No bylo dobré vědět, že pokud její plán nevyjde a Valentino přitom zemře, tak se jí to týkat nebude.
Sedla si ke stolku a pustila se do jídla. Měly nějaký čokoládový moučník a k tomu čaj.
,,Hmm. Někdy není špatné, že mi umí číst myšlenky," pochvalovala si Anna zatímco se cpala svým dezertem.
Po jídle se vydali zpátky do jeho kanceláře. Démon ji obeznámil, že bude řešit své zaměstnance, tak ať se popřípadě nediví jejich vzhledu.
Tentokrát si Anna nemohla sednout na sedačku. Můra si ji posadila přímo na klín. Nebylo jí to moc příjemné, ale musela.
Valentino podepisoval nějaké papíry, co byly rozházené všude po stole. Jednalo se o drogy, zbraně a pak ohledně celého studia. Ty částky, které tam psal byly obrovské. Dívka nikdy neměla možnost tolik peněz vidět jen napsané, natož držet v ruce.
Po pár minutách se ozvalo zaklepání.
,,Dále,'' pozval nově příchozího Valentino.
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila démonka podobná doktorce. Byla též kočka, akorát měla více.....provokující oblečení.
,,Aaa Summer, rád tě zase vidím~,'' usmál se na ni Valentino a do pusy si strčil jednu ze svých cigaret, kterou následně zapálil.
,,Dobrý den, mista Valentino,'' pozdravila ho nazpět.
Její hlas byl jemný a melodický. Anna však věděla, že nebude žádný svatoušek. Kdyby byla, neskončila by tady v pekle.
,,Chtěl bych s tebou probrat tvou směnu minulou noc. Vedla sis velmi dobře.''
,,Děkuji.''
,,Mám pro tebe takový malý dárek v podobě malé dovolené. Co ty na to?~ ''
Oči kočky se rozzářily. Můra se na to usmála a podala jí papír. Ona si ho od něho vzala, poděkovala a rychle opustila místnost. A s ní opustil i místnost Valův úsměv.
Anna chtěla zjistit, na co myslí. Tak se mu jednoduše podívala do mysli.
,,Dnes jsem jí sice dal volno, ale později to odpracuje. Včera ale byla výborná. No později budu muset řešit Angela a jeho nový film. Ale to budu muset řešit bez ní. Přece jen je ještě na tohle mladá."
,,Hm. To je velice zajímavé," pomyslela si Anna a Valentino po ní okamžitě vrhl pohled já-tě-zabiju.
Dívka se k němu otočila zády a dělala já nic, já muzikant. Po chvíli jí to ale nedalo a optala se: ,,Valentino, jak přesně funguje to spojení. Zatím jsem jen pochopila, že cítíme emoce toho druhého a dokážeme si číst myšlenky. Zároveň ale cítíme, že někdo tomu druhému ubližuje. Nemůžeme si ubližovat, protože by nás to bolelo také. Nemůžeš mi k tomu říct něco víc?''
Dlouho neodpovídal a jako by se zahleděl do dáli. Očividně moc nechtěl, aby o tom něco věděla.
,,To pouto ještě dokáže prodloužit život. Každý má nějaký určitý čas, kdy může žít. Když ale uděláš pouto, tak se jako kdyby časy těch dvou sečtou. Tím se jim prodlouží život. Také to nahrazuje lásku. Alespoň z části. Ti dva k sobě něco cítí a po nějakém čase už nedokážou bez sebe žít. Další výhoda, že si můžou půjčit svou sílu. V případě nouze si tak mohou zachránit životy."
Anna párkrát zamrkala, aby se ujistila, že se jí to jen všechno nezdá. Tohle byly velice důležité informace. Pokud se sčítá jejich čas pro život, mohli by být nesmrtelní. Valentino je už mrtvý a lze ho zabít díky vyhlazovacím andělům. A ona je smrtelník. Další je ta náhrada za lásku. To přijde o možnost najít někoho, s kým by prožila zbytek celého života? Jako by jí zpečetil celý život a vzal ji kontrolu nad tím, co se bude dít.
Otočila se zpátky ke stolu a zapřela se o něho zády. Měla co dělat, aby se nerozplakala.
Valentino to cítil a jen ji tiše hladil po hlavě. Moc to nepomohlo. Anně se jeho dotyk zprotivil. Začala přemýšlet, jestli se vážně obětuje. Na mysl ji ale přišel Angel a rozhodnutí bylo jasné.
Slezla z Valentinova klínu a šla k sedačce. Sedla si a začala něco hledat na mobilu. Můra se o to nezajímala.
Celý den už byli potichu a neprohodili mezi sebou ani slovo.
**********
Takhle asi proběhlo dalších deset dní. Zbývalo deset dní do vyhlazení. Vlastně vyhlazení se konalo na Nový rok.
Moc se toho nedělo. Anna se s můrou nechtěla moc bavit a raději se snažila vymyslet plán na zničení bratrů. Měla i jednu prohlídku zase u té doktorky. Tentokrát jí kontrolovala chrup. Byla spokojená. Dokonce i s její váhou, kterou jak říkala, musela zkontrolovat.
Párkrát se tam stavil i Vox s Velvet. Velvet ji neustále kladla otázky ohledně toho, co má ráda. Dívka věděla, že se blíží Vánoce a tak se jí ptala též. Navíc od ní zjistila, co má rád Vox a Valentino. Sice je oba dva nenáviděla, ale zase Bůh říkal, že je dobré odpouštět.
Jednoho dne se Anna optala Valentina, jestli může zajít za Angelem. Neměl s tím problém. Proto se vydala k místu, kde se měl nacházet.
Už z dálky poznala siluetu růžového démona.
,,Angele!" zakřičela na něho a zamávala.
Pavouk se usmál a pozdrav jí oplatil. Doběhla k němu a pevně ho objala. Byl chvíli v šoku ale potom jí ho oplatil.
,,Za co vděčím za tuhle návštěvu?'' zeptal se s pobavením.
,,Víš, zajímalo mě, co tě baví a co máš rád. Čistě ze zvědavosti. No a...taky jsem tě zase po dlouhé době chtěla vidět a už mám konečně mobil, tak mě napadlo, že bychom si mohli vyměnit čísla,'' usmála se Anna.
Věděla, že tím už určitě prozradila, že mu chce dát dárek, ale neřešila to.
Angel se usmál a pozval ji na kávu, tam se usadili a probrali mezi sebou vše se dělo, když spolu nebyli a dokonce i jejich zájmy a oblíbené věci.
Anna zjistila, že Angel má malého vepříka jménem Fat Nuggets. Je to jeho nejmilejší mazlíček. Dokonce zjistila, že Cherry má ráda malé bombičky, co vypadají jako třešně. To ji připadalo strašně vtipné, ale už věděla, proč se tak jmenuje.
Dlouho spolu mluvili ale potom musela Anna už odejít. Můra by nebyla zrovna dvakrát nadšená. Ještě si však stačili vyměnit čísla.
Poté se s ním ale rozloučila a zamířila do Valentinova pokoje. Za tu dobu si už konečně zapamatovala trasu, alespoň v rámci možností.
Když dorazila můra už na ní čekala. Na tváři měla nechápavý výraz a měřila si ji pohledem. Anna se jen usmála: ,,Mohla bych si něco objednat přes internet?''
ČTEŠ
Hell like prison
Fanfic[fanfiction Hazbin hotel] Anna si žije báječný život. Má rodinu skvělou kariéru před sebou a nechtěla by nic měnit. Jednoho dne však její rodina onemocní a ona se snaží najít pomoc. V živém světě jí však nikdo nic pomůže a tak si pomoc najde někde...
