Já a ty jen [Haikyuu mafie]

9.

*Tsukishima*

Měl jsem nohu skoro až na silnici, jak jsem se snažil jet rychle. Nemohl jsem a ani jsem se nechtěl podívat dozadu. Věděl jsem, ale že musím spěchat.

Za sebou jsem neslyšel střelbu, tak snad nás nepronásledují. Jel jsem ven z hustého lesa a byl jsem rád, že to nebyl strom na stromě a nějak jsem vyjel.

Dostal jsem se na silnici a skoro až letěl směrem k základně. Byla tma a svítilo jen pár lamp. Vím, že tuhle akci rozhodně nezapomenu a oddechl jsem si.

To jsem, ale dělat fakt neměl. Najednou mi píchlo jedno kolo u auta. Byla u toho slyšet rána.

Vytáhl jsem mobil a poslal SOS zprávu s GPS souřadnicemi Daichimu. Podíval jsem se vedle sebe na Ennoshitu. Byl v bezvědomí, ale dýchal. Což znamenalo o jednu starost míň.

Pak jsem se už musel podívat za sebe na Kageyamu. Pozitivní bylo, že nebyl na kousky po celé zadní sedačce.

Měl, ale kompletně spálenou ruku a trochu obličeje. Ta ruka mu krvácela a když jsem se mu podíval na nohu tak na tom byla stejně.

Pokud jsem, ale co nejdříve nedojedou, tak by to nemusel přežít. Ačkoliv je to idiot byla by ho škoda.

Z venku šlo slyšet auto a já doufal, že to jsou už oni. To přání se mi, ale vyplnit nemohlo. Pořád jsem seděl na místě řidiče a čekal kdo se objeví a jestli ukončení můj mizerný život.

Okno vedle mě rozbila něčí ruka. Otočil jsem hlavu a spatřil jsem hnědovlasého kluka se špatně sestříhaným kastrolem.

"Pozdravy od Ushijimi." řekl jen, a pak jsem cítil tupou bolest ve spánku a upadl do bezvědomí. Nestihl jsem ani pomyslet na to, že by tu každý z nás mohl umřít.

Měl jsem moc pěkný sen. Byl jsem na nějaké diskotéce či co. Bylo tam strašně moc barev, které se rychle střídaly docela mě z toho bolela hlava. Pak ke mě přišel Yamaguchi a odvlekl mě pryč. Vyšli jsme z nějakých dveří a objevili se na krásné pláži.

Yamaguchi se na mě usmál a odešel k moři. Samozřejmě jsem ho následoval. ,,Bylo to hezké být s tebou." řekl mi. ,,Ty někam odcházíš Tadashi?"

,,Ne teď, ale brzy." zase se na mě usmál.

,,Proč bys odcházel?" jen na mou otázku zakýval hlavou a odešel do moře. Chtěl jsem ho zastavit, ale jako by mé nohy zamrzly k písku.

Začala mi být zima, třásl jsem se a kolem mě začal padat sníh. Vůbec jsem netušil co se to děje. Přestával jsem pomalu i vidět. Poslední co jsem zahlédl byla jak ke mě jde nějaká vysoká postava co se ke mě blížila. Pak jsem zavřel oči a viděl červenou, černou a bílou barvu střídat se pořád dokola.

Probudil jsem se až když mě to otravné pípání přinutilo otevřít oči. Chtěl jsem se rozhlédnout kolem, ale nemohl jsem zvednout hlavu. Mé zorné pole na tom nebylo jinak lépe. Byl sem zapadený v hromadě polštářů, takže jsem viděl jen před sebe.

Byl jsem v bílé místnosti a přede mnou byli dveře. S největší pravděpodobností jsem v té místnosti nebyl sám, protože jsem slyšel více přístrojů z dálky.

Viděl jsem jak se dveře otevírají a k mé posteli si to míří rychlostí světla Yamaguchi a padá mi kolem krku. Zaskuhral jsem bolestí na znamení, aby trochu poodstoupil. Yamaguchi to pochopil a pustil ho.

,,Jak jsou na tom ostatní." zeptal jsem se ho.

,,Ennoshita je tu s tebou, ale ještě se neprobudil. Kageyama je v nemocnici ve městě. Kiyoko se postarala o to, aby ho tam dovezli. Zatím nemáme žádné zprávy." na to jsem mu přikývl.

,,Ty by jsi tu měla být asi týden než se uzdravíš, ostatní zatím budou pátrat po Nishinoyovy." opět jsem mu jen přikývl. Neměl jsem na nic jiného sílu. Zavřel jsem oči a znovu usnul.

Tak jsem tu zase, myslím že to nikdo z nás nečekal. Ani já jsem si nemyslela, že dnes opět něco vydám, ale začínám to brát jako výzvu. Jsem zvědavá jak v ní obstojím.

Nu každopádně doufám, že se vám kapitola líbila a opět jsem vás naladila na chod této knihy.

Avšak nevím zda vás potěším. Když jsem si v té mé palici přetáčela děj tak jsem zjistila, že tato kniha bude kratší než ta před tím a to o hodně. Odhadem 30 kapitol, ale nic neslibuji. Nu to je jen tak pro informaci, aby jste věděli.

Ale nemusíte se bát tím určitě můj koníček se psaním fancikcí nekončí, ani náhodou.

No tak snad se co nejdříve uvidíme u další kapitoly.

Páčko