Komplikace 2✔

°40°

V sobotu ráno jsem se probudila s takovým pocitem štěstí, že jsem z toho málem začala tancovat po pokoji, jen co jsem vstala z postele. Ale ovládla jsem se a jenom si místo toho párkrát poskočila cestou do koupelny. Dneska odpoledne jsme měly s holkama asi tak po milionu let sraz v Chajdě, takže jsem se přirozeně nemohla dočkat, až budu po obědě a budu moct vyrazit.

V koupelně jsem si učesala vlasy a svázala je do culíku, který navzdory mojí vůli skončil typicky nakřivo. Ještě jsem si opláchla obličej a vyčistila zuby a seskákala jsem schody dolů do kuchyně. Táta vysedával na svém obvyklém místě s novinami, mamka stála u linky a krájela zeleninu a moje ségra seděla u stolu před prázdným talířem, na klíně měla položenou Hermionu a očima visela na neurčitým místě na stropě. U toho se usmívala jako sluníčko a červenala se o sto šest. Jen co si mě všimla, vycenila zuby a nadšeně mi zamávala. Mrkla jsem na ni nazpátek a šla si k lince připravit cereálie s mlékem. 

Včera se naše malá tajná operace se Spikem vydařila tak parádně, že mám pocit, že se od ní Rebeca usmívat vůbec nepřestala. No vážně, klidně bych se vsadila, že se usmívala i ze spaní - celičkou noc. A z její spokojenosti jsem usoudila, že včera pozvala do svojí restaurace jedinýho zákazníka, kterýho potřebovala. Víc cizích lidí už se na naší zahradě neukáže.

Dopoledne jsem strávila v pokoji nad domácími úkoly, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak mi to šlo hezky od ruky a během několika hodin jsem toho stihla víc než za poslední týden. Navíc mi u toho každých pár minut přišla zpráva od Camerona, takže jsem na škále od jedné do deseti měla náladu zhruba na jedenáctce, nebo i výš.

V jednu chvíli jsem ale přestala psát a zamyšleně se zahleděla do stolu. Došlo mi, že vlastně nevím jednu věc.

...Chodíme spolu teda?

Sice už jsme se drželi za ruce, ale oficiálně se na to jeden druhýho vůbec nezeptal.

A jak vůbec takový chození spolu funguje? Zahrnuje to nějaký povinnosti? Neměla bych si to radši vygooglit?

Nakonec jsem s úsměvem zavrtěla hlavou. Nejlepší bude, když to nechám přirozeně plynout a tyhle věci nebudu vůbec hrotit. Myslím, že si teď zasloužím alespoň dva měsíce, kdy nebudu hrotit vůbec nic.

Jo, přesně tak. A už vůbec ne něco ohledně kluků.

Po obědě jsem se rozloučila s rodinou a vyběhla ven z domu. Ještě jsem se stavila v potravinách pro dvě balení gumových medvídků a mířila směr Chajda. Holky už tam čekaly a když jsem přišla, každá na mě zamávala dvěma pytlíky bonbónů. Lisa držela marshmallowny a Amber kyselé žížalky. Jednoduše jsme věděly, že tohle odpoledne bude dlouhý.

Daly jsme si jedno uvítací hromadný objetí a potom jsme se každá usadila na svoje místo. Otevřely jsme jeden pytlík bonbónů od každého druhu a daly je doprostřed.

„Tak jaký jsou novinky?" zeptala se s úsměvem Lisa a Amber začala poskakovat v sedě.

„Včera odpoledne jsme s Georgem byli v kině!" Vypadala, jako by každou chvíli měla explodovat nadšením, a my s Lisou jsme se tomu zachechtaly.

A bylo to tu znovu: ani nedokážu popsat, jak moc jsem jí to přála. Ať už se jí na tom jejím Georgovi líbilo cokoliv...

Poslechly jsme si podrobné vypravování a já při tom tajně pokukovala po Lise. Ještě před pár týdny by o něčem takovým nic poslouchat nechtěla, ale teď se usmívala a vypadala, jako by měla z Amber stejnou radost jako já. Jenže když jsem i já pokračovala popisováním toho, jaký je to teď mezi mnou a Cameronem, nešlo si nevšimnout, že ačkoliv se snažila, její úsměv byl smutnější a smutnější. A to už jsem v jednu chvíli přestala vykládat a obě jsme na ni s Amber zaměřily pozornost.