[fanfiction Hazbin hotel]
Anna si žije báječný život. Má rodinu skvělou kariéru před sebou a nechtěla by nic měnit.
Jednoho dne však její rodina onemocní a ona se snaží najít pomoc. V živém světě jí však nikdo nic pomůže a tak si pomoc najde někde...
Valentino ji táhl dál chodbou pryč. Dívka z něho cítila strach a bolest. Raději však nemyslela, proč má tyto emoce. Díky knize věděla odkud pocházejí jeho změny nálad.
Čekala, že ji zavede zpět do té místnosti, kde se nacházeli před tím, ale místo toho šli do jeho ložnice.
Hned jakmile byli uvnitř, Valentino za nimi zavřel a zamknul. Poté se otočil však otočil čelem zpět na Annu. V jeho očích šla vidět zloba.
,,Co si myslíš, že děláš?'' sykl po ní.
,,J-já j-já jsem-''
,,Moc dobře vím, co jsi. Myslíš si, že ti někdo pomůže? Že ti někdo pomůže dostat se ode mne? Ha ha ha, ne zlatíčko, nikdo ti nepomůže a vzhledem k tomu, že si plánuješ poražení bratrů, tak ti rozhodně nikdo nepomůže. Svou smrtí zajistíš svůj pobyt tady dole. Už se nemůžu dočkat, až tě spatřím jako démonku. Určitě budeš mít neodolatelné tělo~'' zavrněl.
Anna se držela, aby mu jednu nevrazila. On se rozhodně nikdy nezmění. Furt to bude ten samý pedofil a pokrytec. Neměla náladu se s ním vybavovat. Otočila se na patě a zamířila pryč.
,,Hej, kam si myslíš, že jdeš?'' zakřičel na ni Vakentino.
,,Do sprchy, abych ze sebe smyla ten tvůj hnusný pach,'' odsekla a zamířila do koupelny. Měla toho pro dnešek plné baterky. Nejdřív dostane dárky, potom se pokusí dostat do šuplíku, ale nachytá ji Valentino, pak mu ale zalže a nakonec se dostane zpátky do šuplíku. Zjistí nové informace no ale hned poté, potká neznámé démony, co ji chtějí odvést pryč. Objeví se Valentino a odtáhne ji pryč. No prostě den jako z pohádky.
*******
Když Anna opustila koupelnu bylo celkem dost pozdě. No strávila tam trochu více času než je zdrávo.
Valentino už seděl na posteli a zase se hrál s mobilem. Vypadal, že tam na ni čekal celou tu dobu. Ona mu vsak nevěnovala pozornost a šla k svému gauči. Měla tam už nachystanou peřinu. Osušku hodila přes opěradlo a lehla si. Na polštář přímo před jejíma očima se objevil krystal. Anna se na něho zpříma podívala. Něco jí na tom krystalu nesedělo, ale nevěděla co. Nechtěla se tím ale teď zabývat zvláště, když se to týkalo té blbé můry. Netrvalo dlouho a Anna usnula.
Valentino's POV
,,Ta holka všechno komplikuje. Kdyby se tomu poutu rychleji poddala, tak je všechno jednodušší. A jestli zemře....tsss nebude už zajímavá. Ku*va! Musí všechno pokazit! No ale co už. Když se stane démonem bude na ni lépe fungovat kouř a tím by mi mohla rychleji podlehnout jakmile podlehne, tak se s ní vyspím. Poté budeme oficiálně milenci Ano...to zabere úchvatně.Ještě nějak zařídit aby neměla šanci stýkat se s tou bandou z Hazbin hotelu. No to už se poradím s Voxem. Teď ale půjdu spát,''a s tím se vydal spát.
******
Annu začalo něco šimrat na nose. Otevřela oči a zjistila, že měla na sobě kabát Valentina. Nechápavě se na to dívala.
,,V noci jsi se třásla, jak osika,'' ozval se Valentino:,,tak jsem tě přikryl.''
,,O co mu sakra jde? Tohle není normální," zamračila se Anna.
Nahlas ale nic neřekla a stejnak tohle si přečíst z její mysli nemohl. Jen kývla hlavou, že rozumí a vydala se převléct.
Když opustila koupelnu, Valentino už tam čekal. Hodila po něm nechápavý pohled.
,,Nu což. Tohle jsou poslední dny, kdy tě mohu použít jako dobrou reklamu pro mě a mé studio. Musím toho co nejvíce využít,''pokrčil rameny Valentino a zazubil se.
,,Skvělý, takže mě bude tahat po celým pekle jen, aby měl nějakou pitomou reklamu. Krucipísek. Proč já?"
Démon ji ale popadl za ruku a vedl ji pryč.
Dalších několik hodin by se dalo popsat jako hodiny utrpení. Valentino ji táhl všude, kde mohl, kromě barů.
A to ještě nevěděla, že takto to bude probíhat několik dalších dnů.
Pořád to samé dokola. Někde ji dotáhl, posadil se, ji si posadil na klín, hrál si s jejími vlasy a na všechny okolo se usmíval.
Anna měla už několikrát sto chutí mu vlepit facku. Bohužel by se jí to akorát vymstilo, takže jen seděla a protrpěla si to. Stejnak se tohohle už nikdy nezbaví.
Několikrát se tam objevil i Vox a Velvet. Vždy si ale více všímali Valentina. A navíc jedenkrát byli i celí od krve. Když se tehdy Anna optala Velvet, co se stalo, dostaly se jí této odpovědi:,,To nic. Jen jsme si hráli na kočku a myš.'' Dívka si pod tímto dokázala představit mnoho. Ale ani jedno z toho nebylo pozitivní nebo mírumilovné.
Dalo by se říct, že ani nevnímala čas. Jediné, co si uvědomovala je, že se ji krátí čas, kdy je člověkem.
Zbýval den do vyhlazování. Všude to bzučelo jako v úlu. Všichni se chtěli někam schovat. Být tam venku by znamenalo jistou smrt.
Valentino s Annou seděli v kanceláři a Valentino telefonoval s Voxem.
,,Ano, vždyť to bude jako každý rok.............ne, nebude to ovlivněno její přítomností.............za co mě máš? Budeme tady mít vše, alkohol, jídlo no prostě vše, co budeš chtít.......jasně, takže s tebou přijede Velvet...............nic proti tomu nemám, myslím, že je to bezpečnější................dobře, takže večer se uvidíme, zatím,'' a ukončil hovor. Nasadil milý úsměv a otočil se na Annu.
,,Tak co? Je všechno zatím v pořádku?'' optal se jí nemocně sladkým hlasem.
,,Jo, všechno je v pořádku,'' promluvila potichu.
Neměla náladu si s ním vykládat. Moc dobře věděla, že jen čeká až se změní v démona a podlehne poutu. To bude pro něj obrovské vítězství.
Démonovi zmizel z obličeje úsměv, zavrčel a šel si po svých. Anna ho jen letmo pozorovala.
Na stole před sebou měla papír a psala si na něj poznámky. Samozřejmě vše bylo v češtině, nechtěla, aby si to četl. Měla tam několik plánů, jak se zbavit bratrů. Doufala, že jí v tom pomůže její fantazie. Přece jenom se tam dostala, když spala, tak by vývoj mohla trochu ovlivnit.
Ještě dlouho seděla na sedačce, dokud ji nevyrušilo silné prasknutí dveřmi. Leknutím nadskočila a vyděšeně se dívala kolem. To byla ovšem objata Velvet.
,,Ahoj Anno, já se tak těším, že spolu strávíme celé vyhlazování!'' vřeštěla jí šťastně do ucha.
,,Jo já taky-'' zasípala Anna, protože jí už docházel kyslík.
Když ji Velvet propustila z objetí, přišel do místnosti Valentino.
,,No když se tak přivítali, nastává naše zábava,'' zazubil se a všechny závěsy zakryly všechny okna.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
[Ahoj všichni. Moc vám všem děkuji za čtení této knihy. Je tu neuvěřitelných 2,74K přečtení a 273 hvězdiček. Strašně moc vám za toto děkuji. K této příležitosti jsem namalovala ilustraci výše. Někteří ji viděli i v nebarevné verzi. Toto je asi předposlední kapitola čili........příště už možná bude konec. Chtěla bych vědět (až budete znát konec této knihy) jestli chcete pokračování. A to je asi všechno. Takže zatím.]
