Harlee | hp

3. Kapitola

Oblékla jsem si školní uniformu a hábit. Vlasy jsem si stáhla do vysokého culíku, ze kterého se mi lehce vlnily.

Hermiona jen mumlala něco o tom, proč nemá taky takové vlasy jako já, ale má tuhle hřívu.

Potom jsme si sbalily učebnice do tašky a já si tam ještě přihodila můj kreslící bloček a tužku.

Ve společenské místnosti jsem potom počkala na mé brýlaté dvojče, které sešlo schody spolu s Ronem a pak jsme se společně všichni čtyři vydali na snídani.

Všechny hodiny byly velmi zajímavé, nikdy mě učení nebavilo tolik jako teď. Kdo by se taky divil, když se učím kouzla?

Jedna hodina ale byla jiná, byla to hodina s tamtím profesorem s černými vlasy.

Profesor Snape vyučoval lektvary, které jsme měli spojené se Zmijozelskou kolejí, tento profesor je také ředitel téhle koleje a upřímně nenávidí Nebelvír, jak jsme si mohli povšimnout.

Už jeho příchod byl poněkud svérázní.

Okamžitě také vynadal Hermioně za to, že si začala psát zápisky. A na mě pořád podivně koukal, ale nepromluvil na mě. Zato na mé dvojče pořád dorážel. Vyptával se ho na různé otázky, které Harry nevěděl.

Nepochopila jsem ale, proč nevyvolal Hermionu, která se hlásila na každou otázku. Já sice nevěděla co vznikne za směs, na kterou se ptal, ale o těch přísadách jsem něco četla ještě o prázdninách.

„Mohla by jste dávat pozor, slečno Potterová," uslyšela jsem své jméno, všichni se na mě podívali a Hermiona do mě drcla loktem. Zvedla jsem tedy pohled od lavice, protože jsem se opět zkoušela šťourat v budoucnosti, a upřela ho na profesora.

Podívala jsem se mu odhodlaně do očí, protože jsem čekala, že mě také seřve, jako to udělal u poloviny Nebelvíru. Ale on jen překvapeně zamrkal a pak přejel očima celou třídu, načež se znovu podíval na mě.

„Dávejte pozor, slečno Potterová," řekl úplně klidně a bez emocí a vrátil se zpět k výkladu.

Nevšímala jsem si těch překvapený a zkoumavých pohledů, kterými mě obdarovávali jak nebelvírští, tak i někteří zmijozelští.

Upřela jsem tedy pohled na profesora, který povídal svůj výklad a několikrát o mě zavadil prazvláštním pohledem.

Po hodině lektvarů jsme se vydali na oběd do Velké síně. Čtyři stoly byly plné jídla a tak jsme se já, Hermiona, Harry a Ron do něho ihned pustili.

Po obědě byla hodně zajímavá hodina přeměňování s profesorkou McGonagallovou.

Přeměňování mě velmi nadchlo a stejně tak i schopnost stát se zvěromágem, kterou bohužel nemohou ovládat všichni, protože je to velmi náročné.

Rozhodla jsem se si o tom ale něco přečíst a možná se to i naučit, i když je to povolené až od sedmnácti.

Také jsme měli hodinu létání na košťatech, kde Neville vzlétl moc vysoko a protože koště neovládal, tak spadl. Profesorka ho odvedla na ošetřovnu, ale je jasné, že vždy když někam vyučující odejde, tak se něco stane.

V tomto případě se stal Malfoy. Nevillovi totiž vypadl pamatováček, průhledná skleněná koule, která se zbarví do červena, když něco zapomenete.

Malfoy ho našel a když mu ho chtěl Harry vzít, tak vzlétl na koštěti do vzduchu. Harry samozřejmě za ním, přestože ještě ani jednou neletěl.

Chvíli se naháněli a potom Malfoy pamatováček pustil a ten padal k zemi. Moje dvojče se za ním vrhlo střemhlav dolů, až jsem se musela odvrátit. Ale stejně jsem se znovu podívala, abych viděla jestli se mu něco nestane, Harry těsně nad zemí chytil pamatováčka a zvedl koště tak, aby nenapálil do země.