Já a ty jen [Haikyuu mafie]

19.

*Tsukishima*

Do místnosti po nějaké době vešel Asahi a vzal si Yamaguchiho bokem. Ani mě nezajímalo o čem si povídají. Jen jsem doufal, že už od sud vypadnu.

Ennoshita byl stále v bezvědomí. Jeho tvář nevypadala zrovna nejlépe, ačkoliv jsem si jist, že vypadá mnohem lépe než modrovlásek.

Yamaguchi a Asahi se vrátili. Yamaguchi vypadal velice nadšeně, to mě lehce vyděsilo. A jen jsem se na něj díval s vyděšeným výrazem.

,,Co ten zděšený výraz?"

,,To ty mě děsíš Yamsi."

,,Já? A proč prosimtě?"

,,Tím jak jsi vysmátý, jako sluníčko na hnoji. Jaký důvod k tomu máš? Kromě mého z mrtvých vstání."

,,No tak samozřejmě, že to že jsi se vzbudil mi udělalo nehoráznou radost, ale ještě lepší je to, že můžeš jet teď na základnu a zůstat tam." jeho úsměv se ještě zvětšil.

,,To je dobrá zpráva." usmál jsem se na něj zlehka taktéž.

Pomohl mi se převléct do normálního a nepotrhaného oblečení a společně s Asahim jsem nastoupili do auta a jeli do základny.

Cestou jsem se neustále koukal z okna, ale mé myšlenky byli zpět v tom zvláštním snu. Občas mé oči zabloudili k Yamaguchimu a prohlédli si ho. Vypadal naprosto v pořádku, ani jediný náznak smrtelné nemoci nebo něčeho co by mu mělo přivodit smrt.

Byl jsem nervózní a raději jsem se k němu posunul blíž. Neměl jsem v plánu se od něj hnout, aby se mu nic nestalo. Nehodlám riskovat jeho život.

Během pár minut už jsme stáli před základnou. Vešli jsme dovnitř a všechny pohledy se upnuli na mě. Asahi a Yams mě posadili na gauč a zavládlo hrobové ticho.

To už Kageyama umřel a mě tu radostnou zprávu nikdo neřekl? Díval jsem se na Yamaguchiho a ten mi jeho pohled oplácel.

,,Myslím, že by měl jít odpočívat do pokoje." podíval se Yamaguchi na Daichiho.

,,Jo určitě, vypadá to, že nám nemá co říct, takže ho můžeš vzít nahoru a zůstaň tam klidně s ním." usmál se Daichi. Tím ho chtěl asi podpořit? Nevím, nevidím mu do hlavy.

Asahi se automaticky zvedl a pomohl mu. Společně mě odvedli do pokoje. Asahi odešel a zůstal jsem tam s Yamaguchim sám. Uběhla necelá hodina. Myslel jsem si, že budeme aspoň chvíli sami a v klidu, ale očividně mě ten nahoře nesnáší. 

Dveře od pokoje se rozrazili a dovnitř vtrhl Sugawara.

,,Yamaguchi musíš okamžitě jet za Akaashim a Bokutem!" vyhrkl.

,,Cože? Ale Tsukki právě přijel..."

,,Já vím, ale ostatní jedou na misi nebo za Yachi. Je toho moc teď a ty jsi jediný, který teď může pomoct. Tsukki zůstane..."

,,Já jedu s ním!" skočil jsem mu do věty. Oba na mě koukali jak vyvorané myši.

,,Ne Tsukki, teprve jsi přijel, musíš odpočívat." snažil se mi Yamaguchi domluvit. Asi zapomněl, že jsem hodně tvrdohlavý.

,,Yamaguchi jedu s tebou a tečka." Sugawara radši vycouval z pokoje.

,,Za deset minut musíš vyrazit." řekl jen a zmizel. Yams se na mě zamračil.

,,Nikam..." nestihl to doříct opět díky mé tvrdohlavosti.

,,Tadashi já s tebou pojedu i kdyby jsi chtěl nebo ne. Co by se mi tak asi mohlo stát? Celou dobu budu sedět tiše v autě, slibuji." stále se na mě díval nejistě, ale nakonec přikývl. Společně jsme se tedy pak vydali do auta a jeli na souřadnice, co nám Sugawara předal.

Zdravím přátelé, kamarádi. Ráda vás tu opět vidím. Od tud by mělo začít takový boční příběh o vašich milovaných sovách. Nu doufám, že mě neukamenujete. Ale pamatujte si, že když to uděláte, tak se nikdy nedozvíte jak to celé skončí. Nu to je ode mě vše. Přeji vám hezký zbytek dne a pohodový víkend. 

Páčko