Já a ty jen [Haikyuu mafie]

32.

*pohled třetí osoby*

Vůdce mafie Dateko Kenji Futakuchi si převzal dopis od kluka s fialovými vlasy.

Chlapci se na něj dívali a čekali na jeho reakci. Jeho tým nevěděl, co je v dopise psáno.

Avšak podle výrazu jeho šéfa to nebylo nic dobrého.

,,No to snad nemyslíte vážně?!" vykřikl najednou Futakuchi a podíval se na Goshikiho.

,,Co tam píšou Futakuchi?" zajímal se Konegawa. Hnědovlasý muž podal dopis chlapci, který seděl na posteli společně s Goshikim.

,,Proč se na mě koukáte jakoby to byla moje vina?" cítil se Goshiki nejistě.

,,Ale vždyť Futakuchi-senpai, Tsu není strůjcem toho všeho," bránil ho Konegawa.

,,Já vím... Já vím, ale nemohl by jsi s tím něco udělat? Bez toho aniž by jsem mu dal ten klíč? Nebo co má v plánu to nevíš?" naléhal na Goshikiho.

,,I kdybych to věděl stejně bych vám to neřekl, to bych se rovnou mohl odstřelit," konstatoval Goshiki.

Všichni tři si povzdechli. Nevěděli co mají dělat, aby nedošlo k tomu nejhoršímu. Futakuchi vstal a šel dolů, kde celý dopis s výhružkami a požadavkami přečetl zbytku týmu. Atmosféra v zasedací místnosti začala být pochmurná.

V podstatě stejná situace se odehrávala v Nekomě a Karasunu. Jediné místo kde se "slavilo" byla Shiratorizawa. Tendou a Ushijima si společně dávali sklenku whiskey a bavili se.

Zbytek týmu se vydal do jejich oblíbeného baru. Skoro nikdo z nich nepomyslel na Goshikiho, který byl postřelen na misi.

Jediný kdo na něj myslel byl Semi. Kladl si za vinu, že jejich nejmladší člen byl nejspíše mrtvý.

,,Nedělej si s tím hlavu Semi. Asi neměl takový potenciál, jako před těmi dvěma roky v něm viděl Tendou," snažil se ho Shirabu podpořit.

,,Ale víš co mi stále vrtá hlavou, Shirabu?" ten jen zavrtěl hlavou.

,,Proč jsme tenkrát museli udělat takové haló kvůli jednomu klukovi, o kterém jsme nevěděli vůbec nic."

,,Jo to máš pravdu," přikývl mu Shirabu. 

Až do večera všichni zůstali na baru a povídali si, co bude dál. Někteří přesně věděli jak to budou mít po "velkém vítězství", jak tomu říkal Tendou. 

Někteří se báli zda to neskončí špatně. No a některým to bylo naprosto jedno.

Na základně Karasuna se marně snažili vymyslet nějaký plán, pomocí kterého by to neskončilo smrtí nebo naprostou katastrofou v podobě Ushijimi držícího Úlomek ráje.

,,Je to beznadějné! Já věděl, že jsme tu kouli měli hned zničit," rozčiloval se Daichi.

,,Neboj se Sawamuro, to nějak dopadne," říkal konejšivá slova Suga.

,,Jo?! Třeba smrtí tebe, mě nebo kohokoliv kdo si to nezaslouží? Jak jsme se vůbec dostali do téhle situace?" schoval si obličej ve svých dlaních.

,,Všechno to začalo když Ushijima zachránil toho rudovláska ne?"

,,Ano....ten ďábel za to může."

Bokuto a Akaashi leželi v jednom z pokojů na Karasunské základně. Přemýšleli, co se to vlastně stalo ještě pár hodin zpátky v tom lese.

Kuroo se domluvil s Daichim, že Tsukiho odveze na chvíli pryč. Kuroo byl totiž momentálně teď jediný člověk, který Tsukiho dokázal nějak uklidnit.

Tsukishima nechtěl jíst ani pít natož si třeba na chvíli lehnout a zavřít oči. Měl stále noční můry s jezerem a Yamaguchim.

Když Kuroo s Tsukim dorazili na Nekomskou základnu, Yaku hned vysvětlil, co se stalo za tu dobu, co tu nebyl.

Kuroo tím pádem musel všem říct o minulosti čtyř mladých kluků, co našli zvláštně zářící kouli v jeskyni.

Ennoshita se vrátil po důkladné prohlídce zpět na základnu, ale Kageyama byl po operaci a stále se neprobudil.

Všechno probíhalo dobře během operace a jeho vyhlídky do budoucna taktéž, teď však bylo podstatné, aby se probudil.

Hinata každou chvíli kontroloval mobil, e-mail, všechno jak by mu Yaichi mohla napsat nebo dát vědět, že se probral.

Všichni kromě Shiratorizawy na tom byli prostě nemyslitelně a na dně. Potřebovali nějaký zázrak, který by jim zachránil zadky.

Ten však, ale nepřijde...

Tak jo, tak mám oficiálně dopsáno a opraveno vše čeho jsem si všimla. Od teď budou kapitoly vycházet každý den až do konce tohoto příběhu. Nic pod ně už psát nebudu a jen doufám, že si čtení užijete.

Páčko