Komplikace 2✔

°3°

Další den jsem celý ten zážitek vylíčila Lise a Amber na Stromě. Nebo teda aspoň část, protože o tom čepicovém trapase se mi zrovna nechtělo mluvit.

Těsnaly jsme se jedna k druhé a modlily se, aby tu větev pod náma nenapadlo rupnout, zatímco jsme diskutovaly o Beth.

„Když už jí Skip ukázala, že ji dokáže smáznout jak blitky z podlahy, mohla by si dát voraz a chvíli nás neotravovat," konstatovala Lisa.

„No, teoreticky vzato tam na mě včera narazila náhodou," krčila jsem na to rameny já.

Amber přestala pokoušet gravitaci a přelezla na jinou větev, takže teď byla naproti mně a Lise. Na hlavě měla místo zimní čepice naraženou černou kšiltovku, což mimochodem naprosto nechápu - jak jí mohly v tomhle počasí nemrznout uši? „I tak ti nemusela nic říkat. Podle mě to udělala, protože má bobky," prohlásila.

„Přesně tak," souhlasila zrzka se zdvihnutým ukazováčkem. „Má z tebe takový bobky, že neví, co se sebou!"

„Ale prd," zahuhlala jsem na to a zavrtěla hlavou. Beth Rodgersová že by měla z něčeho bobky? A že by je měla zrovna ze mě? Jo, tak to těžko. Možná jsem nad ní jednou zvítězila v jedné soutěži, ale de facto z toho stejně vyšla dobře ona. A to díky svému nezpochybnitelnému talentu ovlivňovat lidi. Jak to, že téhle holce vždycky každej skočí na špek?! Vždyť je to stejný jako věřit teleshoppingu!

I tak mi ale to, co holky řekly, utkvělo v hlavě, a celé odpoledne jsem nad tím tak nějak podumávala. Naši byli zrovna pryč, takže jsem chodila po domě s Pribináčkem v ruce, poslouchala, jak se z pokoje mojí ségry ozývá Rebecy pofidérní dabování panenek, a občas tam nakoukla, abych si byla jistá, že nic neztropila.

„Hele, nech nám trochu soukromí, jo?" zakňourala s napodobeninou Hermiony v ruce, když už jsem mezi dveře strčila hlavu potřetí.

Jako jasně, možná má pravdu a neměla bych dusat okolo jejího pokoje a každou půlhodinu to vevnitř obhlížet, ale mám svoje zkušenosti a nehodlám znovu řešit, co ona napáchala. Když jsem ji naposledy nechala moc dlouho samotnou, osmažila na pánvičce veverku.

Nakonec jsem se zašila k sobě, dřepla si za stůl a zahleděla se z okna, odkud jsem měla parádní výhled do Bethina pokoje. Člověk by řekl, že když bydlíte naproti spolužačce, kterou zrovna dvakrát nemusíte, tak třeba uděláte něco pro to, aby vám neustále nemohla čumět do soukromí. Například já když pochoduju po místnosti v jednorožčím pyžamu, nebo když se rozhodnu, že se naučím novou taneční sestavu podle tutorialu na YouTube, vždycky se předtím ujistím, že mám zataženo. Jenže Beth na tohle podle všeho ani nepomyslela. Ten večer jsem ji viděla celou rudou a upocenou sedět na posteli a zvedat činky.

Jako soráč, ale může mi někdo vysvětlit, o co přesně se tady snaží?

Navíc byla v tu chvíli nenalíčená, což jsem, deníčku, viděla poprvý v životě! Bylo to skoro, jako by na Bethině prostěradle vysedávala cizí blonďatá holka, která na rozdíl od Beth doopravdy vypadala na čtrnáct a ne na šestnáct, s abnormálně rozšířenejma nozdrama a několika uhrama na čele.

Ježiši! Kdybych nosila brejle, hnedka si je otřu do trička a znovu nasadím, abych se ujistila, že vidím správně!

Nerada sbírám na lidi špínu a tak vůbec, ale teď řeknu jedno: ta frajerka vypadá bez makeupu zrovna jako suchá palačinka.

Na moment mi jí kvůli tomu skoro bylo líto. Ale pak jsem si vzpomněla, jak mi jednou dala do skříňky myš, a soucit byl ten tam.

Zůstala jsem na ten zjev v tichosti zírat a v hlavě se mi točily kolečka. Že by se přece jen pod tlustou clonou drahého parfému, značkového oblečení a třpytivého líčení skrývala lidská bytost mající své nedostatky a nejistoty? Nejistoty z obyčejných věcí a lidí? Jako třeba i... ze mě?

Přimhouřila jsem oči a naklonila hlavu na stranu, když si Beth otřela z obličeje pot světle růžovým kapesníčkem a zamžourala směrem k oknu. Ve stejnou chvíli, kdy ona zbledla, jsem já nadskočila na židli a bleskově před sebou švihla závěsem zleva doprava, takže se náš oční kontakt přerušil.

Bože, teď si musí myslet, že jsem ji šmírovala nebo tak něco!

...Což jsem teda rozhodně nedělala.

Možná bych si ten závěs měla nadobro přicvaknout sešívačkou ke stěně, abych už ho nikdy třeba ani náhodou neodhrnula.