Harlee | hp

25. Kapitola

Profesor poslal Harryho na ošetřovnu, vykašlala jsem se na zbylé otázky a vyrazila s ním.
Furt něco mlel a nenechal mě vůbec promluvit, panikařil a mě se nedařilo ho uklidnit.

Když skončila zkouška, tak si nás našla Hermiona s Ronem. Harry nás zavřel v jedné nepoužívané učebně a všechno těm dvěma vylíčil.
Chtěl okamžitě vyrazit na odbor záhad, načež se začal hádat s Hermionou, protože té se to nezdálo.

Nemohla jsem na sebe upoutat pozornost, nikdo se mě na nic neptal... a pak že jsou moje vize užitečné, když teď se mě ani nikdo nezeptá jestli jsem něco viděla.

„Ticho!" zařvala jsem a oni konečně zmlkli.

„Nic jsem neviděla, neměla jsem žádnou vizi o tom, že by Sirius odešel z domu, nebo že ho Voldemort chytil. Harry, viděl jsi to jen ty v tom snu, nemuselo by to být reálný," pronesla jsem zamračeně a Harry vybuchl.

„Ale s Ronovým taťkem to bylo reálný! Já to viděl, Harlee! A Voldemort přece umí tvoje vize obejít!" namítal rozzlobeně.

„Voldemort taky dokáže vlízt do tvý hlavy! Mohl ti to tam klidně podstrčit!" křikla jsem na něho zpátky.

„Tobě vůbec nezáleží na Siriusovi, to se chceš prostě řídit tvýma vizema, který umí Voldemort obejít? Prostě ho chceš nechat umřít?!" rozkřikl se na mě bratr a já strnula. Nikdy na mě takhle neječel...

„Tak mu napiš, pošli mu Ohnivou zprávu," pípla jsem tiše a k mému překvapení to udělal. Jenže to nepomohlo, jelikož Sirius neodepsal.

„Neodepisuje!" rozhodil rukama Harry.

„Třeba si toho nevšiml! To kouzlo jsem udělala tak, aby se zpráva objevila někde u tebe, ale aby to nikdo jinej neviděl, takže třeba v kapse," vysvětlila jsem, ale moje dvojče začlo opět vyšilovat.

Nejspíš byl Harry tak hlasitej, že šel slyšet až ze třídy, protože nás našla Ginny s Lenkou.

Harry mi nehodlal uvěřit a tak vymysleli vloupáni do kabinetu Umbridgeové.
Ron měl odlákat Umbridgeovou, Ginny s Lenkou hlídat chodbu k jejímu kabinetu a Hermiona a já jsme měli jít s Harrym do kabinetu.

Namáhala jsem si hlavu, abych uviděla něco, co souviselo se Siriusem, jenže nic. Nejspíš nedělal nic, co by bylo nějak zásadně důležité pro budoucnost. Ale možná se mi nějaká vize ztratila v ostatních útržcích vizí.

Když jsme se dostali k Umbridgeové do kabinetu Harry okamžitě použil krb, Hermiona se nenápadně dívala z okna a já stála u dveří. Snažila jsem se udělat si pořádek ve vizích, jenže jak studenti oslavovali konec zkoušek, tak plánovali všechno možný a já viděla jen velkou smeť barev, a postav.

Zkoušela jsem se zaměřit na jednu osobu a to Umbridgeovou, mířila sem...

„Sakra, už jde," sykla jsem na Hermionu a pak vykoukla ze dveří.

„Co budeme dělat?" zeptala se Hermiona.

„Netuším," řekla jsem a zavřela oči, abych viděla líp.

„Chytli Rona!" vyjekla jsem, vyšetřovatelskej tým byl nejspíš Umbridgeové hned za zadkem.

„Musíme jít! Sakra, chytli všechny," zaklela jsem, Harry byl pořád hlavou v krbu.

Napadlo mě, že bych nás mohla zastřít kouzlem, už jsem se ho chystala použít na bratra, jenže jsem to nestihla.

Umbridgeová vtrhla do kabinetu, za ní Malfoy, Millicent Bulstrodeová a Parkinsová.