Harlee | hp

34. Kapitola

Dveře otevřela Narcissa Malfoyová, nejdřív uvažovala jestli má do svýho domu lapky pustit, ale když ji řekli, že chytli mýho bratra, tak je pustila. Jak nás táhli, tak jsme o sebe zakopávali, ale nakonec nás shodili na zem uprostřed velkýho sálu.

„Co to má znamenat?!" vyštěkl ihned Lucius Malfoy.

„Říkají že chytili Pottera," pronesla chladně Narcissa.

„Pottera?" zeptal se starej Malfoy skoro až nadšeně. Lapci nás prudce otočili, aby bylo na Harryho vidět.

„Draco! Draco, pojď sem!" rozkázal Lucius. Draco neochotně přišel ke svýmu otci.

„Podívej se, Draco! Je to on?" zeptal se dychtivě Lucius.

„Nevím," pronesl Draco neochotně, jenže lhal, věděla jsem to. Moc dobře moje dvojče poznal.

„Podívej se pořádně! No tak, Draco, když mu vydáme Pottera my..," začal Lucius chladně.

„Tak počkat! To my ho chytili!" obořil se Šedohřbet, Lucius ho odbyl a opět pobídl Draca, aby si Harryho prohlídl.

„Já nevím, nejsem si jisty," opakoval Draco a raději odešel za matkou.

„Musíme si být jistí, Lucius," nalíhala chladně Narcissa.

„A co ona! Tohle je Potterová, ta má obličej v pořádku," ozval se dychtivě Šedohřbet.

„Potterová má rudé vlasy," odsekl Lucius.

„Určitě si je upravila kouzly!" namítal Šedohřbet. Lucius přimhouřil oči a přišel ke mě blíž.

„Tak se na to podíváme," pronesl a jedním mávnutím hůlky zrušil kouzlo, kterým jsem si obarvila vlasy na hnědo i to, kterým jsem si je nakudrnatila. Kdybych nebyla vyděšená, nejspíš bych uvažovala nad tím, kde vzal novou hůlkou, ale jelikož mě okamžitě poznal, tak mi tahle myšlenka v hlavě jen prolítla, protože pak už jsem skoro šílela strachy.

„Je to ona!" vyjekl Lucius nadšeně, jak nějaká malá holka, která dostala to co chtěla.

„Překvapení," řekla jsem sarkasticky, hned mě to ale přešlo, jelikož do místnosti přišla Bellatrix.

„Co se tu děje, Cissi?" zeptala se. Bylo to v prdeli..., hodně...

„Chytili Pottera! Tohle je Potterová..., a tady vedle je ta šmejdka Grangerová!" vysvětlil ji Lucius dychtivě. Ona okamžitě přiskočila, aby si nás prohlídla.

„Je to ona! Takže tohle bude určitě Potter!" přitakala a už si vyhrnovala rukáv, aby zavolala Voldemorta. Jenže to chtěl udělat Lucius, takže na sebe štěkali. Každá minuta k dobru se hodila..., jenže jsem nebyla schopná přemejšlet. A už vůbec mi to nešlo, když si Bellatrix všimla Nebelvírova meče, ječela jak šílená, i když to ona byla, a všechny lapky omráčila.

„Odveď je! Musím si to promyslet! Nech tady jen tu šmejdku," nakázala, oddělila Hermionu a odtáhla ju doprostřed místnosti, pak se zarazila.

„Potterovou tady taky nechte! Víte čeho je schopná, musíme ji hlídat! Draco, vezmi ji!" rozkázala Bellatrix. Draco mě s neochotným pohledem taky odvázal od ostatní, ty Šedohřbet odvedl do sklepení.

„Na co čekáš! Omrač ji, Draco! Nebo nejsi schopný ani toho?!" vyjekla na něho. Draco mě pustil a namířil na mě hůlkou. To mě ale nezajímalo, trhla jsem pohledem k Hermioně, vyděšeně na mě třeštila oči.

,Promiň!' poslala jsme ji myšlenku a pak mě pohltila tma.

***

Probudila mě bolest. Štiplavá bolest na obličeji i rukách, otevřela jsem oči a první co jsem viděla byly střepy, ještě poskakovaly po mramorový podlaze, kam dopadl lustr. Okamžitě jsem si přivolala svou hůlku a zvedla se ze země. Nikdo si mě zatím nevšiml.