Hell like prison

17.Zesílení propojení

Dívka v klidu dojedla svou porci. Valentino vypadal spokojeně, když viděl, že snědla vše.

Ještě ji pohladil po hlavě než si šel sednout za stůl. Trochu se prohraboval v těch papírech a pak je začal podepisovat a nebo kontroloval, co na nich stálo.

Anna si však všimla, že nenápadně vzal ten starý papír a strčil si ho do kabátu.

,,Tak....a mám po ptákách," povzdechla si.

Potřebovala by si ten papír ještě jednou pořádně přečíst, ale démon si teď zřejmě bude hlídat, kam ho dává.

,,Tak počkat. To, jak mě ten zamaskovaný málem zabil v tom sklepě. Neříkal něco v tom smyslu, že je lepší uškodit psychicky, protože to se hojí špatně?" dívce se rozšířily zorničky, ,,on o tom musel vědět. On věděl, že provedl ten rituál propojení duší. Proto šel hned po mně. Věděl, že ho to bude bolet taky. Jenže nevěděl, že to propojení není tak silné. Myslím si ale, že Valentino musel něco cítit. Asi mé emoce nebo já nevím, prostě ty pocity, co jsem právě měla. Pak mě tam ale nechal. Tím hodně riskoval ale věděl, že mě najde tak aj tak. No počkat...on mě tam nechal schválně! Měla jsem sloužit jako návnada. On by totiž mou polohu zjistil," naštvaně se podívala směrem na můru.

,,Tak tohle si chlapeček za rámeček nedá. Kdybych ale měla trochu víc síly bylo by to vyrovnané," sklopila zase hlavu.

Z myšlení ji vytrhl Valentino: ,,Nad čím přemýšlíš Anno~?''

Dívka zvedla oči od stolu, který celou dobu hypnotizovala a setkala se s jeho pohledem. V jeho očích nedokázala vyčíst, jak se právě cítí. Měla spíš pocit, že se v nich topí. 

Náhle ji zasáhla prudká bolest do hrudníku v místě, kde se nacházelo srdce. Chytla se za to místo a zřítila se na sedačku. Koutkem oka si všimla, že Valentina potkalo něco podobného, ovšem na rozdíl od ní, to zvládal lépe, držel se jen za stejné místo jako ona a zhluboka dýchal.

Bolest ustala náhle, stejně jako se objevila. Dívka zhluboka dýchala a snažila se vstřebat to, co se právě stalo.

,,Takže se to prohloubilo,'' uslyšela Valentina.

Místností se ozvaly kroky jdoucí jejím směrem. Ucítila, jak ji uchopil do náruče a přešel s ní ke stolu, kde si posadil na klín a její hlavu si položil na hruď.

,,Co to do háje bylo?" přemýšlela, zatímco se snažila uklidnit své rychle bijící srdce.

,,To bylo prohloubení našeho spojení," ozval se jí v hlavě Valentinův hlas.

Šokovaně se na něho podívala: ,,C-cože?!'' vyjela po něm, ,,co tím jako myslíš, prohloubení a jakého spojení?!'' sice věděla, o jaké spojení se jedná, ale kdyby mu to řekla, tak si nebyla jistá svým přežitím.

,,Tak trošku jsem propojil naše osudy,'' vzal ji za bradu a zvedl hlavu, aby jí viděl do očí, ,,to zajišťuje, že tady zůstaneš i po smrti. Akorát, že teď budu moct cítit tvé emoce a ty zase ty mé~'' zašeptal konec poslední věty svůdným hlasem. 

Anna na to však moc nereagovala. V hlavě teď totiž měla strašný zmatek. Cítila se vyděšeně, ale zároveň spokojeně. Byla z toho zmatená. Dvě protichůdné emoce, které do sebe vrážely, jí kazily myšlenkový proud.

,,Nech tomu volný průběh,'' zašeptal démon, ,,právě cítíš mé emoce a ty se míchají s těmi tvými. Zaměř se na ty své.''

Poslechla ho. Neměla totiž moc na výběr, pokud se chtěla vzpamatovat. Soustředila tedy svou pozornost na ty své emoce a emoce Valentina zatlačila dozadu své mysli. Trochu jí to pomohlo, ale ne moc. Stále tam cítila přítomnost i jeho emocí.

Můra se na ni usmála: ,,No vidíš. Teď bychom se trošku měli držet pospolu. Bylo by nepříjemné, kdyby byl každý z nás v jiné místnosti a ten druhý by se musel vyrovnat s jeho emocemi.''

,,Do hajzlu," zaláteřila Anna a hlavou jí problesklo několik scénářů, jak by to asi v takovou chvíli dopadlo.

,,Nebuď vulgární," napomenul ji káravým tónem Valentino.

,,Skvělý. Tak teď nebudu mít soukromí vůbec," povzdechla si dívka.

,,Nejsi jediná, kdo bude mít v hlavě hosta," bránil se Valentino, ,,ty mi to můžeš dělat taky. Ale já na rozdíl od tebe, tím budu hlavně hlídat tvé myšlenky, aby jsi neděla pitomosti," ušklíbl se.

Anna začala přemýšlet. Jestli on se jí bude hrabat v hlavě, tak má nulovou šanci, aby něco kula proti němu. I když........kdyby se snažila v hlavě pochopit o co mu jde, možná by jí to nakonec řekl sám.

Začala tedy znovu přemýšlet: ,,Takže ta osoba v tom sklepě o tomhle zřejmě věděla. Proto ty její slova-"

,,Jaká slova? Potřebuji o něm zjistit víc. Bohužel mi nevyšel jeden plán a tak toho stále moc nevím."

,,Myslíš ten, kdy jsi mě nechal ve sklepě a sám sis odešel bůhví kam?" nenechala si ujít šanci, jak do něho rýpnout.

Valentino se zasmál: ,,Nejsi tak hloupá. Ale přesně ten. Teď mi pověz, co ti to řeklo."

,,Řekl, že je lepší ublížit psychicky než fyzicky. Fyzicky může být jakkoli zraněn, ale mysl může stále bojovat. Když ovšem zraníš mysl, tak nepomůže, že máš zdravé tělo, protože mysl už to nezvládne," popsala mu slova toho stvoření.

,,Hmmmm. Takže ty nad tím vlastně přemýšlíš správně. Očividně si myslel, že mi tím ublíží, jenže v té době to pouto nebylo ještě dostatečně silné. Teď už tě zřejmě nenechám o samotě."

,,Paráda. To jsem vždycky chtěla, mít na každým kroku chůvu."

,,Buď ráda za to, co máš. Máš štěstí, že tě nemůžu nijak extra trestat, protože by to bolelo i mne," zavrčel na ni Valentino.

,,Aspoň že tak," odfrkla si Anna. V tu samou chvíli ji přistál pohlavek.

,,Aaauuuuuu. Za co to bylo? " vyjela po něm.

,,Ty víš."

Anna si povzdechla. Tak tohle bude ještě těžší než doposud.