Hell like prison

25.Záchrana

Dveře vyletěly z pantů a v nich stál Valentino. Anna otevřela ústa v úmyslu něco říct, ale neřekla zhola nic, jen lapala po dechu, jako ryba na suchu.

Démon se na nedostatek reakce dívky jen usmál, pomalu k ní došel a vzal ji do náruče. Dívka mu zabořila hlavu do kabátu a ještě nikdy nebyla tak ráda necítila jeho cigarety jako teď.
Valentino ji pevně uchopil a vydal se pryč. Opustili sklep, vyšli po schodech a naskytl se jim pohled na hotovou hrůzu. Všude byl boj. Byl tam Vox, Velvet a dokonce i Angel.
Vypadalo to, že Valentino vzal do této bitvy jen ty, kterým opravdu důvěřuje.

Vzadu v kuchyni viděla, jak urputně bojují Igor s Gregorem. Když ji však spatřili, oba se zamračili. Byli už na tom celkem zle, ale stále se nehodlali jen tak vzdát.
Anna si však všimla, jak Gregor vytáhl zpod košile pistol a zamířil na ni. Vytřeštěnýma očima sledovala hlaveň pistole a obávala se své vlastní smrti, poté ovšem uslyšela Valentina: ,,Ničeho se neboj, Val je tady s tebou," a natáhl jednu ze svých spodních paží.
Držel v ní zlatý revolver s růžovými ornamenty. Gregor se zamračil a chystal se zmáčknout spoušť, neměl ale šanci. Valentinovi reflexy byly nelidské, a tak než se stačil jeho prst dostatečně ohnout, schytal kulku do dlaně.

Vykřikl v agonii a upustil svou zbraň. Jeho bratr k němu hned přistoupil a střílel na všechny, kdo se jen opovážil přiblížit. Náboje mu však po chvíli došly.
Vox, Velvet a Angel využili oné situace a vrhli se k nim, než ale stačili nějakým způsobem jejich životy ukončit, tak je Igor teleportoval. Před jejich zmizením se ale očima střetl s těmi dívčinými. Jeho oči žhnuly rudou barvou a jasně jí dávaly najevo, že tohle není konec.

Jakmile se rozplynul i kouř, který vznikl při jejich teleportaci, všichni se uklidnili.

U Anny a Valentina se ale okamžitě objevila Velvet a začala ji zahrnovat různými otázkami, jestli je v pořádku a tak podobně. Dívka jí na všechno jen přikývla, neměla sílu a ani nervy poskládat dohromady nějakou větu, která by dávala smysl. Za takovou chvíli se toho mnoho stalo, ale teď už byla v bezpečí. Byla s tvory, kteří byli její přátelé. Alespoň většina z nich.

,,Jdeme,'' zavelel Valentino a vyšli z domu. Anna však přivřela oči při náhlém náporu světla, strávila mnoho času dole ve sklepě a její oči byly přivyklé tmě. Jako by byla krysa. Můra ji ale odtamtud vytáhla a ona se mohla opět chovat jako obyčejný denní tvor.

Před domem stála limuzína. Všichni přítomní do ní nastoupili, dokonce i Angel směl jet s nimi. Ten se ale na dívku pouze ušklíbl. Jinak nic, žádný náznak k rozhovoru se neobjevil, což Annu trochu mrzelo.

Anna seděla tiše vedle můry. Byla o něj částečně opřená a snažila se urovnat své myšlenky. Valentino si ji tiskl k tělu a použil hlazení po hlavě jako uklidňující gesto. Bylo zřejmé, že odteď si bude dávat na ni a na její okolí velký pozor.

Když dojeli k p*rn studiu, odebrali se všichni společně včele s Valentinem a Annou do kanceláře můry, kde se posadili na nadýchané gauče v rudé barvě. Měli toho hodně k probrání. Na jeden gauč se posadil Vox s Velvet a naproti nim se usadili Anna s Valentinem. Angel byl pouze opřený o opěradlo gauče, na kterém seděla Anna a Valentinem. Stejně jako Valentino už nehodlal dovolit někomu ublížit dívce, proto byl v její těsné blízkosti.

Valentino se otočil na své přátele a začal s nimi probírat, jak se bude postupovat dál, když se na scéně objeví nepřítel. Dívka se snažila aspoň trochu pochopit v čem jejich plán spočívá, ale díky svým zážitkům se na jejich slova moc soustředit nemohla. Z jejího zamyšlení ji vyrušilo poklepání na rameno. Anna překvapeně zamrkala a vzhlédla k dotyčnému.