Harlee | hp

19. Kapitola

Ráno po plese bylo upřímně strašný, probudila mě palčivá bolest v hlavě. Naštěstí mi teda nebylo špatně, díky bohu.

„Včera jsi teda vypadala," povzdechla si Hermiona, když jsem vylezla z postele.

„Nejsi plnoletá, tak jaktože jsi pila alkohol!?" vyčítala mi zamračeně.

„No, stalo se, no," povzdechla jsem si a přitiskla si dlaň na čelo.

Musela jsem se vysprchovat ráno, protože včera jsem to už nezvládala, ani jsem se neodlíčila, což mělo za následek rozpatlaný stíny po tvářích, překvapilo mě ale, že řasenka držela a byla jen trochu odrolená, takže jsem nevypadala jako panda.

Zalezla jsem do koupelny, teplá voda mi na chvíli odplavila bolest hlavy, jakmile jsem však vylezla, tak se ihned vrátila.

Ron se mýmu stavu pochechtával, do doby, než ho Hermiona nakopla. Harry se tvářil rozpačitě, zatímco on se na plese nudil, já jsem se tam opila ve společnosti kruvaskejch kluků a jedný krásnohůlky. A navíc mě ještě ke všemu do nebelvírský věže přivedl Snape, být Harrym taky bych taky nevěděla co říct.

Harry s Ronem nám vyprávěli, že slyšeli rozhovor Hagrida a madam Maxime. Hermioně se nelíbilo, že je špehovali, já se ale zamračila nad tím, že to slyšela Rita Holoubková. Netuším jak, protože alkohol je asi jedinej prostředek na zbavení se vizí budoucnosti. Viděla jsem ale vizi teď, o tom co Holoubková napíše.

Vydali jsme se na opožděnou snídani a já si hned všimla pobavenejch úšklebků od zmijozelskýho stolu, kde seděl Anthony a Mikael, ten zvedl pohár s pitím na náznak přípitku a já protočila oči. V zápětí jsem se ale chytla za spánky, protáčení očí mojí hlavě nesvědčilo.

Došli jsme k nebelvírskýmu stolu a ti tři se hned posadili, já jen stála u lavice a koukala na tu kupu jídla. Jen jsem se natáhla po sklenici vychlazenýho džusu vypila ji na ex a s otočením na patě se vydala zpátky do nebelvírský věže, dnešek hodlám strávit v posteli. Po cestě jsem ještě opětovala zamávání Hannah, která se nacpávala jídlem u havraspárskýho stolu.

***

Na výlet do Prasinek jsme se vydali všichni čtyři, když Hermiona namítala, že by se měl Harry věnovat vejci, tak ji zalhal, že už něco vymyslel, já však věděla, že neví nic a radu od Cedrica odmítá.

Doufali jsme, že ve vesnici narazíme na Hagrida, ale nic. Zdá se, že se asi vážně zabarikádoval u sebe v chaloupce.
Za to jsme tam potkali Pytlouna, ostatní dumali nad tím proč je tam se skřetama a proč chtěl tak urputně pomoct Harrymu s vejcem, já to věděla, ale nechtěla jsem je tím zatěžovat, navíc tam byla Holoubkouvá a kdyby mě slyšela...

Nicméně Harry s Hermionou neudrželi svůj vztek a pěkně se do ní pustili, což přinese víc škody než užitku, ale s tím jsem se jim taky nesvěřovala, raději...

Hermionino odhodlání stouplo tak, že by klidně vybourala Hagridovi dveře, kdyby nás tam Brumbál nepustil.

Dali jsme se do utěšování Hagrida, kterej vypadal fakt hrozně..., blbá Holoubková.

„Poslyš Hagride..., možná tě potěší to, že jsem viděla, že na konci tohoto roku někdo zavře Holoubkový zobák," zazubila jsem se na něj a všichni, včetně Brumbála, se na mě zvědavě koukli.

„Neříkala jsi, že tvoje vize fungují na zásadě rozhodnutí?" zeptala se Hermiona s pozdvyhnutým obočím.

„To ano, ale i činy, který s danou věcí nemusí souviset, to mohou ovlivnit. Samozřejmě jen zřídka kdy vidím až takhle do budoucna, ale může se to změnit, teď je jediný co vím, že další rok Holoubková už nic hnusnýho psát nebude. Ale co já vím, třeba se to všechno změní a ona tady bude oxidovat navěky," zasmála jsem se a Harry, Ron a Hermiona se mnou. Brumbál vypadal pobaveně a i Hagrid se mírně usmál.