Harlee | hp

23. Kapitola

Stoupala jsem nahoru po schodech, všechny úkoly jsem měla hotový, malovat se mi nechtělo a Hermiona se učila, takže jsem se šla projít. Moje kroky směřovaly do sovince, přestože jsem nepotřebovala nic poslat, ani jsem nemohla, pokud jsem nechtěla, aby si to Umbridgeová přečetla.

„Ahoj, Hope," pozdravila jsem svou sovu, když jsem vylezla nahoru a ona si mi sedla na paži.

„Promiň, ale nic neposílám, mohl by tě někdo zranit, kdyby si chtěl přečíst ten dopis," vysvětlila jsem ji tiše a ona jen otráveně zamrkala.

„No netvař se, navíc je hnusně, to bys chtěla někam letět v tomhle?" zeptala jsem se jí a kývla k oknu, za kterým hustě pršelo.

Harry asi nemá moc dobrej famfrpálovej trénink...

„Hele, už půjdu, je tady fakt zima," řekla jsem Hope a otřásla se zimou. Moje sova se uraženě vznesla a sedla si na bidýlko.

Já se vydala na toulky po hradě, bohužel se Voldemort dostal do špatný nálady a začal mučit svoje Smrtijedy. Nebylo příjemný sledovat vize o tom co jim provede, ale furt to bylo lepší než abych musela sledovat, jak mučí nevinný mudly.

Dělalo se mi ale i tak dost špatně, jelikož Voldemortovi kletby z černý magie byly dost pestrý. Nebyly to ty, co používá na mudly, protože Smrtijedy zabít nechtěl, ale přesto to bylo hodně drsný.

V jednu chvíli jsem málem narazila do zdi, jelikož jsem měla před oči jen vizi. Cesta do nebelvírský věže byla proto o dost delší než obvykle.

Jelikož mě sledování těch vizí dost odrovnalo, tak jsem zamířila rovnou do pokoje a flákla s sebou do postele.

Ihned jsem unikla z reality do svý mysli na moji a Harryho pláž, kterou jsem vytvořila už před hodně dlouhou dobou. Vždycky tam bylo hezky, svítilo sluníčko, byl tam vyhřátej písek a voda byla krásně čistá.

Vymyslela jsem si plavky a šla vyzkoušet vodu, která byla samozřejmě teplá, protože jsem si to tak vymyslela.

Moji krásnou idylku na pláži mi ale překazily Harryho sny, zase ty chodby ministerstva a ty dveře...

***

Další den opět lilo jako z konve a tak byl zrušenej famfrpálovej trénink, a jelikož Harry od Dobbyho zjistil skvělý místo pro náš kroužek obrany, měli jsme teda plány na odpoledne i večer.

Během dne jsme nenápadně všem členům pověděli ať dojdou do sedmýho patra ke gobelínu s trollama, tam je totiž podle Dobbyho Komnata nejvyšší potřeby.

Harry, Ron, Hermiona a já jsme tam šli dřív, samozřejmě že s Pobertovým plánkem. Před zdí jsme mysleli na to, co potřebujeme, místnost určenou k tréninku soubojů, a ony se tam objevily dveře.

Komnata se zařídila dost hezky, na sezení tam byly na zemi polštáře, Hermiona byla nadšená z knihovny naplněný užitečnýma knihama a byly tam i různý předměty detekující černou magii, lotroskopy a další.

Členové kroužku se postupně slezli a Harry mohl začít vysvětlovat a přednášet, co budeme dělat.

Hermiona mu však skočila do řeči a to hned dvakrát, poprvý ho chtěla oficiálně prohlásit za vedoucího kroužku a podruhý chtěla vymyslet jméno pro našu skupinu.

Padlo jich hodně, ale nakonec jsme se shodli na BA, Brumbálova armáda. Už teď tuším, že to nebyl dobrej nápad.

Nicméně potom jsme se pustili do nacvičování odzbrojujícího kouzla Expelliarmus. Sice se na to moc netvářili, ale nakonec se ukázalo, že to většině skoro nejde.