Hell like prison

35.A sakra

Kouř se stával čím dál hustějším a Anna se začala obávat toho, co mělo nastat. Úplně zapomněla, že se jí může dostat do hlavy přestože si daly pravidla, kdy nebo za jaké situace si mohou číst myšlenky. Valentinovi to bylo úplně jedno a měla to od něj očekávat.

Rozhodně tu nechtěla jen tak stát a čekat, až se Valentino rozmyslí a začne konat. Rozběhla se ke dveřím, co se nacházely po pravé straně stolu. Cestu ji ale zatarasil rudý kouř.

,,Sakra," zaláteřila a rozběhla se zpět.

Jenže problém byl, že už nebylo žádné zpět. Rudý kouř ji zcela obklopil. Zůstala pouze v jakémsi kruhu, ke kterému doléhalo klapání podpatků o podlahu.

Dívka se snažila nepanikařit, ale vzhledem k tomu, že se okolo ní ozývaly temné smíchy a zvuky podpatků měly neurčitý směr, tak se v tomto prostředí jaksi nedařilo potlačit paniku.

Panika v ní tedy převzala kontrolu a ona nevědomky začala ustupovat dozadu. Byla si jistá, že slyší všechny ty zvuky před sebou. To ji jen utvrzovalo v tom, že musí ustupovat dozadu, aby se vyhnula tomu vepředu.
Šla stále dozadu dokud do něčeho nenarazila zády. Anna ztuhla a pomalu se otočila čelem k tomu do čeho narazila. Samozřejmě za ní nikdo jiný než Valentino nebyl. Jeho tvář byla ovšem zahalena v temnotě a v puse měl cigaretu, ze které unikal kouř a obklopoval jeho postavu. Jeho oči teď zářily ještě jasněji než obvykle a vyzařovaly pouze zlobu.

Dívčíno tělo ovládl třas. Její mozek radil, aby zůstala na místě a nedělala to ještě horším, než to je, ale strach ten to udělal  po svém a rozhodl se, že před hrozbou uteče.
Rozběhla se směrem pryč od něho, avšak dým se jí obmotal kolem zápěstí a kotníků a vyzdvihl ji do vzduchu.

Anna se pokoušela uvolnit, ale nešlo to. Hlavou se jí honily otázky ohledně její blízké budoucnosti. Pouto přeci zajišťovalo, že ucítí tu samou bolest jako cítí ona a znásilnění smetl ze stolu hned se slovy, že by to nebylo příjemné ani pro jednu stranu. Byla by to jen motanice protichůdných emocí.

V tom hluku dýmu spatřila, jak se k ní Valentino přibližuje. Její tělo opět ovládl třas. Nelíbilo se jí, že mu nemůže řádně vidět do jeho obličeje. Takhle mohla vidět jen jeho rudé oči a růžové zuby. Což samo o sobě působilo velice děsivě.

Jeho úsměv se čím dál více rozšiřoval. Annu to ještě více znervózňovalo. Nevěděla, co má v plánu, ale věděla, že se jí to líbit nebude. A to už si myslela, že tyhle dny budou poklidné.

Můra jí dala prst pod bradu a vyzdvihla její obličej tak, aby mu viděla dívka do očí.
Hněv už jako by pominul a nahradilo ho něco jiného.

Než stačila Anna něco říct na svou obhajobu, Valentino ji políbil. Byla v šoku.

,,Sakra. To bude můj trest. Prosím ať nezajde nějak dalej. Prosím....prosím,'' modlila se v duchu za zázrak.

Začaly jí téct slzy strachu, ale démon si ji pouze přitáhl blíž k sobě zcela ignorujíce její slzy a stále ji líbal. Nijak ji sice neošahával polibek ovšem po chvíli prohluboval. Anně se to zcela nelíbilo, a tak se všelijak kroutila a snažila se vymanit z jeho sevření.

Pak ji ale Valentino znenadání pustil. Dopadla na zem a vyděšeně se na něho koukala. Měl zavřené oči jako by si užíval ten moment, co před chvílí prožíval. Poté však sklopil zrak a jeho pohled se střetl s pohledem Anny.

,,Copak?~ Myslela jsi si, že tě znásilním?'' optala se jí lehce pobaveným hlasem.

Její výraz mluvil za vše. Valentino se zasmál a zvedl ji ze země.

,,Tobě bych Anno nikdy neublížil ale.....potřeboval jsem tě zastrašit. Nemůžeš se mi tady hrabat ve věcech,'' prohlásil to jakoby káral za nějaký prohřešek, jako když matka kárá své dítě.

Anna teď byla zmatená. Nedávalo jí to smysl. Co se to s ním děje? Proč se tak chová?

Když ale zapátrala v paměti tak našla odpověď. Přece jí sám řekl, že to pouto nahrazuje lásku.

,,No snad se do mě nezamiloval,''znechuceně si pomyslela.

Jeho pohled však mluvil o opaku.

,,A sakra.''

Můra na ni ještě chvilku zírala, ale poté ji popadla za zápěstí a vedla ji pryč.

,,Hej! Kam mě táhneš?!'' zakřičela na něho Anna.

,,Už mám celkem dost toho, jak se mi hrabeš ve věcech, takže teď půjdeš se mnou. Budeš mi celý den dělat společnost.''

Dívce se udělal knedlík v krku. Tohle byla nejhorší varianta trestu jakou si kdy dokázala představit. Pohybovat se po po*n studiu.

Hned ho začala prosit, aby to nedělal, že ona už nikdy nic takového neprovede a ještě mnoho dalšího mu naslibovala, ale Valentino nepolevil. Stále ji táhnul tam, kam chtěl on.

Došli k dveřím, před kterými měla Anna už jednou čest stát. Dveře se otevřely a společně s démonem vešla dovnitř. Okamžitě sklopila hlavu k podlaze, aby neviděla děj okolo ní. Byla na to ještě, podle ní dos mladá, a nechtěla se na to koukat. Valentino ji dotáhl ke krytému sezení. Můra se posadila a přitáhla si na klín Annu. Ta se s donucením posadila a měla výhled na vše okolo. Nijak zvlášť příjemný pohled. Kolem jejich posezení se motalo strašně moc........zaměstnanců po*n studia.

Anna se na to nechtěla koukat. Valentino ji po chvíli drapl a otočil si ji tak, aby mu ležela hlavou na hrudi.

,,Ještě lepší,'' neospustila si poznámku.

,,Můžeš být ráda. Mohl jsem tě taky nechat se koukat na ten děj okolo nás.''

,,Valentino? ''

,,Hmmm?''promluvil nepřítomně a hrál si s jejími vlasy.

,,Můžu vědět, proč se tady pracuje, když jsou svátky?''

Dlouho na to nic neříkal, ale potom jednoduše řekl:,,Tady dole nemáme pohádky, jak vy. Tedy, co jsem slyšel. Tady se místo pohádek pouští skoro neustále po*no a filmy pro dospělé. A jelikož chtějí diváci vidět stále něco nového, tak my musíme pracovat.''

Anna začala přemýšlet, proč se vlastně ptala. Mohlo ji to napadnout.
Nikde se kolem ní ale po*no nenatáčelo. Jenom všichni k nim chodili a dávali Valentinovi dokumenty nebo fotky. Probíhalo tam ale nahé focení a striptýz. To ale viděla jen bočním pohledem, jelikož o to neměla zájem a ani nechtěla mít.

,,Očividně je pravda, že se do mě zamiloval. Jsem zvědavá, jak to bude dlouho trvat u mě, než se do něho zamiluju. Doufám, že to bude dlouho poněvadž nechci, abych s ním byla v intimním vztahu.''

Pohlédla na můru. Nevypadala nějak naštvaně. Dokonce se jí zdálo, že byl milý na všechny okolo, což byl zázrak. Ale Anna se obávala, co se stane pokud zemře a zřejmě tyto informace byly v tom šuplíku. Kdyby ji nezastavil tak v něm byla. Dívka bedlivě sledovala, jak se chová. Vypadalo to, že z něj opadl veškerý hněv a jen si užíval všeho okolo sebe.

,,To by mohlo projít,"pomyslela si.

,,Valentino?''

Démon se na ni otočil čekajíc na její další slova.

,,Mohla bych si odskočit?'' optala se ho a poklepávala nohou, aby dokázala, že je to urgentní.

,,Běž,'' řekl jí a povolil stisk.

Anna mu jen poděkovala a rychlým krokem zamířila ke dveřím. Jakmile se ovšem za ní zavřely, nevydala se k toaletám ale ke kanceláři.

,,Ať je v tom šuplíku cokoliv, musím to zjistit,'' pomyslela si a rázným a zároveň opatrným krokem si to kráčela dál po chodbách.