Já a ty jen [Haikyuu mafie]

30.

*Goshiki*

*před dvěma roky*

Byl jsem zrovna na cestě ven, abych si mohl sníst svůj samozřejmě vydatný oběd, který obsahoval můj oblíbený vařený platýs. 

Když jsem se posadil na své obvyklé místo, uslyšel jsem, jak někdo křičí mé jméno. Otočil jsem se za hlasem a uviděl jsem Kanjiho jak běží za mnou s batohem na jednom rameni. 

Než ke mě doběhl tak zakopl o svoji nohu a málem na mě spadl, ale směr jeho pádu přesměroval na lavičku, na které jsem seděl.

,,Jsi v pořádku Kanji?" zeptal jsem se ho a klekl si k němu. Na jeho čele se začala zvětšovat pěkně velká boule.

,,Au," chytl se za hlavu a podíval se na mě ,,jo jo, jen tam asi budu mít pěknou bouli pár dní," usmál se na mě tím jeho roztomilým výrazem.

,,Ty jsi, ale pako," zasmál jsem se a posadil se zpět na lavičku. Kanji se posadil vedle mě a vytáhl si svůj obědový box.

Oba jsme společně jedli svůj oběd a užívali si společnosti toho druhého. Na obloze svítilo jasně krásné slunce. Měl jsem zvláštní pocit, že mě někdo sleduje. Rozhlížel jsem se kolem, ale nikdo v okolí nebyl. Až když jsem se otočil na Kanjiho, tak jsem zjistil proč mám ten zvláštní pocit.

,,Proč se na mě tak koukáš?" zeptal jsem se ho. Kanji se začervenal a odvrátil svůj pohled zpět na jeho oběd.

,,Děje se snad něco?" už pár dní se Kanji choval zvláštně. Pořád se na mě koukal, při našich konverzacích se červenal a neustále chtěl být v mé přítomnosti.

,,Nic....nic se neděje," usmál se na mě zase.

,,Jsi si jistý?" musel jsem se ujistit a díval jsem se na něj vážně.

,,Aaaaa ty mě vždycky prokoukneš, co?"

,,Jak to myslíš?"

Kanji se ke mě nahnul až se naše nosy skoro dotýkaly. Díval se mi do očí, ale na chvíli jeho pohled sjel na mé rty. Instinktivně jsem se přiblížil až se naše rty spojili. Viděl jsem jak se Kanji začervenal, ale neodtáhl se.

,,Hoří! Všichni běžte před budovu školy!" zakřičel někdo za námi. Oba dva jsme se otočili a viděli, jak ze nejvyššího patra školy stoupá dým.

S Kanjim jsme se na sebe vystrašeně podívali. ,,Tam je třída mé sestry!" vykřikl najednou a běžel do školy.

,,Ne Kanji počkej!" křičel jsem na něj, ale nechtěl mě poslouchat, tak jsem se rozběhl za ním. Museli jsme se prodrat davem studentů co utíkali pryč ze školy. 

Kanji volal svou sestru, ale nikdo se neozýval, nikdo k němu nepřiběhl. Ptal se některých studentů zda neví, kde je jeho sestra, ale všichni spěchali ven před školu, že mu nikdo neodpověděl.

Konečně jsem se k němu dostal a chytil ho za rameno, ,,Kanji pojď ven ona se určitě ukáže," snažil jsem se ho nějak uklidnit.

,,Ne Tsu! Musím si být jistý, že je v pořádku," vysmekl se mi a utíkal po schodech nahoru. Chtěl jsem běžet za ním, ale nějaký učitel mě popadl za ruku a táhl mě ven společně s ostatními.

Ať jsem se vzpouzel jakkoliv učitel mě nepustil, až ve chvíli kdy jsme stáli venku před budovou školy povolil stisk a já se mohl rozeběhnout zpět.

,,Tam nikdo nesmí," zastavil jiný učitel, už jsem jich měl plné zuby.

,,Ale uvnitř je můj kamarád, hledá svou sestru, musím za..."

,,Nikam nemusíš, zůstaň tady, hasiči už se o to postarají."

,,Ale já..." chtěl jsem protestovat, ale učitel mě umlčel už jenom jeho pohledem. Nemohl jsem tam jen tak stát a čekat jestli Kanjiho zachrání nebo ne. 

Dostal jsem se k bočnímu vchodu do školy a šel hledat Kanjiho. Oheň už byl skoro i ve spodním patře a tak tu bylo spoustu dýmu.

,,Kanji?! Kanji kde jsi?" snažil jsem se zjistit kde by mohl být, když v tom mi někdo přiložil kapesník k ústům a nosu. Snažil jsem se vymanit z pevného sevření, ale ten kapesník byl napuštěný nějakou uspávací látkou a tak jsem omdlel.

Ano jsem to opět já. Hele je to měsíc, to je na mě dobrý ne? No nebudu to okecávat. Užijte si kapitolu.

Jen by mě zajímalo, jak se vám to líbí, nebo čekáte až vydám všechny kapitoly a dokončíte to při jednom? Tak se mějte.

Páčko