Harlee | hp

10. Kapitola

A jak se dalo předpokládat, když ze školy odešel Brumbál nálada a celkově energie ve škole viditelně poklesla.
Na školních pozemcích bylo sice krásně, jelikož už začalo léto, ale atmosféru v hradě to vůbec nezvedlo.

Dokonce jsem už ani nemohla zjistit, jestli je ten netvor vážně bazilišek, ne že bych chtěla ignorovat všechny fakta nebo nevěřila Hermioně, ale prostě jsem si nebyla jistá, jestli jsem si vážně ten sen s Hermionou nevymyslela. A jelikož madam Pomfreyová zakázala návštěvy v nemocničním křídle, protože se bála toho, že když tu teď Brumbál není, že by se útočník vydal dokončit svou práci, a tak jsem už nemohla vyzkoušet vytvořit Hermioně další sen.

Pak tu byla Brumbálova slova a Hagridova rada, jenže jsem já ani Harry a Ron netušili, co by to mohlo znamenat, sice byla Hagridova rada jasná, ale problém byl v tom, že na hradě nejspíš žádnej pavouk nezůstal.

***

„Harlee, nemůžeš prostě na něj udělat další bezhůlkový kouzlo, tak jako jsi proměnila Lockharta v ropuchu?" zeptal se mě rozčíleně Ron zatím co se snažil vytrhnout Harrymu a Deanovi, kteří ho drželi aby se nevrhl na Malfoye.

„I kdybych chtěla, tak nemůžu, jelikož už se mi od tý doby bezhůlkově čarovat nepodařilo," namítla jsem a propalovala Malfoyova záda. On by snad jedinej, kdo se radoval z Brumbálova, snad dočasnýho, odchodu. Dokonce se podlézavě Snapea zeptal proč neusiluje o ředitelskÿ místo a že by pro něj určitě jeho otec volil.

Možná to přišlo jen mě, ale měla jsem dojem, že Snapeovi se zrovna moc nelíbilo, že je Brumbál pryč a když říkal, že doufá že bude brzy Brumbál zpět, tak mluvil pravdu. S tímhle jsem se ale nikomu nesvěřila, jelikož Harry ani Ron by to nepochopili, protože Snapea nenávidí. Já ho sice taky nemám v oblibě, kvůli tomu jak se chová k mýmu dvojčeti, ale někdy si říkám, co stojí za tím, že se takhle chová.

***

Na hodině bylinkářství se Ernie Macmillan Harrymu omluvil za to, co o něm říkal. Tak alespoň něco v týhle době bylo pozitivní, už si nikdo nemyslel, že je můj bratr Zmijozelův dědic a já Harryho poskok při páchání útoků.
Napadení Hermiony totiž všechny usvědčilo, že Harry vážně není ten, kdo páchá ty útoky.

Co se mi na Erniem ale nelíbilo bylo to, že jakmile se ukázalo že Harryho by fakt podezřívat neměl, tak si našel někoho jinýho, koho by mohl obviňovat, Draca Malfoye.

Naštěstí nezačaly dohady o tom jestli to Malfoy je nebo ne, protože si bratr všiml pavouků, kteří nejspíš utíkali do Zapovězenýho lesa. K mýmu štěstí a k Ronovu zděšení.

Cestou na obranu proti černý magii se Harry s Ronem domlouvali, že opět vytáhnou neviditelnej plášť a vezmou s sebou i Tesáka. Nevypadli moc šťastně, že musí jít do lesa a to byla moje výhoda.

„Teď mě z toho už ale nevystrnadíte, jdu s váma a navíc, mám ten les ráda, takže tak," pošeptala jsem jim a oni se oba zašklebili, když jsem řekla že ten les mám ráda.

Hodina obrany byla ještě víc nesnesitelná než kdy dřív a měla jsem chuť Lockharta proměnit opět v ropuchu, naneštěstí by mi to tentokrát nejspíš už neprošlo. Vykládal samý nesmysli o tom, že věděl že za ty útoky může Hagrid a jak už teď bude klid.

Mělo to za důsledek to, že se moje dvojče rozhodlo, že do lesa půjdeme hned tenhle večer.

***