Komplikace 2✔

°25°

Tak jo, dámy a pánové, ráda bych sem zaznamenala, co se stalo v neděli odpoledne. Chci říct, co se dělo v neděli odpoledne kromě toho, že se Rebeca znovu pokusila zprovoznit tu svoji trapáckou restauraci, ale nikdo tam nepřišel kromě Steva, co si s sebou tentokrát přivedl i partu svých kámošů bez domova.

Jo, radši to vůbec nekomentovat.

Babička Lori to zase prospala na gauči u televize, takže tam byla jenom Rebeca a křičela věci jako "Táhněte, vy smradlaví teplákáči!", zatímco já jsem ji pozorovala z kuchyně a hlídala, kdyby něco. Ale v duchu jsem jí to samosebou trochu přála, protože jsem na ni pořád byla naštvaná kvůli tomu, jak se chovala v sobotu ráno. A pro jistotu jsem se rozhodla, že s ní po celou neděli nebudu mluvit.

Zavřela jsem se u sebe v pokoji, uvelebila se na posteli a otevřela noťas, protože ten mi bohudík ještě nikdo nezabavil. Přihlásila jsem se na Facebook a chvíli brouzdala po hlavní stránce. Takhle - buď se mi to zdálo, a nebo Beth doopravdy v 11:50 zveřejnila třicet pět fotek, na kterých nebyl nikdo jiný než ona.

Beth šarmantně opřená o oprýskanou zeď něčího domu. Beth ve svůdném dřepu před hnusnou louží na chodníku. Beth s jednou odhalenou nohou na schodu před vstupními dveřmi jejich domu. Beth sedící na stejných schodech v záchvatu rozkošného smíchu, protože není nic divnýho na tom, když v neděli ráno dřepíte před barákem a chlámete se do prázdný ulice.

A pak milion selfíček z Bethina pokoje. Není nad to, když publikujete tři úplně stejný fotky za sebou s tím rozdílem, že na první máte otevřený oči, na druhý přivřený oči a na třetí zavřený oči. Některý snímky byly zabraný tak zblízka, že si při jejich pořizování musela normálně funět na displej. A může mi někdo říct, na co jsou všechny mikroskopy a další odborný přístroje, když si můžete vyfotit vlastní oční sítnici svým iPhonem?

Jo, některý lidi prostě nemají na práci nic lepšího než sedět v pokoji a pořizovat fotky svýho ksichtu, proběhlo mi hlavou a zahihňala jsem se. Ale pak mi došlo, že já zas nemám na práci nic lepšího, než si ty fotky prohlížet, a v duchu jsem zaklela.

Potom mi padl pohled na řádek nad fotkou. A naprázdno jsem polkla. Podívala jsem se i na ostatní fotky. A všude bylo to samé.

Beth fakticky na všech těch fotkách označila Camerona!

Ježiš, ta holka je vážně tak strašně zoufalá, že se pokouší nahnat kluka na svůdný fotky na Facu! Poctivě jsem si odfrkla a protočila nad ní očima.

Hlavou mi proběhla myšlenka na to, že je přece totálně zcestný snažit se zapůsobit vzhledem, když každej ví, že to nejdůležitější je uvnitř.

A v tu chvíli mě to trklo.

Možná že tohle je ten důvod, proč moje proměna na Camerona vůbec nezapůsobila! Co když jsem se zbytečně soustředila na zevnějšek, zatímco jsem se měla zaměřit na to, co mám uvnitř?

No není tohle náhodou úplně geniální nápad? Normálně jsem se za něj musela sama pochválit.

A pak jsem se naprosto spontánně rozhodla, že Cameronovi napíšu, aby mohl vidět a ocenit všechny moje vnitřní kvality. Tím myslím svůj nezpochybnitelný intelekt, nenucený smysl pro humor a úžasnou osobnost.

Takže jsem rychle rozklikla zprávy a najela na Cameronovu fotku. Respektive fotku mimoně, protože ačkoliv je ten kluk jako vystřiženej z časopisu, z nějakýho důvodu si jako profilovku nastaví radši žlutou šišku s jedním okem a brejlema, co vypadají jako pánský hodinky.

Teda pokud to opravdu jsou brejle.

A když už jsme to nakousli, zajímalo by mě, jak by takovej mimoň vypadal bez těch brejlí. Nechci tady nikoho pomlouvat, ale nejspíš jako obyčejná kulatá klika od dveří do kanclu.