Hell like prison

11.Vypadni ode mne

Valentino se pomalým krokem blížil k Anně a ta z něho měla naprostou hrůzu. Nenáviděla chirurgické zákroky, které se dělali, když pacient spal, natož když se měly dělat, když byl pacient vzhůru.

Chtěla se dostat od něho, co nejdál, ale zranění jí to moc nedovolila. Můra toho samozřejmě využila a chytila ji. Dívka jenom zakňučela. Věděla, že by proti němu neměla šanci.

Jakmile byla v pozici, kterou potřeboval, začal sešívat její rány. Když jí jehlou zajel do kůže, dívka vykřikla bolestí. Nikdy nic takového nezažila. Valentino chvíli počkal až se uklidnila a teprve potom pokračoval. Výkřiky však stále opouštěly její ústa.

Trpěla takhle hodně dlouhou dobu a vůbec nepomáhalo, že Valentino rozhodně nehodlal brát ohled na to, že je člověkem. Jediné, co měl na mysli bylo, aby přežila a s ní šance mít vyšší postavení.

Asi tak po čtyřech hodinách ji nechal být. Měla teď na sobě několik obvazů, které byly od krve a tváře měla mokré od slz. Doufala, že už ji dá pokoj, jenže se šeredně spletla.

Po chvíli se démon vrátil zpátky a než stačila nějak zareagovat, tak ji popadl do náruče a nesl ji pryč. Anna už ani nevnímala kam.

Až pozdě si uvědomila, že udělala chybu. Val si ji, totiž odnesl do koupelny, kde byla napuštěná vana. 

Dívce se rozšířily oči: ,,Ne, bože prosím smiluj se. Řekni mi prosím, že se mě právě nechystá umýt."

To už ji ale můra zbavila jejích kalhot, tedy aspoň toho, co z nich zbylo a chtěl pokračovat.

,,Ne!'' vykřikla a snažila se mu v tom zabránit.

,,Ha ha. Ty jsi mi nějak ožila. Není to tím, že se přede mnou stydíš~?'' zavrněl.

,,Tak to mi polibte víte co."

Než se však nadála, zbavil ji podprsenky. Vyděšeně vykřikla a zakryla se rukama. Podprsenku po chvíli následoval i poslední kousek oblečení. Anna byla celá rudá v obličeji. Ale nebylo to ze stydlivosti, bylo to, protože byla totálně naštvaná. Nejvíc asi na ten jeho pohled plný oplzlosti.

,,Jak jsem si před mohla myslet, že by mě mohl mít rád. Je takový, jak mi ho popsal Angel. Měla bych jsem se s ním, co nejdříve zkontaktovat."

To už ji ale Valentino beze slova popadl do náruče a dal ji do vany. Dívka sykla bolestí. Teplá voda jí ještě více podráždila všechna zranění, co na sobě měla. Nemohla však nijak odporovat, jelikož se snažila skrýt své nahé tělo před pohledem Valentina.

Démon potom přešel k malé stoličce, co stála u umyvadla a začal si svlékat kabát. Anna teď měla husí kůži. Doufala, že se s ní nehodlá koupat.

Můra ji však překvapila. Pod kabátem měl ještě košili a kalhoty. Košili si vyhrnul po lokty a pak sebral židličku a posunul si ji k vaně, kde  se na ni následně usadil. Seděl za zády Anny, takže se nemusela bát, že by pohledem příliš bloudil po jejím těle.

Valentino vzal nějaký sprchový gel, co byl položený u vany a dal si ho na ruce. Pak ho začal roztírat po jejích zádech. Dívka sykla. Gel se jí dostával do ran a to ji velice štípalo.

Démon ale nepřestal do té doby, než jí nenamydlil celé záda, zbytek si s jeho pomocí umyla sama. 

Anna seděla potichu ve vaně a přes řasy jí kapala voda. Přemýšlela, co bude následovat. Byla si jistá, že je dost šílený na to, aby ji vzal z té vany a někde ji znásilnil. Tuto myšlenku se však snažila potlačit.

Po chvíli ucítila čtyři paže, jak se jí obmotávají kolem těla. Radši se schoulila, co nejvíce to šlo, aby zamezila, jakémukoli pokusu o znásilnění. Místo toho ji však Valentino zabalil do osušky a vešel s ní zpátky do ložnice. Tam ji položil na postel a vydal se skříním.

Dívka se více zabalila do osušky a snažila se být, co nejvíce nenápadná.

Když se démon vrátil k ní, držel v ruce nějakou košili.
Z úhlu, ve kterém se nacházela Anna, jí to připomínalo nějakou spací košili, co mívají nějaké ty nóbl dámy. Než stačila však zareagovat, tak z ní Valentino dal pryč osušku a začal ji oblékat do té košilky. Řekněme si na rovinu, že už vzdala jakoukoli snahu o útěk nebo o odpor, věděla, že by to přineslo více škody než užitku.

Jakmile ji démon oblékl napřímil se a kochal se pohledem na dívku. Ta měla slzy na krajíčku, ale snažila se být silná. Val se nad tím jen uchechtl a vrátil se zpátky do koupelny, kde se zamknul.

,,Proč se sakra zamyká? To si jako myslí, že na tam za ním vlítnu a pokusím se ho zabít, když se bude sprchovat? Nebo, počkat zřejmě se bojí o svůj krk. Vždyť se ho pokusili zabít a mě též. Ale já jsem spíš byla něco jako provokace.," povzdechnula si, ,,kéž bych s ním nikdy nepodepsala tu smlouvu. Jediné, co mě teď může uklidnit je, že vím že je má rodina v pořádku."

V tu chvíli vyšel z koupelny Valentino jen v kalhotách. Byly však jiné, takže zřejmě nějaké, co používal jako spací úbor.

,,Normálně bych spal nahý, ale vzhledem k tomu, že se mnou budeš na jedné posteli, tak si to dneska odpustím, '' pronesl jako by nic do vzduchu.

Dívka však neprojevila žádnou reakci, kterou očekával. Proto z jeho obličeje zmizel jeho úsměv. S neutrálním výrazem se vydal ke skříni, kde chtěl pověsit své oblečení, když se ho zeptala: ,,Je má rodina v pořádku?''

Démona překvapilo, že se na to ptá. Myslel si, že ji už zajímá jen, jak se dostat od něho, co nejdál. Zřejmě se spletl.

,,Tvá rodina se má skvěle, zlato. Hned poté, co jsi podepsala smlouvu se pomaličku začali uzdravovat. Kdyby se totiž uzdravil hned, tak by to moc nápadné. Ale i tak. Tvá matka už mohla pořádně dýchat a tvůj otec se už probudil z kómatu. A ten tvůj malý bratříček se začal uzdravovat též. Teď, pokud vím, jsou už zpátky doma. Ve vašem domě. Byli však velice smutní, když zjistili, že jejich dcera kvůli tomu, že si myslela, že zemřou, udělala sebevraždu. Hodně dlouho tě oplakávali,'' oznámil.

Anna nevěděla, co si o tom má myslet. Bylo jí její rodiny líto. Chtěla mu poděkovat, že jí dal informace ale on ji předběhl: ,,Nicméně chtěli nějak uctít tebe a tvou památku. Takže, jen tak pro zajímavost, se za chvíli staneš už podruhé starší sestrou. Gratuluji, '' pronesl radostně.

Dívka opět nevěděla, co na to říct. Tohle ji totiž sebralo všechna slova. Není to tak dlouho, co je tady a už bude mít druhého sourozence.