Hell like prison

2.Třikrát V

Anna se neodvážila pohnout ani o milimetr. Její nohy byly těžké jako olovo a její dech byl nepravidelný a těžký stejně tak, jako její nohy. Strach, který jí probudil v žilách, ovládl celé její tělo a tak jakoukoli reakci pobralo jako znamení k útoku ze strany neznámého.
Jenže neznámému to přišlo spíše vtipné, než jako pud sebezáchovy.

,,Ha ha ha~ dobře drahá," Anna se napřímila a s ní všechny její chloupky na těle.
Tajemného to zřejmě, ale jen pobavilo více, než její předešlá reakce.

Smích hned následoval zvuk vrzající sedačky, jak se z ní zvedlo tělo. Hned poté měla dívka možnost slyšet kroky jdoucí jejím směrem a zanedlouho mohla spatřit celé tělo stvoření, kterému prodala svou duši. Byl o hodně vyšší než dívka. Měřila sice 170 centimetrů, ale i tak se tvorovi nemohla vyrovnat. A ještě, aby toho nebylo málo, tak měl čtyři ruce! Na sobě měl dlouhý růžový kabát s bílým semišem, který byl pokrytý červenými srdíčky. Na hlavě klobouk téže barvy jako měl kabát, pouze černobílý pásek ho trochu odlišil, i když místo na kabátu, kde měly být knoflíky nebo zip, byl olemován stejným proužkem. Na rudých očích, které zlověstně zářily, měl nasazené brýle se zlatým orámováním a růžovými sklíčky. Nejde však opomenout, že byly ve tvaru srdce.

Démon se k ní velice pomalu přibližoval. Došel až k ní, chytil ji za tváře a podíval se jí do očí.

,,Není slušné, aby jsi nereagovala, když k tobě někdo mluví~,'' zapředl.

Anna se zamračila: ,,Jsem v pekle, ne? Takže tady slušná být nemusím.'' s tím si založila ruce na prsou, vyškubla se mu ze sevření a odvrátila od něho tvář.

,,Sakra, co mě to popadlo? Anno, co pak chceš být mrtvá? Vždyť tě může zabít lusknutím prstu," vynadala si Anna v duchu.

,,Takže umíš být i drzá~? Aspoň si s tebou více užiju,'' ušklíbl se nad její reakcí.

,,Ha?'' zareagovala na jeho větu Anna zmateně, ,,neměla bych být teď mučena, tak jak to stálo ve smlouvě?''

,,No víš,'' začal démon, ,,jsi zvláštní případ. Normálně sem lidi beru až po jejich smrti, když si už dostatečně užijí svůj život, jenže tvá smlouva byla splněna hned po podepsání, takže vlastně nemám právo tě mučit~. Navíc jsi se obětovala pro druhé,'' dodal potom znechuceně.

Anna sklopila hlavu a přemýšlela nad tím, co jí právě řekl.
,,Takže kvůli tomu, že má smlouva vypršela hned po podepsání, tak mě nemůže mučit? To je opravdu velmi zvláštní. Navíc ta druhá-"

To už ji ale z myšlenek vytrhla realita, že se jí démon začal hrabat v kapse od mikiny. Chtěla ho zastavit, neměla však šanci.
Velice snadno jí svýma dvěma rukama chytil ruce a těmi zbylými se hrabal v její kapse.
Po chvíli přestal a narovnal se, v rukách držíc nějakou věc. Anna se na tu věc jen chvíli dívala, jelikož to držel až moc vysoko.
Potom si ale uvědomila, co to je. 

,,Vrať mi můj mobil,'' vykřikla na něho.

Démon se jen uchechtl: ,,Nebudeš ho potřebovat. Prozatím,'' a strčil si ho kabátu.
,,Ještě jsem se vlastně nepředstavil. Mé jméno je Valentino, ale můžeš mi říkat Val~. A jak se jmenuješ ty?''

Anna se už radši nechtěla pouštět do dalších konfliktů a tak odpověděla: ,,A-anna.''

,,Hmm~. Zajímavé jméno,'' řekl a pustil jí ruce.

Dívka si ruce velice rychle dala k hrudi, aby zabránila dalším takovým omezováním.
Valentino se mezitím přemístil zpátky ke gauči, na kterém ležela zvláštní krabička. Vzal ji do rukou a něco z ní vytáhl.
Anna chvíli nepoznala, co to bylo, ale když se k ní Valentino otočil pochopila.
Byl to obojek, jenž se dával v lidském světě kočkám. Dívka jen ztuhla na místě.