Mezi oběma panovalo ticho. Valentino pracoval a Anna se snažila urovnat si myšlenky. Po chvíli však zapípal Valentinovi mobil. Zvedl pohled od práce a zadíval se na displej.
Anna jenom slyšela jeho myšlenku: ,,Kdo to k**va je? Jestli je to Angel a zase něco posral, tak uvidí."
Lekla se. Měla strach o svého přítele. Cítila, jak je Valentino napjatý a zároveň nervózní a neměla z toho dobrý pocit.
Chvilku se díval na displej. Potom ale mobil vzal do ruky a otevřel zprávu.
,,No to si děláte prdel. To nemyslí vážně," slyšela jeho další myšlenky.
,,Co se asi děje?" pomyslela si a zvědavost v ní rostla.
V tu chvíli se na ni otočil. Dívka na sucho polkla. Tak trochu zapomněla, že on slyší její myšlenky taky.
,,Uděláme si takový menší výlet.''
,,Výlet?'' optala se nechápavě.
,,Ano. Nějaký de**l si chce zahrát o tvou duši. Že prý pokud se tam neobjevím a nebudu hrát, tak tě vezme bez optání,'' odfrkl si Valentino.
Dívka svraštila obočí.
Nesedělo jí to. Vždyť spojil jejich osudy, tak ji přece nemůže někdo jen tak odtrhnout.
,,Ee Val?''
,,Ano zlato?''
,,A jde to vůbec? Myslím, aby mě někdo od tebe vzal. Vždyť máme propojené osudy ne?''
,,Hmmmm. Nemělo by to jít. Ale mohl by si tě půjčit. A to by se ti určitě nelíbilo,'' zakřenil se.
Anna hned věděla, co by to půjčení znamenalo. A to rozhodně zažít nechtěla. Stačilo, že brzy už to bude muset mít s Valentinem. Jen myšlenka na to jí vykouzlila na obličeji zamračení a svůj vztek si vybíjela vraždícím pohledem na tom mobilu, jako by za to všechno mohl on.
Démon se tomu jen zasmál a vstal. Odešli spolu zpátky do jeho pokoje a začali se chystat. Nic moc se neoblékali. Dívka si však všimla, že si Valentino strká pod kabát dva revolvery zlaté barvy a při tom furt hudroval: ,,Jestli se jí něco stane, tak to schytám i já. Sakra proč se nějaký ko**t rozhodl, že mě bude vydírat."
Podle jeho tónu usoudila, že to musí hodně zlé. Navíc byl vzteklý. Teď pokud, nebude dávat pozor na svou papulu, by mohla skončit hodně špatně.
Stáli před budovou p*rn studia a čekali na limuzínu.
Anna byla pro tentokrát na vodítku, které křečovitě svíral Valentino v ruce.
Když limuzína přijela, oba dva nastoupili. Valentino se hned vydal k malému pultíku, na kterém byl vyskládaný alkohol. Vzal whiskey a nalil si ji do sklenice. Celý obsah hned poté do sebe kopl.
Dívka to jenom pozorovala ze sedačky. Potřebovala zjistit o tom poutu víc. Zatím ví, že teď cítí jeho emoce a on zase její a že si umějí číst myšlenky. Také něco vzpomínal něco o bolesti. To ale moc nepochopila. Bála se mluvit o tom poutě nahlas a tak se ho využila toho, že si umějí číst myšlenky.
,,Valentino?" navázala opatrně spojení.
,,Hmm?"
,,Jak to vlastně funguje s tou bolestí? Říkal jsi něco v tom smyslu, že cítíš mou bolest," položila opatrně svou otázku, která ji celou dobu svrběla na jazyku a napjatě čekala, co na to řekne.
,,No není to takové jako, že by tebe praštili měla si monokl a já to samé. Je to trochu komplikovanější. Když tebe zmlátí, tak já se budu cítit, jako by mě něco vevnitř trhalo. Nebo spíš, jako kdybych tam měl prázdno. Nijak mě to na životě neohrozí. Pouze budu vědět, že tobě někdo ubližuje."
,,Tak proč jsi před tím říkal, že mě nemůžeš nijak extra trestat?" optala se znovu Anna, jelikož Valentino jí v tom dělal hrozný zmatek.
,,Protože v tom případě bych se snažil porušit to propojení. A to by zasáhlo, jako kdyby mě někdo prostřelil. Většinou je tohle horší, když ti dva, mezi kterými je to pouto, jsou milenci nebo dokonce manželé."
,,Aha," řekla a přestala myslet na démonovu mysl a soustředila se pouze na sebe, ,,takže se to dá shrnout tak, že cítí mé emoce, slyší mé myšlenky, pokud umřu, tak mu to neublíží, jen ucítí prázdnotu, ale pokud mi nějak bude ubližovat on, tak ho to bude bolet."
,,Přesně tak."
,,Hele, nemohl bys mi přestat číst myšlenky?'' vyjela po něm.
,,Ty jsi začala, tak co? Ale můžeme udělat takovou dohodu,'' usmál se na ni Val.
,,Jakou?''
,,Tomu druhému budeme číst myšlenky jen, když buď za á něco budeme potřebovat, nebo za bé budeme zjišťovat, jestli něco neprovádí.''
,,A hádám, že to za bé platí jen pro tebe,'' tipla si Anna.
Jeho úsměv byla také jeho odpověď. Dál se o to ale hádat nemohli, protože dorazili na místo.
Řidič otevřel dveře a oba dva vystoupili. Stáli před obrovskou budovou. Všude kolem ní chodili nazdobení démoni a démonky. Očividně to nebyl jen tak ledajaký klub.
Valentino ji chytil jednou rukou kolem pasu a v druhé stále držel vodítko. Ve vrchní paži držel mobil a velice rychle psal zprávu.
Dveře do klubu jim otevřel nějaký démon, který po Anně vrhl svlékací pohled. Dívka raději sklopila zrak. Určitě tady bude více démonů, co takhle budou jednat a ona se na to potřebovala psychicky připravit.
Vešli do obrovské haly. Byla v tónech rudé a trochu růžové barvy. Bylo to hodně moderně zařízené.
Hned, jak vstoupili, přiběhl k nim Vox: ,,No to je dost. Ten de**l se přede všemi chvástá, že prohraješ a on si užije s tím tvým mazlíčkem,'' popsal mu situaci.
,,Tss. Ještě se uvidí, kdo vyhraje,'' procedil skrz zuby Valentino a vydal se k průchodu. Anna musela trošku běžet, aby mu stačila.
Jakmile vstoupili, do nosů se jí dostal kouř z cigaret. Všude byli kolem stolů démoni v ústech cigarety a oči upřené pouze na hru. Valentino ovšem mířil k jednomu specifickému stolu. Bylo okolo něho mnoho postav a už z dálky šel slyšet nějaký hlas. Očividně se bavil.
Když byli u stolu, všichni jim uvolnili cestu se sklopenými hlavami. Zjevně měli z overlorda strach. Prošli skrz ten dav, až měli výhled na stůl, kde byly karty a žetony. Uprostřed toho všeho seděl démon.
V Anně hrklo.
Ty rudé oči.
Ten hlas.
Ta postava.
Byl to její mučitel.
ČTEŠ
Hell like prison
Fanfic[fanfiction Hazbin hotel] Anna si žije báječný život. Má rodinu skvělou kariéru před sebou a nechtěla by nic měnit. Jednoho dne však její rodina onemocní a ona se snaží najít pomoc. V živém světě jí však nikdo nic pomůže a tak si pomoc najde někde...
