Já a ty jen [Haikyuu mafie]

6.

*Nishinoya*

Poslední co si pamatuju byla honička v autě s nějakýma divnýma chlápkama a pak tma. Probudilo mě opakované pípání nějakého přístroje. Nemohl by Asahi ten debilní budík už vypnout? Chtěl jsem otevřít oči, abych zjistil původ toho zvuku, ale vůbec to nešlo. Byli až moc těžké, a když jsem chtěl vstát taky to vůbec nešlo. Co se stalo? Bolel mě celý člověk. Najednou jsem uslyšel klapnutí dveří a kroky mířené ke mně.

,,Nishinoyo slyšíš mě?" říkal povědomý hlas.

,,Nishinoyo?" to byla Kiyoko? Chtěl jsem jí dát najevo, že ji slyším, ale vůbec nic jsem nemohl dělat. Ucítil jsem tlak na své ruce a to mě přimělo pohnout prstem doufám, že tak pochopila, že ji slyším.

,,Jsi v pořádku, díky bohu." oddechla si. Co se mi stalo? Chtěl jsem se jí zeptat. Ale mé tělo mě prostě neposlouchalo.

,,Byl jsi vážně postřelen do zad. Kulka se dostala blízko k srdci. Kdyby tě Asahi a Tanaka přivezli později tak..." zasekla se. Věděl jsem co tím myslela a nedokázal jsem na to vůbec pomyslet.

,,Doktor říkal, že by jsi se měl do týdne zotavit. Neměl by jsi se namáhat a nespěchej na sebe." kárala mě. No už nějakou dobu mě znala a věděla, že bych chtěl být co nejdříve zpátky a použitelný.

,,Oznámím Daichimu, že jsi částečně v pořádku. Zatím by jsi měl odpočívat." řekla a odešla. Posoudil jsem to podle zvuku dveří. No jestli tady budu ležet týden, a pak ještě nebudu moct chodit na mise, tak to asi nepřežiju.

Byl jsem připravený na to jít spát, ale uslyšel jsem hlasité rány co vycházely z chodby. Pak se mé dveře do pokoje silně rozrazily a slyšel jsem spoustu kroků. To znamená spoustu lidí. Och jak chytré Nishinoyo.

,,Dejte mu tam to anestetikum a mizíme." to bylo poslední co jsem slyšel a zase jsem usnul.

*Kyioko*

Odešla jsem z pokoje Nishinoyi a mířila si to k lavičce, abych mohla zavolat Daichimu a říct mu jak na tom je. Věděl, že se operace podařila, ale nevěděl zda už se probudil. Svůj čin jsem, ale musela odložit, protože se ze schodů ozývaly rány a křik lidí.

Ani jsem skoro nevstala a útočníci byli u mě. Nic neudělali což bylo zvláštní. Podle obleků jsem posoudila, že je to mafie. Je zvláštní, že mě už neoddělali. Přeci jen jsem známá vedoucí policejní stanice a určitě se mezi nimi koluje, že pomáhám Karasunu.

Jeden z nich si přede mě stoupl zády a zatarasoval mi tím cestu. Vešli nebo spíše vrazili do pokoje Nishinoyi, a pak s ním na lůžku vyjeli ven.

Tak tohle už se mi nelíbilo vůbec. Chtěla jsem něco udělat, ale mohla bych to zhoršit nebo někoho ohrozit. Během mrknutí oka byli zase pryč i s Nishinoyou.

Hned jsem vytáhla mobil a zavolala na náhodné číslo uložené v záložce Karasuno.

,,Ano?" ozval se z druhé strany Yamaguchi.

,,Yamaguchi Nishinoyu právě odvezli. S největší pravděpodobností to byla nějaká mafie. Běž to oznámit Daichimu, já se jdu podívat na záznamy kamer." řekla jsem mu a nečekala jsem na odpověď. Rychle jsem se vydala k řídící místnosti kde mají i záznamy z kamer.

Museli jsme jednat rychle. Nishinoya je teprve po operaci. Pokud by se něco stalo mohlo by to pro něj být smrtelné. Třeba je ještě stihneme dohnat.

Ahojky moji milování čtenáři a čtenářky ❤️❤️ normálně ještě žiju. Také se tomu divím. Bohužel vám, ale dnes nepřináším nic zajímavého. Dnes je to opět nudná kapitola. Nejradši bych se za to sama ukřižovala jak je to nudné. Ale vůbec nemám nápad a nechci to tím kazit. Někdy se i sama sebe ptám, zda to ještě někdo čte nebo ho to zajímá. Budu ráda když mi to dáte najevo a tím mi třeba pomůžete najít tu múzu s baseballovou pálku. Docela bych ji potřebovala najít, aby mě pořádně praštila. Kdyby jste ji někdo potkal tak mi dejte vědět děkuji. Nu tak se mějte a třeba se uvidíme co nejdříve

Páčko ❤️🌹