Komplikace 2✔

°5°

Nevím, kdo má na starosti výzdobu školy, ale i navzdory faktu, že je teprve začátek ledna, se tihle lidi rozhodli rozházet po všech chodbách i třídách takový množství papírových srdíček, že by se s nimi daly zamaskovat všechny praskliny v našem sklepě i špajzu.

Všichni studenti na to samosebou hned zareagovali a začali Valentýn rozebírat, jako by se v jejich životě nedělo nic zajímavějšího. Což je možná pravda, ale na tom nesejde. Já jsem na rozdíl od nich dostala spíš chuť vyrobit si brejle z brček a dvou ruliček od toaleťáku, abych se na ty růžový patvary nemusela nonstop koukat. Doufám, že jim všem je jasný, že srdíčka jsou vlastně jenom obrácený paviánský zadky.

S Lisou a Amber jsme celou tuhle maškarádu o přestávce probraly a shodly se na tom, že je to naprosto přehnaný. Lisa celou tu dobu krčila nos a křížila si ruce na prsou, zatímco kritizovala Valentýn. Dokonce jsme se společně shodly na tom, že by se existence tohohle svátku měla před lidmi utajovat a odhalit by se měla až tehdy, kdy bude daný člověk šťastně zadaný, takže by ho mohl oslavovat. A lidi, co jsou celej svůj život single, by tím pádem měli boží klid a mír. Fungovalo by to na podobným principu jako Santa, akorát obráceně.

Amber na to kývala hlavou, ale bylo poznat, že to dělá jen tak na oko, protože jí v jednom kuse vibroval mobil a ona se do něj nepřestávala přiblble culit.

Říkám si: Jo, tak tahle holka má v hlavě něco jinýho.

Lisa jí po chvíli mobil vyškubla z rukou a zahleděla se do něj jako do studny plný zvratků nebo co. „To mi chceš jako říct, že je pro tebe George důležitější než naše debata?"

Amber zrudla a zatahala se za rovný pramen vlasů. „Ne..." zamumlala, ale očima stejně hypnotizovala mobil v Lisiných roukou. „Já s váma souhlasim." To už se nám oběma podívala do očí, jako by chtěla dokázat, že to myslí vážně, jenže nato se znovu zadívala do klína a dodala: „Docela."

Lisa vypadala nad míru uraženě, zatímco já jsem Amber potichu drobek záviděla. Ona totiž na rozdíl od nás měla důvod věřit, že její milostný život jaksi... neskončil ještě dřív než stihl začít.

Podívej se na mě, deníčku! Na pohled vyhlížím, jako by mě vyrobily děti v Číně, všechno oblečení na mně vlaje jako na strašákovi a na čele se mi vyhřívá den starej beďar. Kde přesně bych asi tak měla štrachat naději na to, že o moji maličkost někdy budou mít zájem kluci?

Navíc mi ještě nikdo nevysvětlil, na jakým principu funguje u těchhle bytostí plných záhad myšlení. Protože stejně jako u holek rozhodně ne. Když jsem se na to jednou pokusila zeptat mamky, odpověděla mi na to akorát: „Jo, zlatíčko, mužský by tě dokázali dohnat až do blázince." A mrskla mi do rukou knížku Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. A mně se nechtělo učit se něco o planetách, takže jsem ji jenom pohodila na psací stůl ve svým pokoji.

Mezi Lisou a Amber už to skoro vypadalo na nějaký konflikt, když začalo zvonit a musely jsme se přemístit. Po cestě do třídy jsme natrefily na Camerona, který si to rázoval proti nám. Přátelsky na nás všechny kývl hlavou a přísahám, že když kolem mě procházel, z toho jahodovýho jogurtu se mi normálně zatočila hlava a málem jsem to nosem narvala rovnou do sloupu.

Ježiš, něco mi říká, že bych si měla dát věci dohromady.

Nebo aspoň nesedět do jedné do rána na koberci s deníčkem a propiskou v ruce, a jít místo toho spát.

_________

Pěkné pondělí!

Zrovna včera večer jsem dokončila korekci Komplikace a úplně to na mě hodilo dobrou náladu. 😊

Jsem si vědoma, že já i můj styl psaní se od dokončení Komplikace krapet posunuly, a není lehká věc znovu se naladit na dobu, kdy mi bylo čtrnáct a patnáct, ale věřím, že to nějak půjde a i Komplikaci 2 přivedu ke zdárnému konci, už jenom kvůli tomu, že jsem druhý díl slíbila. 🙂 Zatím mám hotových patnáct kapitol. 🥳