Harlee | hp

14. Kapitola

„Hermiono, nic si z toho nedělej, Křivonožka Prašivku nezabil, to bych určitě viděla," namítla jsem, když jsem doběhla za Hermionou do našeho pokoje, po tom co nasupeně vyběhla ze společenský místnosti, když na ni Ron začal ječet.

„Ale třeba jo," povzdechla si, před Ronem se sice obhajovala, ale tady v pokoji vypadala dost provinile.

„No, nic méně, Ron na tebe je naštvanej a aspoň si nebude tolik všímat toho, jak stíháš všechny hodiny," namítla jsem optimisticky a Hermiona si odfrkla.

„Mimochodem ten obraceč úplně nesnáším, pokaždý vidím dvě vize! Dvě vize, kde děláš úplně něco jinýho a když pak ještě měníš rozhodnutí, je to strašný," postěžovala jsem si a plácla s sebou do postele.

Sice nemám tolik hodin jako Mia, ale i tak jsem hrozně vynervovaná. Jednak z mých vizích, který se míchají do sebe a někdy nedávají smysl, nebo taky tréninky obrany proti mozkomorům s profesorem Lupinem. To mě dost vysiluje, stejně tak i Harryho, pořád se nám ani jednomu nepodařilo vyčarovat úplnýho patrona, Lupin ale říká, že si vedeme velmi dobře.

Taky mě dost vyčerpávají moje ubohý pokusy o neverbální a bezhůlkový kouzla, který jsem začala zkoušet od doby, co jsem je omylem použila na chodbě. Nicméně zcela bezúspěšně, jediný co zvládám je přivolat si jen tak svoji hůlku.

Pak tu jsou taky ty zdi v mý hlavě, který jsem objevila na prvním tréninku s Lupinem. Tyhle zdi schovávají moje vzpomínky z dětství a já se je každej večer před spaním pokouším zbořit, avšak jenom ty který schovávají vzpomínky na dobu s rodiči, ty který jsem už strávil u Drusleyových nepotřebuju znát.

„Neumím si představit, jaký ty vize jsou. Pořád tě z nich bolí hlava?" zeptala se mě Hermiona a vyrušila mě tak z přemítání.

„Jen z těch, který jsou zmatený díky obraceči času," odpověděla jsem ji, mezitím co si kontrolovala jestli má všechny úkoly hotový a ptala se Křivonožky, jestli napadl Prašivku.

***

Ron pořád Hermionu obviňoval z Prašivčiny smrti, takže se Mia už necítila vůbec provinile a odhodlaně se bránila, takže se tihle dva rozhádali a vůbec to nevypadlo, že by se mohli usmířit.

Harry se zastal Rona, takže se Hermiona naštvala i na něho a já samozřejmě byla na straně Hermiony, jelikož jsem byla přesvědčená, že bych viděla vizi. I když jsem o tom začala lehce pochybovat, jelikož zvířata jednají instinktivně, takže si nic neplánují, takže bych to nejspíš neviděla, to jsem ale raději nezmiňovala, nechtěla jsem aby se Hermiona naštvala i na mě.

Harry se konečně dočkal svýho Kulovýho blesku, profesorka McGonagallová mu ho vrátila jen chvíli před zápasem s Havraspárem.

Podmínky pro zápas byly hodně dobrý a Harry na Kulovým blesku měl skoro stoprocentní šanci na výhru.

Toho si samozřejmě všiml Malfoy a snažil se s Crabblem, Goylem a zmijozelským kapitánem družstva, jeho úspěch sabotovat.

Převlékli se do černejch kápí a vešli na hřiště zrovna, když se Harry řítil za Zlatonkou.

Moje dvojče na nic nečekalo, vytáhlo hůlku a pronesl Patronovo zaklínadlo.

Z hůlky mu vytryskla bílo-stříbrná mlha a zformulovala se do úplnýho patrona. Elegantní jelen vyrazil přímo proti těm čtyřem a dost je vylekal. To mě rozesmálo a dokonce jsem Harrymu i zatleskala načež se ke mě přidali i ostatní nebelvírští, jelikož můj bratr chytil Zlatonku několik sekund po vykouzlení patrona.