Harlee | hp

8. Kapitola

Po další šílený hodině obrany proti černý magii, Hermiona získala podpis od Lockharta, aby si mohla půjčit knihu z oddělení s omezeným přístupem.

Do lektvaru patřilo hodně přísad, který jsme jen tak lehce nemohly sehnat, ale Hermiona byla odhodlaná zjistit, jestli je Malfoy dědic za každou cenu.

Příprava lektvaru měla trvat přibližně měsíc, do tý doby jsem mohla najít přesvědčivej důkaz, že Malfoy s Tajemnou komnatou nemá nic společnýho.

***

Viděla jsem vizi, že bude pršet, zrovna když se konal famfrpálovej zápas, Nebelvíru proti Zmijozelu.

Ron si ze mě dělal legraci, že bych mohla dělat rosničku a předpovídat počasí. Načež se Hermiona zamračila a Harry se zatvářil ještě více nervózně.

Mimo to jsem taky zahlídla podivnou vizi o potloukl, kterej pořád pronásledoval moje dvojče, to jsem ale raději nezmiňovala, nechtěla jsem bratr ještě víc znervóznit.

A jak jsem předpověděla několik minut po začátku zápasu začalo pršet a několik dalších minut na to začal bratra pronásledovat potlouk.
Museli si kvůli tomu dát oddechovej čas, Harry se ale rozhodl, že Fred a George si zmatenýho potlouku nemají všímat, že ho nějak zvládne.

A proto se proháněl po hřišti a dělal různý akrobatický kousky, jen aby se vyhnul potlouku, kterej se zaměřoval jen na něho.

Najednou mi nová vize zatemnila vidění, zlatonka se nebezpečně přiblížila k Malfoyovi, třepotala se mu přímo vedle hlavy, moje dvojče si jí všimlo a na chvíli se zastavilo, takže ho potlouk dostihl a udeřil ho do pravý ruky a zlomil mu ji.

Rychle jsem zamrkala, Harry se pořád vyhýbal pomatenýmu potloukovi ale teď se na chvíli zastavil, protože na něj Malfoy něco pořvával, potlouk ho trefil, přesně jak ve vizi. Málem spadl z koštěte, ale naštěstí se udržel.

Vůbec jsem netušila, co bych měla udělat, jak mu pomoct, ani jsem si neuvědomila, kdy jsem si stoupla, za mnou několik nebelvírskejch studentů prskalo, že přes mě nevidí.

Vtom přišla další vize, Harry dopadl na zem s bezvládnou zlomenou rukou, a k mý hrůze se u něho objevil Lockhart a chtěl mu pomocí kouzla zlomeninu spravit, ale místo toho mu všechny kosti v ruce odstranil!

To už jsem ale nemohla nečině sedět a tak jsem vyrazila z tribuny dolů na hřiště a nevšímala si zmatenýho volání Hermiony a Rona.

Dolů na trávu jsem doběhla asi sekundu po tom, co Harry dopadl. Ve zdravý ruce svíral zlatonku a tu zlomenou měl pohozenou vedle sebe.

„Harry, Harry?" pleskala jsem ho po tvářích, protože nejspíš ztratil vědomí.

„Pozor, pozor, na stranu," ozval se velmi známej hlas. LOCKHART. Už je tady. Skvěle.

„Oh, má zlomenou ruku," podotkl ten, koho za profesora nepovažuji.

„Oh, vážně? Ani bych si nevšimla," utrousila jsem pořádně sarkastickým hladem až se nebelvírští okolo podivili a nejspíš mě zaslechli i profesoři, kteří stáli opodál.

„Nebojte se, za chvíli bude váš bratr v pořádku, zlomeniny jsem napravoval nesčetněkrát," zablýskal na mě Lockhart svýma zubama.