Anna se začala pomalu probouzet. Nejdříve vše viděla rozmazaně, ale když párkrát zamrkala, měla možnost vidět vše okolo sebe.
V tu chvíli ale vytřeštila oči, zprudka se posadila a nechápavě se rozhlížela kolem.
Ležela na gauči, který měl opěrky ve tvaru srdce a za ním byla velká postel, jež měla na sobě spoustu srdcí a vlastně velké čelo bylo ve tvaru srdce. Místnost byla celá sladěna do růžova a na stěnách visely fotku nějakých démonek.
Anna se na to celé jen nevěřícně dívala.
,,Počkat, počkat, tak abych jsem si to ujasnila. Byla jsem v limuzíně s Valem, dívala jsem se z okénka. Byla jsem strašně unavená a......asi jsem usnula. No super. Takže teď musím zjistit, kde jsem, nebo kde je Val."
Ale jednu z těchto věcí řešit nemusela, jelikož za sebou uslyšela velice známý hlas: ,,Tak už jsi vzhůru~?''
Anna jen zaklonila hlavu a setkala se tváří v tvář Valentinovi.
,,Kde to jsem?'' optala se opatrně.
,,Jsi v mé soukromé ložnici, zpátky v p*rno studiu.''
,,A jak jsem se sem dostala?''
S touhle odpovědí se trošku opozdil: ,,No po cestě jsi usnula a já neměl to srdce tě budit. Tak jsem tě vzal do náručí a donesl tě sem," usmál se na ni širokým zubatým úsměvem.
Dívka vytřeštila oči a v hlavě se jí mihlo hned několik scénářů, co mohl udělat zatímco ona se nacházela v říši snů. Proto se jí taky na tváři objevil lehký ruměnec, který byl projevem studu a zlosti. Démon si to však vysvětlil po svém.
,,Ale copak~? Stydíš se~?'' zacvrlikal, vsunul jí prsty pod bradu a nadzvedl jí hlavu tak, aby sejí mohl koukat do očí. Tento čin ale v dívce zanechal jen další stopu nechuti a odporu.
Valentino si tento okamžik neskutečně užíval. Klidně by v tomto rozpoložení zůstal o něco déle, ale povinnosti volali. A ještě ta nepříjemnost, že své nové zvířátko musel nechat v péči někoho jiného. Už jen to pomyšlení zvedalo jeho žaludek a narušovalo jeho klidné myšlení. S lehkým zavrčením pustil dívku ze svého sevření: ,,Běž se převléct. Oblečení máš rozložené na posteli,'' objednal a vydal se ke dveřím s znechuceným výrazem na tváři. Než však opustil pokoj houkl na Annu přes rameno: ,,Jo a být tebou dám si sprchu,'' zazubil se a opustil místnost.
Dívka ještě chvíli strnule pozorovala dveře než si úlevně oddechla. Démonova přítomnost nebyla zrovna dvakrát příjemná. Ještě chvilku a asi by mu vrazila facku nebo pro jistotu rovnou pěstí, aby se aspoň trochu vzpamatoval. Nechtěla však pokoušet štěstí a tak raději vstala z gauče a vydala se k posteli. Tam byli opravdu úhledně složené šaty. Tyhle ale byly v barvách kabátu Valentina. Anna nad tím zasténala, jak raněné zvíře a sebrala je. Neměla moc v oblibě takovéto barvy. Byly jí proti srsti. S šaty přitisknutými k hrudi se rozhlížela okolo a snažila se najít koupelnu. V místnosti dveří moc nebylo. Měla na výběr ze tří možností. Jedny vedly do chodby, tím si byla jistá a sama jimi viděla odcházet Valentina. Pohlédla tedy na zbylé dvě. Nebyla zrovna typ, který by si lámal hlavu jen nad výběrem dveří, proto jen pokrčila rameny a šáhla po klice hned prvních z nich. K jejímu štěstí se jednalo o koupelnu.
Koupelna byla velká místnost sladěna do béžových barev. Bylo to vcelku překvapivé, když osoba, které ta koupelna patří je většinu času sladěna do růžova. Dívka se rozhlédla po místnosti. Měla dvě dvě možnosti. Vana nebo sprcha. První myšlenkou byla vana, když se jí však na mysl dostal obličej démona, hned to zavrhla. Sebrala tedy ručník, který už byl nachystaný na prádelníku společně se sprchovým gelem, svlékla se a vlezla do sprchy. Při vstupu okamžitě pustila horkou vodu. Její tělo se pod náporem teplé tekutiny uvolnilo a na chvíli se z dívčiného obličeje vytratila starost.
ČTEŠ
Hell like prison
Fanfiction[fanfiction Hazbin hotel] Anna si žije báječný život. Má rodinu skvělou kariéru před sebou a nechtěla by nic měnit. Jednoho dne však její rodina onemocní a ona se snaží najít pomoc. V živém světě jí však nikdo nic pomůže a tak si pomoc najde někde...
