Já a ty jen [Haikyuu mafie]

15.

*Suna*

Každý večer před spaním jsem si představoval, jak toho bastarda probodnu skrz na skrz dýkou a budu se v tom vyžívat. Ještě k tomu, aby se na to všechno díval ten jeho a Atsumu pak zabije i jeho. Úplně jsem se na to těšil.

Když jsem se ráno probudil šel jsem hned za "sekretářkou" a vysvětlil mu všechno. Díky bohu nám dovolil odejít, prý nás tady zatím potřebovat nebude. Samozřejmě toho využijeme, aby jsem nemuseli být neustále v tomhle blázinci.

Oznámil jsem to Atsumovi a Sakusovi, který prý podle všeho chce jet s námi. Jeho důvod je, aby dohlédl na Atsuma. Vlastně se mu ani nedivím.

Začali jsme se pomalu balit, ale hlavně zjišťovat, kde by se mohli ukrývat. Bylo mi jasné, že si jen tak vesele hopkat po světě nebudou.

Sakusa je velice dobrý v počítačích a dokázal nám zjistit jejich přesný plán. Musel jsem se v duchu uchechtnout. Nemají nejmenší tušení.

Zamluvili jsme si chatu několik kilometrů od té, kde se právě nachází ti dva. Bokuto, ten idiot ještě chodí do práce. On nám to ještě ulehčuje, že jsme si už byli stoprocentně jistí, že jsou tam.

Jednou večer jsme se vydali na výzvědy. Ti dva idioti na nás koukali z okna jejich dosavadní chaty a neměli ponětí co je bude čekat ráno.

Vrátili jsme se zase zpět a šli v klidu spát. No nevím jestli jsem vůbec zamhouřil oči tím nedočkáním a nadšením. Ano sice mi nic z toho Osamua nevrátí, ale aspoň jeho duše bude odpočívat v pokoji.

Celou noc jsem nespal  a ráno v domluvený čas před svítáním jsem vzbudil Atsumua a Sakusu. Vzali jsme si všechny věci z chaty a vyrazili. Těch "pár kilometrů" mi přišlo naprosto nekonečných.

Avšak říká se kdo si počká, ten se dočká. A já se na to své dočká naprosto těším, jak už jsem říkal.

Podle našich plánů to bude čistě odvedená práce a nikdo nikdy nenajde jejich těla utopená v jezeře poblíž. Ano plánoval jsem si to pěkně, moc pěkně, skoro až dokonale. 

Ano všechno šlo jako po másle a to mi začalo být lehce podezřelé. Podíval jsem se vedle sebe na Atsuma, ale ten nikde nebyl. Otočil jsem se kolem své osy a jediné co jsem viděl byla zasněžená pláň.

Padající sníh začal být rychlejší až se z toho stala sněhová vánice, chtěl jsem jít dál, ale mé nohy přimrzli k zemi. 

,,Co se to děje?" vyslovil jsem to nahlas a v tu chvíli to zase ustálo, ale já se stále nemohl pohnout.

,,To musí být sen toto, ale vždyť já jsem neusnul." mluvil jsem sám se sebou.

Pak se přede mnou objevil Osamu. Vykulil jsem na něj oči.

,,Osamu." hlesl jsem polohlasem. Osamu se na mě jen zamračil a zase zmizel.

Chtěl jsem běžet za ním, ale stále jsem nemohl. Ta sněhová vánice se znovu objevila a když jsem se rozhlédl kolem, tak vedle mě šli Atsumu a Sakusa a koukali na mě starostlivě.

,,Co je?" zeptal jsem se jich.

,,Křičel jsi Osamuovo jméno a chtěl se někam rozeběhnout, tak jsme tě zastavili." vysvětlil mi Sakusa.

,,Jsi v pořádku Suno?" zeptal se mě Atsumu.

,,Jo jsem, naprosto, proč se ptáš?"

,,Jestli ti náhodou ta pomsta nevlezla do hlavy."

Nad touto poznámkou jsem se na chvíli zastavil. Pak jsem, ale zatřepal hlavou a dal pokyn k pokračování v chůzi.

Tak jsem tady zas a novou kapitolu vám přináším. Opět toho nemám co říct, takže jen užívejte čtení.

Páčko