Já a ty jen [Haikyuu mafie]

38.

*Goshiki*

Ta pusa. Nečekal jsem, že by se někdy něco takového vůbec stalo. Ano miloval jsem ho a asi ještě pořád miluju, ale vůbec nevím jak to má on. No je pravda, že po tom, co se stalo je to asi zřejmé.

Nachystali jsme se a za chvilku už jsme všichni byli před základnou a nastupovali do aut. Samozřejmě, že auto ve kterém jsem jel já jelo první abych je navigoval. Konegawa seděl vedle mě a drželi jsme se za malíčky, aby to nikdo neviděl.

,,Dobře teď zahněte tady doleva a za chvilku by jsme tam měli být," navigoval jsem řidiče.

,,Vedeš nás snad nějakou tajnou cestou, kde můžeme zastavit a dostat se k základně tajně a ne, aby nás hned viděli u předních dveří," ptal se podezřívavě Futakuchi.

,,Futakuchi-san Goshiki by mě nezradil," postavil se za mě Konegawa.

,,Když to tedy říkáš Konegawo," odsekl Futakuchi.

,,Tady zastavte," všichni jsme vystoupili z auta a chvíli po nás dorazili i ostatní.

,,Základna Shiratorizawy je támhle tím směrem pár kilometrů od nás, raději jsem nás nechal zastavit takto daleko, aby si nás nevšimli," vysvětlil jsem.

,,Dobrá tedy, všichni vědí co mají dělat? Máte všichni vysílačky nebo jakékoliv komunikátory?" ptal se Futakuchi jakožto vedoucí této akce. Všichni mu na to přikývli.

,,Sakunamimu jsme přidělali i malou kamerku," podoktnul Onagawa.

,,Super nápad, tak jdeme na to, hlavně potichu a nenápadně."

Někteří z Dateka zůstali na místě s počítači a zbytek se rozdělil do dvou skupin a ty se postupně rozešli k budově. Ty počítače, komunikátory a kameru měli pro případ kdyby se něco pokazilo a oni mohli zavolat pomoc.

Ve skupině kde jsem byl já byl se mnou i Konegawa, samozřejmě, pak Lev, Sugawara, Akaashi, Sakunami a Futakuchi. Nebo alespoň tak mi to řekl Konegawa, kdo jsou.

,,Vidím střechu budovy už budeme hodně blízko," zahlásil někdo ze předu, podle hlasu jsem ho nepoznal, ale to nebylo vůbec podstatné, věděl jsem co mám dělat teď dál.

Pomalu jsem se přesouval dopředu, aby jsem jim otevřel tajné dveře, u kterých pokud vím nejsou žádné kamery ani senzory pohybu. 

Jediné čemu jsme se museli vyhnout byli pohyblivé kamery na bocích. S těmi už jsem, ale měl zkušenost, když jsem se pár krát v noci vyplížil ven.

Ve správné chvíli jsme já a Futakuchi vyběhli a dostali se ke dveřím, já je pomocí kombinace odemčel. Pak jsem postupně ostatním říkal kdy můžou běžet, aby je kamery neviděli.

Netrvalo to moc dlouho a celá naše skupina byla vevnitř. To co dělala druhá skupina jsem nevěděl, šlo to mimo mě, měli vlastní rozkazy. Pomalu jsme šli chodbou až jsme narazili na schody.

,,Tyhle schody vedou do hlavní chodby. Po pravé straně je vstupní hala a kuchyně se schodištěm, po levé straně je hlavní místnost. Tím, že odevzdání klíčů je už za několik hodin, tak si myslím, že budou v hlavní místnosti a budou probírat, co a jak se bude dít," zašeptal jsem, ale tak aby mě mohli slyšet.

,,Půjdu první," navrhl se Futakuchi.

,,Ne půjdu já, kdyby tam někdo byl tak mě alespoň hned neodstřelí na místě.....doufám," zarazil jsem Futakuchiho.

Pomalu a co nejpotišeji jsem otevřel dveře. Za mnou jsem slyšel jak si všichni chystají zbraně. Vyšel jsem ven na chodbu a rozhlédl se. Když jsem nikde nikoho neviděl pokynul jsem ostatním, že mohou pomalu vyjít. 

Vydal jsem se směrem k hlavní místnosti, abych ji zkontroloval. Nakoukl jsem přes pootevřené dveře. Nikdo tam nebyl. Naznačil jsem to Futakuchimu a on se šel podívat do hlavní chodby a kuchyně. Viděl jsem jak vrtí hlavou, že ani tam nikdo není.

Že by byli všichni nahoře v pokojích? To mi nesedělo. Otevřel jsem dveře do hlavní místnosti a vešel dovnitř. Opravdu tam nikdo nebyl. Pak jsem uslyšel výstřel a někoho jak křičí "lehnout". Rychle jsem vyšel na chodbu a uviděl, jak všichni leží na zemi s rukama za hlavama a nad každým z nich stojí jeden člen Shiratorizawy.

,,Goshiki, ach ty můj úžasný chlapče," strhl na sebe pozornost Tendou, který stál na schodech a v ruce držel zbraň. Pod ním ležel postřelený Futakuchi. Tohle se nemělo stát.

,,Goshiki?" otočil se na mě Semi, ,,ty žiješ?" byl naprosto šokovaný.

,,Ano můj drahý Semi, Goshiki je živ a zdráv a byl tak milý a přivedl nám hezký dáreček na přivítanou. Dobrá práce Goshiki, věděl jsem, že se na tebe dá spolehnout," ujal se opět slova Tendou.

,,Ale já..." chtěl jsem něco říct, ale Tendou mi do toho opět skočil.

,,Měl by sis jít odpočinout za tu dobře odvedenou práci. My se zatím postaráme o tu veteš tady."

Sešel dolů ze schodů, dokonce i lehce kopl do Futakuchiho. Ten chudák jen zaskuhral. Prošel se dál až ke mě. Ostatní zatím zvedli mou skupinu nahoru a svázali jim ruce za zády. Viděl jsem jak se na mě Konegawa dívá. Musel jsem jít k němu.

,,Kanji já za nic nemůžu o ničem z tohoto jsem nevěděl. Prosím Kanji věř mi," díval jsem se na něj. Chtěl jsem ho chytit za ruku, ale Ohira mi to nedovolil.

,,Ohiro prosím..."

,,Jak jsi nám....jak jsi mi to mohl udělat Goshiki?" zeptal se mě Konegawa, měl v očích slzy.

,,Naprosto jednoduše můj drahý příteli, protože je skrz na skrz Shiratorizawa," zašklebil se Tendou.

,,To není pravda, já..." 

,,Já já já, jak jsem řekl jdi si odpočinout Goshiki. Jen se neboj ještě jednou je uvidíš, to bude však naposledy," Tendou se usmál takovým strašidelně ďábelským úsměvem. 

Členové Shiratorizawy odvedli skupinu pryč a mě Tendou odvedl do mého pokoje. Už jsem byl rozhodnutý, že se za nimi musím dostat a všechno jim vysvětlit, že jsem o tom opravdu nevěděl.