Už to bylo pět dní, co se Anna zranila. Její uzdravování však bylo pomalé a čas byl okolo neúprosný.
Valentino nevěděl, co má dělat a tak s dívkou trávil více času, než sám měl. Nutně potřeboval, aby přežila. Proto byl stále u ní, měnil ji obklady a kontroval její životní funkce.
Toho pátého dne se však dívka probudila.
Když se Anna vzbudila, bylo tak půl třetí ráno.
Chtěla se posadit, aby zjistila, kde to je, ale hlavou jí projela ostrá bolest. Padla tedy zpět na polštáře a nechala svou hlavu opět zklidnit. Nechtělo se jí ale pouze koukat do stropu, rozhodla se tedy, že se otočí na bok. Když ale její oči koukly na druhou polovinu postele, naplnil je strach a její srdce bilo jako splašené. Vedle ní ležel Valentino, měl ale na sobě svůj dlouhý kabát a na hlavě měl dokonce svůj klobouk.
Dívce se jen velice rychle zvedal hrudník, z jejích hlubokých nádechů a výdechů a čekala jakoukoli reakci ze strany démona. Žádná však nepřišla. Anna se tedy odvážila a podívala se do obličeje můry. Jeho oči byly zavřené a jeho hrudník se zvedal v pravidelných intervalech. Bylo jasné že spal. Ale i tak se radši pro jistotu od něj trochu víc odsunula.
V krku se jí však nahromadila suchost. Pohotově si ho promnula, opatrně se posadila a rozhlížela se po pokoji, kde by svou žízeň uhasila. Všimla si několika dveří. Bylo jí jasné, že za jedněmi z nich musí být koupelna.
Opatrně přehodila své dlouho nepoužívané nohy z postele, lehce je položila na podlahu, přenesla na ni svou váhu a postavila se. Její nohy to však nezvládly a ona spadla na zadek zpátky na postel. Vyděšeně se ohlédla na démona. Naštěstí stále spal. Zhluboka se nadechla a vydechla a udělala druhý pokus. Stála, ona stála, ale poté se zakymácela a šla k zemi, bohužel nosem napřed. Zavřela oči a připravovala se na náraz.
Žádný však nepřišel.
Otevřela tedy jedno oko, potom druhé a zjistila, že je nosem jen pár centimetrů od podlahy. Překvapeně vykvikla.
,,Sotva se uzdravíš z jednoho zranění, hned si chceš přivodit druhé~?'' optal se jí Val.
Dívka se jen vyděšeně ohlédla za sebe, aby zjistila, že visí na démonových rukou, jak hadrová panenka.
Chtěla se od něj dostat, ale její tělo bylo opravdu zesláblé, takže nezmohla vůbec nic. Můra však na nic nečekala, chytila si ji do náruče a opatrně ji položila zpět na postel. Jakmile ale byla dívka na posteli okamžitě se otočila na bok a odmítala se podívat na Valentina.
Valentino už s tím počítal, že se bude chovat takto. Bylo mu taky jasné, že se o něm určitě něco dozvěděla, tak se to snažil aspoň trochu zachránit: ,,K tomu, co se stalo....za to se omlouvám. Nechtěl jsem tě nějak zranit, jen jsem byl vytočený kvůli Angelovi. Neměl tě vůbec brát mezi démoni. Mohli by tě poznat a hodně ti ublížit," zavrčel, když vyslovoval jméno svého zaměstnance, jako by ho jeho jméno pálilo na jazyku.
Anna však neměla žádnou reakci. Bála se. Bála se, co by udělal, kdyby nějakou udělala. A to ho sralo, zadržely ho ale vzpomínky na incident, který se stal před pár dny.
,,Chci se ti jen omluvit, Anno,'' řekl potom svým nejlepším smutným tónem.
Dívka opět neměla reakci. Hlavou jí totiž vířili myšlenky tohoto typu: ,,Jaké pak nebezpečí? Vždyť Angel udělal pro mě to nejlepší. Nechtěla bych být celý den tady v p*rn studiu.
A ten jeho hlas, co použil..... Určitě to nemyslel vážně. Přišlo mi to až moc hrané," zamračila se, ,,kruci, co mám dělat."
ČTEŠ
Hell like prison
Fanfiction[fanfiction Hazbin hotel] Anna si žije báječný život. Má rodinu skvělou kariéru před sebou a nechtěla by nic měnit. Jednoho dne však její rodina onemocní a ona se snaží najít pomoc. V živém světě jí však nikdo nic pomůže a tak si pomoc najde někde...
