Já a ty jen [Haikyuu mafie]

8.

*Ennoshita*

Jestli mě bože trestáš takto kvůli mým hříchům, které jsem spáchal, tak mě radši rovnou zabij a pošli do pekla. Říkal jsem si když jsem seděl v jednom autě společně s Tsukishimou a Kageyamou. 

Prakticky jsem tu ani nemusel být, ale ty dva poslat někam samotné v "uzavřené místnosti" není nejlepší nápad. Daichi mi to také odůvodnil tím, že je potřeba, aby jelo více lidí. Hura hej, že to vyšlo na mě.

,,Za jak dlouho tam budeme?" zeptal se ze zadu Kageyama.

,,Podívej se ven a uvidíš." odsekl mu Tsukishima. Kageyama už mu na to chtěl taky něco říct, ale já jsem to radši utnul než abych musel skákat z auta za jízdy.

,,Žádný dohadování. Už tam budeme Kageyamo." oznámil jsem mu a hned na to Tsukishima zastavil na dané místo. Plán byl prostý: počkat na určitou osobu a zabít ji z auta.

Bohužel to nebyla žádná normální osoba, ale někdo výše postavený. Nikdy nás nezajímal důvod, prostě jsme vždy jen udělali svou práci tak jako teď. Nebo aspoň jsme si to mysleli.

Čekali jsme docela dlouhou chvíli na to, že jsme tam byli 10 minut před tím než měli přijet. Už to bylo minimálně 45 minut. Začalo mi to být podezřelé. Uběhlo dalších 15 minut a já už chtěl volat Daichimu, ale to už jsem slyšel přijíždějící auta.

,,To budou oni." řekl jsem a Kageyama se připravil se zbraní k oknu.

Byli jsme schovaní v hustém lese v tmavém autě za tmy, takže by nás neměli vidět. Čekali jsme až všechny auta projedou, ale oni se zastavili. V tu chvíli jsem zpozornil a snažil se zjistit situaci.

Nějací chlápci vystoupili z aut a bavili se mezi sebou.

,,Co se to děje?" zeptal se Kageyma ze zadního sedadla.

,,Počkej." přikázal jsem mu, aby nestřílel. Poslech a povolil svou pozici. Ti chlápci tam jenom stáli a žvatlali.

,,Jsme si jistí, že tu jsme správně?" tentokrát se zeptal Tsukishima.

,,Ano určitě jsme tu správně." ujišťoval jsem svými slovy i sebe.

,,Nechceš radši zavolat Daichimu?"

,,Možná jo." přiznal jsem a vytáhl mobil a hledal Daichiho číslo.

Pak jsem uslyšel výstřel a podíval se dozadu jestli už Kageyma našel náš cíl. Ten jenom koukal s vykulenýma očima z okna. Podíval jsem se tam taky a viděl jsem jak ve zpomaleném filmu, jak ta střela trhá vzduch k nám.

,,Jeď!" vykřikl jsem na Tsukishimu a ten rychle šlápl na plyn. Bohužel nás, ale ta střela zasáhla do zadní části auta.

Výbuch byl docela velký až mi to spálilo záda. Tsukishima jel jak nejrychleji mohl, protože jsme oba tušili, že na tom Kageyma nebude vůbec dobře.

Cítil jsem jak z mého ramen teče teplá tekutina a pomalu jsem ztrácel vědomí. Naposledy jsem se ujistil, že to Tsukishima dokáže odřídit a padl do bezvědomí.

Dobrý večer všem existencím. Ano vidíte správně já žiju. Také se tomu divím.

Ale nečekejte moc, že další kapitolu uvidíte hned zítra. Snad jsem někomu nezničila iluze. Ale zase se nemusíte bát úplně. Samozřejmě mám v plánu tuto fanfikci dopsat, jen jaksi to není úplně nejvíce času.

Tuto kapitolu hlavně vydávám kvůli @Maiss2213, protože prostě naše logika. To asi moc neřešte.

Každopádně doufám, že se vám tato kapitola líbila a budete se těšit na další. Posílám všem pac a pusu

Vaše Luciela