Harlee | hp

37. Kapitola

Listopadový procházky byly sice hezký, ale většinu času jsem byla promrzlá na kost. A na ohřívací kouzlo jsem samozřejmě zapomínala. Dneska ale ne! Dneska mi bylo skvěle až tak, že jsem si po vyšlapaný pěšince poskakovala.

„Jsem rád, že už ti je líp, Lee," usmál se na mě bratr.

„To sice jo, ale jsem závislá na bezesným spánku," zašklebila jsem se. Bylo to fakt hrozný, ale na druhou stranu jsem to hodlala přetrpět, když mi pomohl.

Většinu času jsem už měla dobrou náladu a noční můry jen někdy. Tudíž jde přehlídnout to, že když si večer nevezmu lektvar, tak mě popadne nehorázná úzkost a dokonce se mi zvedá žaludek, tak moc bez toho lektvaru nedokážu usnout. Pravděpodobně bych celou noc prozvracela, kdybych se pokusila usnout bez něho.

„Madam Pomfreyová ti určitě pomůže," povzbudil mě Harry.

„Snad jo, jinak brzo budu mít chuť na ten blbej lektvar už jen když na něho pomyslím. Nutně podotknout, že moc dobře nechutná..."

„Přinejhorším se obrátíš na Snapea," zakřenilo se moje dvojče a já vybuchla smíchy.

„Aby mi dal přednášku o tom, jak jsem tupá a že jsem si v jeho hodině nezapamatovala, co jsou navykový lektvary a jak závislosti předejít? Ne, tomu se ráda vyhnu, díky," zachechtala jsem se. Sice jsem si dělala srandu, ale plánovala jsem jít zrovna za ním.

„Ale prosím tě, Harlee, sama nevěříš, že by tě poslal k šípku. To spíš mě, ne tebe," prohodil uličnicky a já viděla, jak zadržuje smích. „A konečně vím, co za tím je," dodal a vyprskl smíchy.

Vrazila jsem mu malej výchovnej pohlavek, ale to ho rozesmálo ještě víc. Opíral se o kolena a smál se na celý kolo.

„Nechápu proč to musíte furt vytahovat..., prvně Astoria, teď ty. Kdo bude další? Sám Snape?" zeptala jsem se řečnicky pěkně kousavým hlasem. Cukaly mi ale koutky, bratrův smích mě rozesmíval.

„Změna tématu! Změna tématu, už nemůžu!" řekl Harry nalíhavě, když se uklidnil. Pokrčila jsem ramenama, já se tomu nesmála jako nějakej pošuk.

„Klidně. O čem se chceš bavit?" zeptala jsem se.

„Hmm..., dáš mi opsat úkol do lektvarů?"

„Skvěle jsi změnil téma," vybuchla jsem smíchy a bratr se přidal.

„Dobře, dobře. Chtěl jsem se zeptat na tebe a Malfoye, nějak moc se spolu bavíte," nadhodil Harry po tom, co jsme se asi pět minut v kuse smáli.

„Když se nechová jako idiot, tak se s ním dá povídat," pokrčila jsem ramenama. Harry mě sjel zvláštním pohledem, ihned jsem mu ho oplatila, ale chvilu mi trvalo, než jsem přišla na to, nad čím uvažuje.

„U Merlina, Harry! K tomu tě určitě překecala Ginny, co?" protočila jsem očima a zašklebila se. Ginny mi svoje otázky předhazovala každou chvilu, kdy se dalo, ale nikdy ode mě nedostala takovou odpověď, se kterou by byla spokojená, takže se vyptávala pořád dokola.

„Náhodou! Mě to taky zajímá!" ohradil se Harry zvláštním tónem hlasu. Zase jsem se rozchechtala, ale tentokrát na mě bratr jen nechápavě čuměl.

„Prosím tě, bráško! To bych ti přece nemohla udělat! Dát se dohromady s tvým dětským nepřítelem," vyprskla jsem smíchy a Harry protočil oči.

„Myslím to vážně. Navíc..., víš, že bych ti nijak nebránil. Je to tvoje volba," prohlásil Harry klidně, ale moc dobře jsme viděla, jak hodně by mu to zvedalo tlak.