26. "Normální den''

122 8 1
                                    

Na displeji mobilu se objevil zvláštní seznam. Spíš by se to dalo pojmenovat jako diář. Všude byly napsána místa, časy a někdy u toho byly dodatečně napsány i nějaké poznámky. Annu ale tyhle ty věci zas až tolik nezaujaly, spíš ji zaujalo, že se několikrát u těch událostí opakovalo i její jméno. Například vyšetření u gynekologa, stomatologa, zkouška očkování případné přeočkování. Stručně řečeno jednalo se o základní vyšetření jejího zdraví, skoro to vypadalo, že Valentino chce ověřit, že jí opravdu nic není.

Raději se mu v mobilu víc nehrabala. Měla totiž vcelku obavy z dalších nálezů. Vymazala tedy historii vyhledávání a uzamknutý mobil položila zpět na stůl a aby skryla, že se mu hrabala v mobilu vzala svůj vlastní a pustila si videoklipy, které si do něj uložila, když byla ještě ve světě lidí. Moc totiž nevěřila, že by hledáním na internetu našla něco co není 18+. 

Po pár minutách přestala téct voda a za doprovodu páry vyšel z koupelny Valentino a k dívčině smůle to měl namířeno přímo k ní. 

Svou osušku dal na stejné místo jako ona ale pokračoval dál ke skříním. Po cestě však Anně vytrhl mobil z rukou.

,,Hej!'' vykřikla podrážděně a snažila se dostat svůj majetek zpátky. Bylo však jasné, že proti obřím démonu můry nemá šanci a soudě podle jeho výrazu si to ještě užíval. 

,,No no. Za chvíli půjdeme spát. Tohle by tě jen udržovalo vzhůru,'' zazubil se a zamával jí před očima jejím vlastním mobilem. 

Dívka si jen frustrovaně povzdechla, svěsila ramena a se založenýma rukama na hrudi se posadila zpátky na sedačku. Můra mezitím něco hledala ve skříni a když nalezla, co potřebovala, vydala se zpět ke své posteli. Když ovšem procházel kolem Anny, hodil jí do klína polštář a peřinu. Dívka se na to podívala s pozvednutým obočím a nevěděla, co si o tom má myslet.

,,To máš na spaní. Spíš na sedačce, '' pronesl jako by nic a mávl při tom rukou, což bylo gesto hojně užívané noblesnými dámami. Použil ho záměrně, jelikož ho neskutečně bavilo dopalovat puberťáka před sebou.

Anna se mračila a koukala na polštář na svém klíně: ,,I přes to, že máme spojení, tak se ke mně chová jako ke zvířeti. Začínám pochybovat o své vlastní hodnotě," suše si pomyslela a dala se do přípravy své postele.

Valentino mezitím sebou plácl na postel, hrál se s mobilem a na tváři měl přilepený jeden z jeho hnusně sladkých úsměvů.

,,Jako já se s mobilem hrát nemůžu a on jo. Tomu se říká krutá nespravedlnost," protočila nad tím oči Anna a měla co dělat, aby mu nešla jednu vrazit.

,,Míň mluv, víc připravuj,"  popohnal ji Valentino a zazubil se. Přišlo mu to neskutečně roztomilé, jaké měla dívenka reakce na jeho koketní chování a zároveň se mu líbilo, jak vypadala, když si chystala svou postel, aby byla co nejpohodlnější. 


Po pár minutách se Anna konečně uložila, ale než si skutečně lehla, nezapomněla vrhnout po můře naštvaný pohled plný nenávisti. Poté se však zachumlala do peřin a ani ne po chvíli se propadla do říše snů.

Valentino se ještě chvíli hrál s mobilem než ho položil na noční stolek vedle postele. Moc dobře si uvědomoval, že se mu Anna prohrabovala pamětí, ale bylo mu to jedno. Měl aspoň míň práce s vysvětlováním jejich dalšího programu. 


*********************

Ráno probudilo Annu bití hodin. Zamrmlala si pár nadávek a nedobrovolně pootevřela oči.

Hell like prisonKde žijí příběhy. Začni objevovat