Hell like prison

27.Prohlídka

Po pár hodinách se Valentino konečně ukázal a dokonce se obtěžoval i tím, že jí donesl jídlo. Pro tentokrát z nějakého důvodu vybral lasagne. Anna byla z jeho nošení jídla dost nervózní, jelikož pokaždé donesl nějaký druh jídla, který jí chutnal. Začínala mít čím dál větší podezření, že jí leze do hlavy a snaží se tam o ní najít i ty sebemenší detaily o jejích potěšeních (jídle, věcech, knih) a používá to jako úplatek před něčím strašným. Nebyla daleko od pravdy. Valentino ji totiž po jídle sdělil, že se vydají k nějaké doktorce, která provede všechna potřebná vyšetření. 

Anna jen nasucho polkla. Byla zvyklá na preventivní prohlídky v lidském světě, ale to co se bude za pár minut odehrávat, bude její premiére. Jediný fakt, který ji uklidňoval, byl ten, že Valentino je dostatečně bohatý, aby zajistil nějakého slušného doktora.

Valentino se ale v ten okamžik zvedl, došel k oknu a s někým začal telefonovat, mezitím ale svýma rudýma očima pozoroval všechny hříšníky dole pod sebou, jakoby určoval jejich hodnoty. Dívka tedy využila situace a potichu se vydala ke dveřím s úmyslem se vyhnout té zpropadené prohlídce. K její smůle démonovy reflexy byly neskutečně vytrénované, takže ji okamžitě popadl za paži a zabránil ji v jakémkoli útěku a při tom stále dokázal i telefonovat.

Poté, co hovor ukončil, vydal se i s dívkou k limuzíně, která na ně čekala před budovou. Oba dva nastoupili a limuzína se plynule rozjela. Anna se však neustále během jízdy nervózně dívala z okénka a mnula si při tom ruce. Můru to po nějaké době už dost štvalo: ,,Co furt pro Boha děláš? To máš takový strach z doktorky?''

Dívka se zamračila a otočila se k němu čelem: ,,Hele nevím, jak si na tom ty, ale já jsem ještě děcko. Moc doktorů v lidském světě jsem neměla tu čest potkat a teď jsem v pekle a mám podstoupit vyšetření, na kterých jsem nikdy nebyla a navíc mi ji bude provádět někdo, kdo už je nějaký ten pátek mrtvý, což mě moc neuklidňuje, takže prosím tebe buď zticha a hleď si svého," sykla a otočila se zpět k oknu, aby na něho nemusela koukat.

Valentino zůstal nad její drzostí jen překvapeně mrkat. Na jazyku se mu objevilo pár peprných slov, které by jí s radostí řekl, ale vzhledem k nadcházejícím událostem, se rozhodl mlčet. 

Za malou chvíli limuzína zastavila a oni se ocitli před bílou vysokou budovou, což byla hodně netypická barva pro peklo.

,,Je to soukromá doktorka. Té se bát nemusíš. Navíc byla pěkně drahá, takže se opovaž něco provést," varoval ji telepaticky Valentino. Anna se neodvážila odporovat a jen kývla na znamení pochopení.

Už při prvním kroku do budovy ji do nosu vrazila vůně desinfekce. Oklepala se. Připomnělo jí to hrůzostrašný zážitek se sešíváním ran s nejmenovanou osobou, která teď stála po jejím boku.

Přišli k recepci a démonka vypadající jako ryba s rohy, jim ukázala cestu. Nedalo se nevšimnout, že má z Valentina strach lomeno respekt, těžko říct, která strana mince byla více vidět.

Vydali se podle jejích instrukcí a skončili před bílými dveřmi. Valentino se natáhl a zaklepal na ně. Dveře se po chvíli otevřely a před nimi se objevila mladá démonka, vypadající jako kočka.
Mile se na ně usmála: ,,Pane Valentino ,a tohle musí slečna Anna. Pojďte dál, už na vás čekám,'' a pokynula jim, aby vstoupili.

Anně se ta místnost nelíbila. Všechno bylo bílé a všude šli vidět jehly, skalpely a podobné chirurgické nástroje.

,,Takže,'' prošla kolem ní démonka, ,, začneme nejdříve s takovými věcmi jako je měření, vážení a zkouška zraku. Poté budeme zkoušet, na co jsi očkovaná a jestli nemáš nějaké nemoci. Poslední bude gynekologické vyšetření. To ale tady pan Valentino půjde pryč. Ne všem se líbí, když je u toho někdo navíc,'' a usmála se na Annu.