Hell like prison

13.Společně

Když se ráno Anna probudila, ucítila něčí dech na zátylku. Její tělo okamžitě zareagovalo a všude po těle se jí vytvořila husí kůže. 

Neměla ráda takové situace. Navíc, ta pitomá můra ji držela kolem pasu svýma dvěma rukama, takže byla omezena v pohybu.

Chtěla se od něho dostat, co nejdál to šlo. Bohužel si ale uvědomila, že má stále ty zranění, takže se nemůže řádně pohybovat. Povzdechla si: ,,Výborně. To ten den zas začíná. Třeba se mi ho ale podaří probudit. Počkat, kdybych ho vzbudila brzo, tak bych schytala ale zase.....kdybych mu nakecala, že jsem to udělala kvůli tomu, aby nepřišel pozdě kvůli, já nevím, třeba práci, tak by mi to možná prošlo."

Pomalu se otočila a můra zřejmě na takové věci byla zvyklá, radši nechtěla vědět podrobnosti, povolil stisk a Anna se k němu mohla v pohodě otočit. Podívala se mu do obličeje. Vypadal jinak, když spal. Vypadal nevinněji.

Nad tím se dívka ušklíbla: ,,Nevinně to určitě."

Natáhla ruku a prstem mu dloubla do obličeje. Něco zamrmlal jinak nebyla žádná odezva. Ona to však nevzdala a začala do něho dloubat více. To už se po ní začal ohánět svýma volnýma rukama.
Anna tomu uhýbala, jak jen mohla.

Zkoušela to dlouho a nakonec ji došla trpělivost.
Posunula se v jeho sevření tak, aby byla u místa, kde si myslela, že má uši a hlasitě zakřičela: ,,VSTÁVEJ! ''

Valentino se lekl, pustil ji a překvapeně na ni zamrkal.

Dívka měla, co dělat, aby nevybuchla smíchy.
Démon si toho asi všiml, protože se na ni zamračil a zeptal se: ,,Mohu vědět, co ti tady je k smíchu?''

,,N-nic,'' vykoktala ze sebe Anna, když si uvědomila, jak moc je tenký led led, na kterém se nachází.

,,Tak proč mě budíš? '' zavrčel na ni s přimhouřenýma očima a snažil se najít v jejích očích odpověď.

To už věděla, že je zle. Začala se třást a očima tikala ze strany na stranu. Tohle už jednou zažila a rozhodně netoužila po druhém kole: ,,J-já jen, ž-že máš určitě práci a a t-tak jsem tě radši vzbudila.''

Valentino si ji chvilku prohlížel, ale poté se začal nahlas smát: ,,Ha ha ha. Velmi dobře drahá. Abych ti pravdu řekl, je od tebe milé, že se zajímáš o mou docházku do práce, ale abych ti pravdu řek, '' naklonil se k ní tak, aby se setkaly jejich nosy, ,,mě nikdo nemůže rozkazovat, abych šel do práce,'' ušklíbl se a byl zvědav, jak dívka zareaguje.

Dívka jen zamrkala. Tohle ji trochu zaskočilo. Ale hlavní bylo, že jí nijak neublížil a ona mohla být z jeho sevření pryč. Moc si ale té svobody neužila, protože Valentino ji chytil a položil ji zpátky do postele: ,,Ještě chvíli budeme v posteli a pak půjdeme. Dneska nás čeká těžký den,'' řekl a zakutal se zpátky do polštářů. Tentokrát nechal dívku jen tak ležet.

Anna tedy zůstala na zádech a dívala se do stropu.

Po chvíli jí ale začala být zima. No nebylo divu. V místnosti nikde neviděla žádné radiátory a krb tu taky nebyl. Chtěla to nějak přejít a tak se jen otočila na bok a schoulila se do klubíčka. Nemělo to však žádný efekt.
Frustrovaně si povzdechla: ,,Asi nemám na výběr," otočila se na můru.

,,Valentino, '' špitla a  jemně do něho šťouchla prstem.

,,Hmmm, co je?'' otevřel na ni jedno oko.

,,Je mi zima,'' špitla a bála se jeho reakce. Ten se na ni jen chvíli díval, ale potom ji dal ruce kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Anně se to nelíbilo, ale byla potichu.

,,Zkus ještě chvíli spát, '' zamrmlala můra a sama se ponořila zpátky do říše snů.

,,No nevím jestli usnu."

Anna chvilku jen pohybovala očima a sledovala okolí, jenže potom se jí začaly zavírat oči. Ale nepřišlo jí, že by byla unavená. Spíš........jako by ji k tomu někdo nutil.

,,Sakra už zase se mnou*zív* manipuluje...," ale to už se odebrala do říše snů.

Neměla tušení, jak dlouho spala probudilo ji až volání jejího jména. Nedobrovolně tedy otevřela oči a rozhlížela se okolo sebe.

,,Jak si se vyspala?'' optala se jí můra.

,,Všelijak,'' pronesla dívka, ,,někdo mě, totiž k tomu donutil, '' a hodila po něm vražedný pohled.

Můra se nad tím jen ušklíbla, ale nekomentoval to. Místo to se zvedl z postele a šel k šatníku. Odtud vytáhl sobě nějaké oblečení a šel do koupelny, kde se opět zamknul.

Když vyšel měl na sobě košili, svoje brýle a kalhoty, chyběl mu ale kabát a ten jeho klobouk.

Dívka ho nechápavě pozorovala a jen se opatrně posadila.

Valentino se vrátil zpět ke skříni ale tentokrát z ní vytáhl šaty.
Byla to dívčina velikost. Šel s nimi až k ní a položil je vedle ní na postel.
Anna je předjížděla pohledem. Byly jiné než ty ostatní, které dostala před tím. Ty před tím byly vyzývavější. Tyhle však dělaly pravý opak. Spíš se snažily všechno zakrýt.

Valentino si potom dívku přisunul blíž k okraji postele a chystal se ji znovu svléknout. To si ale Anna dala ruce na prsa a zabránila mu v tom.
Démon se na ni zamračil: ,,Můžeš mi říct, co děláš?''

,,J-já se dokážu obléct sama,'' vykoktala a doufala, že můra ji nechá na pokoji.

Valentino se uchechtl: ,,Nechci ti kazit radost ale furt seš na některých částech těla zašitá a ty by jsi si to jen rozervala. Takže tě převleču já.''

Dívka začala rychle přemýšlet. Pak ji ale napadlo: ,,A co kdybych se oblékla sama, ale ty bys mi pomáhal.''

Můra na ni zvedla obočí, ale nakonec přikývla.

Anně se podařilo slézt z postele a za pomoci Valentina se dostala do koupelny, kde se zamkla.
Nechtěla, aby zase studoval její nahé tělo.

Když měla na sobě spodní prádlo, dobelhala se ke dveřím a odemkla.
Hned se tam objevil Valentino a začal jí pomáhat dostat se do šatů.

Měl pravdu. Dělalo ji velký problém hýbat nějak moc rukama nebo nohama. Občas měla i pocit, že se pářou ty švy. Když však byla oblečená, tak jí Valentino podal ještě boty.

Byly to obyčejné lodičky, za což byla ráda. Nebyla schopná si představit jak by teď chodila v nějakých podpatcích. 

Démon ještě zkontroloval její celkový vzhled a když byl s ním spokojený, tak šli spolu pryč z místnosti.
Anna se akorát musela opírat o Valentina, jinak šli normálně.
Dokonce jí poprvé nedal vodítko. Obojek byl však po celou dobu přítomen na jejím krku.

Došli až ke dveřím, ze kterých vycházel hluk. Valentino ji na chvilku pustil a otevřel je. A to co za nimi Anna uviděla, jí vyrazilo dech.