžové a dnes s ním budu muset být znovu doma. Krev mi z toho tuhla neskutečným způsobem. Nejradši bych byla s Julií, jenže jí taky nechci pořád otravovat, taky určitě chce mít své soukromí. Julie si ale všimla pohledu, se kterým jsem se dívala do stropu. Sedla si tedy vedle mě. Milosrdná lež. Pomyslela jsem si. Obě jsme byly ticho. Neodcházíme dokud neřekne sama trenérka. Ta ještě něco řešila s tou druhou paní a tak nám nezbývalo nic jiného než čekat. Pomalu jsem se zase posadila.

,,Kdyby něco, víš že mi můžeš napsat," řekla a já přikývla. Proč se mi vše co řekla pořád přehrává v hlavě? Jak v sobotu zněla tak zoufale. Jsme kamarádky, ale tohle mě překvapilo milým způsobem. Hrozně moc mě brání. Nevím co jí k tomu vede. Dochází mi, jak moc Juliinu pravou stránku neznám. Vypadá extrovertsky, přátelsky a všechno tohle. Ale pak když se mi podaří vidět její pravou stránku nahání mi občas strach. Z venčí vypadá jako andílek, ale ve skutečnosti je jako hladový lev, který si brání svou kořist před hyenami. A tou kořistí budu nejspíše já...