Hell like prison

23.Sama

Anna se vzbudila zpátky v onom pokoji. Byla celkem z toho snu zmatená. Krkavec, který měl na peří modré odlesky a černo-šedá můra s trochou růžové a s jedním oholeným tykadlem. Pomalu nad tím začala přemýšlet: ,,To určitě nebyl jen tak obyčejný sen. Na to, to bylo až příliš realistické a až příliš povědomé," pak si dívka uvědomila, o co se jednalo, ,,Do háje já už vím, co to bylo," plácla se do čela, ,,To byl Valentino! Ale co ten krkavec? Počkat modré odlesky.....Igor nebo Gregor! Doprčic. Co to mělo znamenat? Vypadalo to, jako by mezi sebou bojovali. A zřejmě se to i  týkalo mne. Ta zahrada.... Něco mi to připomnělo. Myslím, že jsem to už někdy viděla v nějakém básnickém pojetí. A ty rudé růže. Krevní pouto mezi mnou a Valentinem! To je ono. Růže značí vášeň a lásku. To ale nedává smysl. On ke mně nic necítí. Sám řekl, že mě jen využívá k vyššímu postu. Když teď nad tím, ale přemýšlím..... Vypadá to, že Igor chce mne, aby se stal vládcem. To by i dávalo smysl. Gregor je spíš něco jako sluha. Ale ne, že by byl slabý. To musím uznat z mé zkušenosti. Tak proč mu pomáhá? Něco má nejspíš přislíbené za to, že-"

,,Že co?"  ozval se jí v hlavě cizí hlas.

Anna v ten moment ztuhla. Neuvědomila si, že ji dokáže číst myšlenky. Tohle byl hodně špatný nápad. Strach ovládl její mysl a ona se začala nekontrolovatelně třást. Byla si naprosto jistá, že to, co teď přijde rozhodně hezké nebude.

Ani ne za dvě minuty uslyšela chrastění klíčů a vrzání starých dveří. Tyhle zvuky ji přiměly přitisknout se, co nejblíže ke zdi za jejími zády. Dovnitř totiž vstoupili oba dva bratři. Igor měl nasazený úsměv a kdyby uměl pohled vraždit, tak je Gregor jejím vrahem.

,,Copak nám to tady kuješ za pikle?'' optal se jí nemocně sladkým hlasem Igor.

,,N-nic,'' vykoktala Anna a očima předjížděla místnost, aby našla únikový východ.

Igor se uchechtl: ,,Takže nic povídáš,'' dívka horlivě přikývla, ,,no tak to ti nebude vadit, když ti teďka vlezeme do hlavy, že?''

Anna se na ně vyděšeně podívala. Oba dva měli veliké děsivé zubaté úsměvy a jejich rudé oči ve tmě zářily. Připomnělo jí to noc ve sklepě. Bylo to to samé. A už jen tyto vzpomínky donutily dívku začít prosit, aby to nedělali, ale oni ji samozřejmě vůbec neposlouchali.

Než stačila udělat jakýkoli pohyb, když si uvědomila, že prosby jsou marné, byl u ní Gregor a dal jí ruce nad hlavu. Dívka překvapením vykřikla. Pak tu byl ale Igor. Přistoupil k ní a sedl si na ni v tureckém stylu jako by byla jen prachobyčejná židle. Málem jí tímto činem ukončil přísun kyslíku.

,,Hra začíná,'' pronesl a ďábelsky se usmál.

Anna dokázala jen bolestně vykřiknout a pak nastala tma.

Když se dívka probudila, byla opět v pokoji sama. Na stehnech však měla modřiny. Při tom pohledu na modrající kus kůže zaskuhrala a otočila na bok. Snažila se vzpomenout, co se vlastně stalo ale....nemohla. Něco ji v tom bránilo. Raději se tím už nezabývala, protože bratři mohli být nedaleko a druhé kolo si teď dát nechtěla.

Podle světla vnikajícího do místnosti usoudila, že může být poledne. V břiše jí zakručelo. Naposled jedla v noci ten moučník a s Valentinem toho moc nenajedla.

Zavřela oči a snažila se na to nemyslet. Začala si představovat svou rodinu. Svou mámu, tátu a brášku. K tomu si ale představila svého nového sourozence, který by se měl narodit. Představovala si dalšího chlapce. Mohli by být šťastná rodina. Při těchto myšlenkách jí začaly po tvářích stékat slzy, nebyly to však slzy pouze ze smutku, byly to také slzy zlosti. Všechno pokazila. Všechno! Kdyby nepodepsala tu pitomou smlouvu, tak by mohla být s nimi! V tu chvíli se zasekla. Jenže taky by mohli být mrtví a ona sirota.

Dveře zavrzaly a místností se rozlehly kroky.

Anna pevně semkla víčka k sobě a dělala, že spí.
Kroky po chvíli ustaly a ozvalo se cinknutí porcelánu o dřevo.
A náhle dotek na hlavě. Dívka z toho byla vyděšená a čekala facku. Žádný další dotek ale nepřišel. Ruka ztratila kontakt s její hlavou a podle kroků usoudila, že je na odchodu. Oči se ale odvážila otevřít, až když uslyšela klapnutí dveří a chrastění klíčů.

Prudce se posadila a rozhlížela se kolem sebe. Na nočním stolku u postele byl položený talířek s chlebem a marmeládou.

Nechápavě naklonila hlavu na stranu. Přemýšlela, jestli si ho má vzít, nebo ne. Nakonec ale za ni rozhodlo její břicho hlasitým zakručením. Frustrovaně si povzdechla a dala si talířek na klín. Obhlédla ho dokola a když zjistila, že nevypadá nějak jedovatě, tak se zakousla.

Chleba bylo jediné jídlo, co za celý den dostala. Nijak jí to nevadilo. Byla zvyklá z po*n studia. V noci si lehla a usnula.

V tomto směru uplynulo několik dní, ba týdnů! Anna pomalu nevěděla, co je za měsíc.

Bratři ji vždy dali ráno chleba a s ním si musela vystačit na celý den.
Někdy když slyšeli její myšlenky, tak ji přišli potrestat. Obvykle to bylo, že ji vyfackovali, když na ní seděli nebo ji bičovali. Nic příjemného.

Jednoho dne to dívka nevydržela a optala se Gregora, co je za měsíc.

,,Je osmdesát dní do vyhlazování,'' sdělil jí.

To byl šok. Takže ona tady strávila skoro pět měsíců?!
A Valentino se stále neukázal. Mívala ale často takový pocit, jako by nebyla v prázdné místnosti sama. Ten ale po chvíli většinou zmizel.

Od té doby, co jí Gregor řekl čas do vyhlazení, začala si na stěnu dělat značky, aby věděla, kdy se má připravit. Přece jenom Angel s Cherry jí řekli, že vyhlazovací andělé neberou ohledy na nikoho. Jednou v pekle, navždy hříšník. Ani se nedivila. Tohle město bylo opravdu přeplněné. Ale ona.....ještě ani nezemřela a už tady žila, nebo spíš se snažila přežít.
Navíc se odsud zřejmě nikdy nedostane. Kdyby si s ní neudělal to pouto, tak by mohla do nebe! Jenže ten chamtivý pedofil nedokázal odolat.

Zrovna dělala další značku. Zbývalo dvacet tři dní.

,,Blíží se Vánoce," pomyslela si a zamyšleně se zahleděla do stropu svého "pokoje".

Dodělala značku a sedla si na postel. Už toho měla plné zuby. Lehla si a snažila se usnout. Ani ne po deseti minutách usnula tvrdým spánkem.