Anna s Valentinem nezůstali až do konce schůze. Démon se poté vrátil zpátky k dívce, podal jí láhev s jahodovým džusem a řekl, že odcházejí. Nechápala, o co mu jde, ale raději neodporovala.
Teď se nacházejí zpátky ve Valentinově pokoji. Anna se válela na sedačce, dívala se do stropu a popíjela svůj džus. Valentino seděl na posteli a něco dělal na mobilu.
Dívka z nudy už nevěděla, co dělat. Začala si pobroukávat písničku dance monkey.
Už ji asi opakovala po páté, když ji Valentino oslovil: ,,Můžeš toho nechat. Potřebuji mít klid.''
,,A co jiného mám dělat? Je tady strašná nuda,'' odpověděla mu s lehce svraštělým obočím.
Démon si povzdechl a vydal se k ní. Než se stačila dívka vzpamatovat strčil jí do rukou její mobil.
,,On mi vrátil mobil? Já myslela, že mi ho už nikdy nedá zpět."
,,Máš tam data, nemůžeš ale nikomu volat. Jsi připojena na všechny pekelné sociální sítě. Teda na Voxtube a takové, '' oznámil jí. Ještě ji strčil do rukou sluchátka a šel si zase sednout na postel a věnoval se své práci.
Jen nad tím pokrčila rameny, dala si sluchátka do uší a pustila si svou oblíbenou hudbu.
Takhle asi strávili dvě hodiny, než Valentino rozhodl, že se půjdou najíst a poté půjde s ním do jeho kanceláře. Upřímně se bála, co tam budou dělat.
Valentino si akorát na sebe dal už svůj kabát a klobouk, pomohl Anně vstát a opustili místnost.
Zase ji vodil všude po studiu. Vypadalo to, že záměrně kličkuje vícero chodbami, než by měl, jen aby ji zamotal hlavu a ona se nemohla pokusit o útěk.
Dovedl ji až před dveře s nápisem Valentino nikdo se kolem nich nepochyboval, což bylo zvláštní, protože celé studium byl jako obří úl, ve kterém všichni poskakují kolem královny. V tomto případě kolem Valentina.
Valentino rychle otevřel a Annu strčil dovnitř. Ona však ztratila rovnováhu a spadla na zadek.
,,Chvilku tady zůstaň. Já se podívám, jestli je tady vše, jak má,'' řekl a prásknul dveřmi. Samozřejmě nezapomněl zamknout.
Dívka se podívala do místnosti. Stejně jako Valentinova ložnice byla sladěna spíše do růžova. Akorát, že tam bylo obří okno s výhledem na celé město.
Opatrně se zvedla a přešla k tomu oknu. Hrozně ji to překvapilo. Měl tady dokonce výhled i na ty hodiny. Nemarnila tedy čas a zaměřila se na čísla pod ciferníkem.
Hodiny ukazovaly rovných dvě stě třicet.
,,Takže ještě dvě stě třicet dní a začne to vyhlazování," pomyslela si. Pak si ale všimla nějaké budovy na níž byl nápis Hazbin hotel.
,,Není to budova, o které mluvil Vox s tím jelenem?" nedávala tomu však velkou váhu a jen nad tím pokrčila rameny.
Když už ji nic na výhledu nezaujalo, tak se otočila zpátky. Pohledem přejela ještě jednou celou místnost. Jako kdyby uprostřed, se nacházel stůl, na kterém byly rozházené papíry. Zamířila tedy k němu.
Byly to papíry ohledně p*rn studia a všeho okolo. Anna si však všimla nějakého papíru, co vypadal o dost starší než všechny ty ostatní. Opatrně ho vytáhla z té hromádky. Pečlivě se na něj zadívala, stálo na něm: Propojení osudu dvou duší za pomoci krve.
,,Co to je? Proč to tady má?" zmateně na to koukala.
Anna se posadila do křesla, co bylo u stolu a začala číst.
K propojení je potřeba krev obou vlastníků duší, jejichž osudy chceme propojit. Pak je také potřeba nějakého předmětu, do kterého vložíme jejich krev. Nejlepší je, když tento předmět nosí vlastník slabší povahy, tak ho totiž může ten druhý lépe najít a pomoci mu v případě nouze.
Anně začalo všechno docházet. Ten obojek. Krvavý podpis na smlouvě. Valentino všude, kde byla ona.
,,On si se mnou propojil osud," hrklo v ní.
Prudce vstala ze židle a začala pochodovat po místnosti.
,,Ne, ne. To nemůže být pravda, to přece nemůže být pravda. Klid Anno, klid. Takže, Valentino mě plánoval zde uvěznit už od začátku. Provedl rituál, při kterém spojil naše osudy a tím zajistil, abych se nikdy nedostala do nebe. Do háje, k čemu mu to sakra je?"
Rychle se podívala zpět na papír. Pohledem přejela po části, kde stálo, jak se má správně provést rituál a podívala se, co to vlastně znamená.
Ono, když řeknete, že si s někým propojíte osud, může to znamenat leccos.
Tímto propojením oba dva vlastníci duše, získají kontrolu nad tím druhým. Dokáží vycítit, kde se zrovna dotyčný nachází a dokonce někdy cítí i stejné emoce.
,,Do prrrrr- no do toho na konci zad. Takže on teď může cítit i mé emoce?! A dokáže mě i najít, i když...... to tam psali hned navrchu, tak proč to ještě vzpomínali tady dole? Je snad rozdíl, když to dotyčný praktikuje na sobě samém nebo na někom jiném?"
V tom uslyšela kroky. Celá ztuhla protože, hned poznala, že se jedná o Valentina.
Rychle přeběhla zpátky ke stolu a strčila ten papír zpátky. Poté se rozhlédla po místnosti a snažila se najít něco, čím by zamaskovala, co tady celou dobu prováděla.
Uviděla sedačku a před ní byl konferenční stůl. Okolo byly knížky. Přešla rychlým krokem k němu a posadila se. Vzala jednu z knih, naštěstí to nebylo nic nemravného, a dělala, že si čte. V ten samý okamžik vešel do místnosti i Valentino.
Hned věděl, kde je Anna a tak si k ní přisedl. Před ní položil talíř se špagetami.
Dívka zvedla zrak, podívala se na jídlo před sebou a pak na Valentina. Na tváři měl přilepený ten svůj typický úsměv. Anna však věděla, že musí být falešný.
Valentinův úsměv opadl a zahleděl se jí do očí: ,,Copak je zlatíčko?'' pohladil ji po tváři.
,,Nic jen.....jestli je to fakt jedlý,'' ukázala na špagety.
Valentino se zasmál, vzal vidličku a dal si malé sousto do úst. Požvýkal, polknul a čekal, co ona na to.
Anna mu sebrala vidličku, dala si talířek na klín a začala jíst. Démon byl celou dobu vedle ní a hladil ji po zádech. Kdyby však věděl, že jeho tajemství už tak trochu tajemstvím není.
ČTEŠ
Hell like prison
Fanfiction[fanfiction Hazbin hotel] Anna si žije báječný život. Má rodinu skvělou kariéru před sebou a nechtěla by nic měnit. Jednoho dne však její rodina onemocní a ona se snaží najít pomoc. V živém světě jí však nikdo nic pomůže a tak si pomoc najde někde...
