Harlee | hp

17. Kapitola

Z okýnka auta jsem sledovala ulice Londýnu, hustě pršelo a vypadalo to, že z chodníků budou brzo potoky.

Museli jsme na nádraží King's Gross dojet mudlovskýma taxíkama a nebylo to nic moc příjemnýho.

„Au," řekla jsem, když se mi drápy Křivonožky zaryly do paže, chtěl se totiž z auta vysoukat co nejdřív.

Jakmile jsme vylezli z auta, tak jsme byli mokří a než jsme se dostali pod střechu konce mých vlasů se mi stihly zvlnit. Naštěstí jsem nebyla mokrá úplně.

Prošli jsme rychle na nástupiště devět a třičtvrtě a hned se vydali zabrat si kupé.

Když jsme se loučili s paní Weasleyovou, Billem a Charliem, tak naznačovali že se bude v Bradavicích něco dít. Tím my uštědřili alespoň půlhodinový přemlouvaní od Harryho, Rona a možná i Hermiony, abych jim řekla, co to bude.

No, naštěstí jsem je zvládla odbýt s tím, že chci aby to pro ně bylo překvapení a že se to stejně dozví u večeře.

Jakmile se vlak rozjel a mi se usadili, tak jsme s nelibostí zjistili, že v kupé naproti sedí Malfoy. Naštěstí si nás nevšiml, ale my jeho ano, protože celkem zapáleně a nahlas mluvil o Kruvalu, další kouzelnický škole.

Měli jsme proto nový téma k probírání a tak naštěstí nepřišlo další zvědavý vyzvídání o událostech v Bradavicích.

„Přivolávací kouzlo jsem se naučila už vloni," přiznala jsem, když si Hermiona otevřela učebnici na straně, kde kouzlo bylo popsaný.

„Vážně?" zeptala se trochu dotčeně a já zalitovala, že jsem něco říkala, nejspíš se urazila, že jsem od ní napřed.

„A pak že je Grangerová nejchytřejší," ozval se ode dveří posměšný hlas. No skvělý, nejenomže jsem Hermioně přiznala že umím něco co ona ne, ale ještě k tomu to slyšel Malfoy.

Hermiona se snažila schovat za knihu a mračila se, úžasný..., snad se na mě nenaštvala.

„Vycouvej, Malfoy, nikdo tě tu nechce," odsekla jsem mu. On se mezitím rozhlížel po kupé a ulpěl pohledem na Ronově společenským hábitě, kterej měl přehozenej přes Papušíkovu klec.

„To máte tak málo peněz, že si můžete dovolit jen oblečení, které se nosilo o dvě století zpátky?" chechtal se Malfoy a za jeho zády se pochechtávali Crabble a Goyle.

„Sklapni!" křikl po ně Ron, kterej byl celej rudej.

„Chystáš se přihlásit? Mohl bys vyhrát pro svou rodinu nějaké ty peníze," šklebil se dál a pak se otočil na moje dvojče. Samozřejmě, že narážel na Turnaj tří kouzelníků.

„Ty se určitě přihlásíš co, Pottere?" zeptal se Malfoy posměšně.

„O čem to meleš?" vyjel na něho Ron.

„Och, vy to nevíte?" zeptal se hraně překvapeně, ale na tváři měl pořád ten svůj nadřazenej úšklebek.

„Samozřejmě že to víme!" vyhrkla jsem ihned.

„Jasně že ty to víš..., podle toho co se ve škole šuškalo minulý rok...," řekl do ztracena a jeho úšklebek se zvětšil, když si všiml mýho zmatenýho pohledu.