Harlee | hp

18. Kapitola

Hermiona nebyla moc v dobrý náladě, nejenom že Ron na Harryho žárlil, ale Harry s ním nechtěl mluvit a já taky ne, takže ji to stavělo do role prostředníka, kterej balancuje na dvou stranách.

Abych ji trochu uklidnila, tak jsem svolila, že se zapíšu na překlad starodávnejch run. Mia mi totiž domlouvala už od doby, co jsem přestala chodit na jasnovidectví. Prej musím mít deset předmětů, ze kterejch budu příští rok skládat NKÚ. Jen doufám, že všechno doženu a akorát z run nepropadnu.

Hermiona byla ale neodbytná dál, donutila Harryho napsat Siriusovi, s tím s ní tak nějak souhlasím, je lepší aby se to dozvěděl od Harryho než nějak jinak.

Moje dvojče se snažilo všem vyhýbat, ve společenský místnosti, ve hradě, dokonce kvůli tomu nechodil ani na jídlo do Velký síně. S Hermionou jsme mu jídlo nosily a pak trávili čas venku.

Jenže to se změnilo když skončil víkend a my se vrátili do vyučování. Měla jsem chuť všechny proklít, je to jen banda slepejch a tupejch idiotů, kteří se drží stáda a nezjišťují bližší informace. Všichni si myslí, že se Harry přihlásil sám, jenže ostatní narozdíl od nebelvírských mu to mají za zlý.

Proto jsem celý pondělí chodila zamračená a prakticky se neodpojovala od svýho bratra.

„Všechno bude dobrý," snažila jsem se Harryho povzbudit. Moc mi to ale nešlo. Věděla jsem, že se trápí kvůli tomu, že jsou všichni proti němu, ale nikdy by si nestěžoval, raději to v sobě dusil.

„Tím bych si nebyl tak jistej," poznamenal a zadíval se na jezero. Seděli jste tady jen my dva. Hermiona byla někde s Ronem, protože s ní se bavil.

„Máš mě," řekla jsem a objala ho.

„Nevím co bych dělal, kdybych tě neměl," řekl s povzdechem.

„Nad tím nemusíš přemejšlet, protože tu jsem," zasmála jsem se po celkem dlouhý době.

„Tak mi poraď, jak porazit draka," řekl s úšklebkem a já se smát přestala.

„No budeš muset sebrat zlatý vejce v jejím hnízdě, je to totiž samice a to je ještě horší," poznamenala jsem. Když jsem tak přemejšlela nebylo celkem fér, že jsem mu úkol vyzradila a ostatní šampioni o něm neví, ale na druhou stranu, Harry soutěžit nechtěl a je mladší.

„To je povzbuzující," řek sarkasticky a já si povzdechla. Ať jsem přemejšlela jak jsem chtěla, tak mě nic nenapadalo. Prát se s drakem mu rozhodně nedovolím. Ale jak jinak ho porazit?

„Všimla sis jak jsou naše hůlky odlišný?" zeptal se zničeho nic bratr. Zamračila jsme se na něho. V rukou zkoumal a přeměřoval moji hůlku s jeho. Nejspíš chtěl přemejšlet nad něčím jiným než nad realitou a tak polemizoval nad rozdílností hůlek.

„Hej," řekla jsem a natáhla dlaň, do který mi moje hůlka okamžitě vletěla. Je nepříjemný když moji hůlku drží někdo jinej, skoro jako bych to cítila...

„Nechápu, jak to děláš," povzdechl si a pozoroval moji ruku, ve který jsem točila s hůlkou.

„Je to automatický," povzdechla jsem si.

„Hm, mě nejde přivolat si nějakou věc s hůlkou, ale ty to zvládáš ji bez ní," poznamenal.

„To není pravda, žádnou jinou věc si bez hůlky přivolat nedokážu," namítla jsem a abych mu to předvedla, tak jsem hůlku odložila a natáhla ruku před sebe.

„Accio kámen!" pronesla jsem, ale šutr, kousek před náma, se ani nehnul.

„Hm, tak v čem to je?" zeptal se zvědavě.