Harlee | hp

28. Kapitola

Harry šel opět na soukromou hodinu s Brumbálem a já byla zavrtaná do svýho zápisníku. Kontrolovala jsem veškerý detaily, musela jsem si být jistá, že to mám dobře promyšlený. Dneska byl úplněk a já měla šanci konečně vyzkoušet svoje kouzlo, musela jsem se ale dostat ven...

Bylo to obtížný, nikdo mě nesměl vidět, ale po dlouhých dvaceti minutách plížení, jsem se dostala do Zapovězenýho lesa. Najít vhodnou mítinku mi zabralo krátkou dobu a já se s divoce bušícím srdcem mohla pustit do provádění kouzla.

***

„Vypadáš jako kdybys vůbec nespala," podotkla zamračeně Hermiona na snídani. Měla prakticky pravdu, ale to jsem ji říkat nechtěla.

„Nemohla jsem dlouho usnout," pokrčila jsem rameny a Hermiona mě sjela pohledem, nejspíš mi vůbec nevěřila. Naštěstí jsme o tom ale už nedebatovali, protože Harry se pustil do tichého vyprávění celé vzpomínky s malým Voldemortem.

„Proč mi to všechno Brumbál ukazuje?" zeptal se mě Harry.

„Všechno se dozvíš, Brumbál ti to chce říkat postupně," odpověděla jsem. Štvalo mě, že mu to nesmím prozradit, ale nic jsem nezmohla, Brumbál to na něj nejspíš nechtěl všechno vychrlit. Zároveň jsem si ale začala uvědomovat, že mu něco neplánuje říct. Něco dost podstatnýho, co jsem si po kousíčkách začala uvědomovat..., děsilo mě to.

„Vidělas, jak se Ron, tvářil, když jsem mu řekla, že ho chci pozvat na ten večírek?" zeptala se mě Hermiona, když jsme šly na další hodinu, Ron s Harrym byli dál za náma.

„Jo," kývla jsem a zašklebila se, přišlo mi vtipný, jak se ani jeden k ničemu neměl a pak žárlil.

„Necul se takhle!" zamračila se Hermiona a lehce zrudla.

„Myslím, že ten vánoční večírek bude zajímavej," uchechtla jsem se a Hermiona protočila oči.

„A koho pozveš ty?" zeptala se a mě zmizel úsměv z tváře.

„Co já vím," mávla jsem nad tím rukou a se zděšením zjistila, že mě slyšel kluk z Mrzimoru, procházející naproti nám, a mrkl na mě.

„Nejspíš tě slyšel," uchechtla se Hermiona a já protočila oči.

„Kdo co, slyšel?" vyhrkl zvědavě Ron, kterej nás i s Harrym dohnal.

„Ty seš hrozná drbna, Rone," uchechtla jsem se a Ron se urazil.

„Harlee, Katie se pořád nevrací a já potřebuju do týmu střelce," oznámil mi Harry s psíma očima.

„Nemám koště, navíc nemám ani čas, Harry," řekla jsem a bratr se zamračil, načež mě začal přemlouvat a dokonce řekl, že by mi koupil nejnovější koště.

„Vem do týmu Deana, ten byl z těch ostatních střelců nejlepší, Harry, já na famfrpál vážně nemám letos náladu, vloni jsem to vzala spíš z důvodu, že jsem chtěla naštvat Umbridgeovou a navíc by tým těžko hledal lepšího chytače. Teď mě nepotřebuješ," řekla jsem, Harry si poraženě povzdechl a běžel odchytit Deana.

***

V klidu jsem si pročítala učebnici, když se rozrazily dveře do pokoje, byla v nich dost hodně rozzuřená Ginny. Věděla jsem, že sem přijde, spíš vletí, ale Hermiona ne a tak vylekaně nadskočila.