Já a ty jen [Haikyuu mafie]

36.

*Hinata*

Když jsem dostal zprávu o tom, že se Kageyama probudil okamžitě jsem běžel dolů. Na gauči seděl zadumaný Sugawara, ale to mě v tu chvíli nezajímalo.

,,Sugawaro, Sugawaro!"

,,Copak se děje Hinato?" 

,,K-Kageyama....se probudil! Musím jet za ním, pojeď se mnou."

,,Ale Hinato já teď nemohu." 

,,Víš, ale koho můžeš s sebou vzít je Daichi," rozzářili se mi oči a vyběhl jsem zpátky po schodech nahoru, abych našel Daichiho. Ani jsem nezaklepal na dveře a vtrhl jsem do jeho pokoje.

,,Co se děje Hinato?" zeptal se zmateně a lehce vystrašeně.

,,Kageyama se probudil! Musíš se mnou za ním jet," vykřikl jsem na něj.

,,Hey hey hey uklidni se Hinato," z poza rohu vyšel Bokuto a usmíval se na mě.

,,Bokuto neviděl jsem tě tam. Omlouvám se.....ale to je jedno. Potřebuji rychle jet za Kageyamou a Sugawara nemůže."

,,Nemůže?" divil se Daichi.

,,Tak my s tebou pojedeme," navrhl Bokuto a podíval se na Daichiho.

,,Dobrá tedy. Potřebuješ si vzít něco s sebou Hinato?"

,,Ne nepotřebuji, rychle jedeme!" byl jsem tak nedočkavý, potřeboval jsem ho vidět, co nejdříve a sám se ujistit, že je v pořádku.

Seběhl jsem rychle dolů a rychlostí Thorova kladiva jsem stál u auta. Po pár vteřinách za mnou došli i Daichi a Bokuto. Nasedli jsme všichni do auta a vyjeli do tajné nemocnice.

Cesta mi přišla dlouhá jako pracovní týden a byl jsem nesmírně rád, když jsme dorazili na místo. Doslova jsem vyskočil z auta a utíkal jsem ke vchodu do nemocnice. Yachi už čekala venku, jakoby věděla, že hned dorazíme. Beztak jí Daichi kontaktoval.

Běžel  jsem tak rychle div jsem Yachi nesvalil na zem.

,,Promiň Yachi," omluvil jsem se jí.

,,V pořádku Hinato, cestu do jeho pokoje znáš?"

,,Je pořád stejný?"

,,Ano je," usmála se na mě, ale něco mi na tom úsměvu nesedělo, byl trochu smutný. Stalo se mu snad něco?

Dorazil jsem ke dveřím Kageyamova pokoje, zhluboka jsem se nadechl, abych dovnitř nešel tak zadýchaný. Ruku jsem položil na kliku, zavřel oči a otevřel dveře.

Hned naproti dveřím byla postel a na posteli ležel můj král. Nemohl jsem si pomoct a musel jsem usmát. Rozešel jsem se pomalu k němu, aby se mě nelekl a zaregistroval mě. Když už jsem byl skoro u něj, tak se na mě podíval. Měl velké kruhy pod očima a bledou tvář, ale já v něm stále viděl mého Tobia.

,,Tobio..." šeptl jsem.

,,Kdo jste?" 

Ta slova mě zasáhla u srdce, ale co když je to jenom vtip? Určitě si ze mě střílí.

,,Co to říkáš? Ty si ze mě děláš jen srandu, že?" zasmál jsem a čekal až se začne smát se mnou, ale to se nestalo.

,,Nedělám si z vás srandu, kdo jste a co tu děláte?" vypadal lehce vystrašeně, ,,kde je doktorka Yachi?"

,,Klid Tobio, já jsem Hinata...tvůj přítel," usmál jsem se na něj sladce, snad z toho nedostane cukrovku.

,,Můj přítel?" sjel mě pohledem od shora dolů. Na to jsem mu přikývl. 

,,Opravdu si nevzpomínáš?" snažil jsem se to brát stále optimisticky, ale bylo to opravdu těžké. Pomalu jsem se rozešel k němu.

,,Nepřibližujte se ke mě!" zarazil jsem se když to vyslovil.

,,Ale Tobio," snažil jsem se dostat k němu a dotknout se jeho ruky. Ale když jsem k němu natahoval konečky prstů, tak mě do ní udeřil.

,,Nešahejte na mě!" zakřičel. V tom se ve dveřích objevil Daichi a odtáhl mě pryč.

,,Ne Daichi, on si ze mě jen střílí, vím to," snažil jsem se vyprostit z jeho sevření. Odnesl mě někam do čekací místnosti, kde byl i Bokuto.

,,Pusť," řekl jsem Daichimu a ten mě konečně pustil.

,,Hinato počkej až přijde Yachi, ta ti to vysvětlí."

,,A pro..." ani jsem to nedořekl a Daichi mi skočil do řeči.

,,Prostě udělej, jak ti říkám!"

Na to jsem mu nic neřekl. Posadil jsem se kousek od Bokuta a čekal až přijde Yachi. Netrvalo to ani 5 minut a Yachi vešla dveřmi k nám.

,,Co se děje?" zeptal jsem se Yachi.

,,Zjistili jsme, že po operaci si Kageyama na nic nepamatuje, ani na své jméno si nevzpomněl. Získala jsem si jeho důvěru, ale z ostatních má strach."

,,A proč?"

,,Vykládala jsem mu proč je tady a co všechno se stalo. Asi si myslí, že jste třeba ti útočníci."

,,Ale to je blbost, proč by si to o mě myslel?"

,,Sama nevím, je to divné."

,,Možná kdybych si s ním popovídal o samotě nebo když bys tam byla s námi Yachi, tak by si vzpomněl," navrhl jsem.

,,Už jsem ti to chtěla navrhnout."

,,Dobrá, ale proč jsi mě pustila dál a nic mi o tom neřekla?"

,,Když jsem od něj odcházela, když jste zrovna přijížděli tak spal, myslela jsem, že bude stále spát, ale očividně už byl vzhůru."

Ještě, že se to nějak vysvětlilo. S Yachi jsme se ještě domluvili, že spolu půjdeme ke Kageyamovi a zkusíme mu pomoct si vzpomenout. Daichi a Bokuto se vydali zpátky na základnu a až budu chtít zpět, tak jim jen zavolám.