Já a ty jen [Haikyuu mafie]

21.

*Tsukishima*

Celou dobu jsem byl neklidný. Jediné co mě utěšovalo bylo to, že nikde poblíž nebyl rybník nebo jezero.

Stále jsem, ale v sobě měl hrozný pocit. Jako by se mělo něco stát. Musel jsem se neustále rozhlížet kolem.

Držel jsem se Tadashiho jako klíště a nehodlal jsem ho pouštět. Pohlédl jsem z okna a zahlédl jsem naši zkázu.

Nestihl jsem ani říct jediné slovo. Vlastně jsem to ani nedokázal.

Dveře se prudce otevřeli a v nich stál rudý Suna a za ním Atsumu a Sakusa. Bokuto se postavil ochranářsky před Akaashiho a Yamaguchi udělal to stejné.

,,Ugh další dva navíc?" postěžoval si Atsumu. 

,,Ti mě nezajímají, já chci jen ty dva." řekl Suna a ukázal na Bokuta a Akaashiho.

,,Akaashiho se ani nedotkneš." vykřikl Bokuto. Suna se ušklíbl a vytáhl zbraň.

,,Teď půjdete všichni hezky v klidu s náma." Atsumu a Sakusa taky vytáhli zbraně.

Cítil jsme se tak bezmocně. Nemohl jsem nic dělat, skoro ani pořádně chodit. Yamaguchi mi pomohl se zvednout a všichni jsme poslušně šli s nimi.

Bylo vidět na Bokutovi, že usilovně přemýšlí a snaží se vymyslet jak z tohoto ven. Nebyl jediný kdo se o to snažil. Nedíval jsem se na cestu kudy nás vedou, ale pak jsem zahlédl něco tmavě modrého od čeho se odráželo sluneční světlo.

Dech se mi zatajil a mráz přešel po zádech, když jsem zahlédl jezero, které bylo rozlehlé. Suna se zastavil a otočil se na nás.

,,Co uděláme s těmi havrany?"

,,Naživu je nenecháme." odpověděl mu Atsumu.

,,Takže ty dva bereme s sebou a tyhle prostě zastřelíme? Fajn nemám problém." namířil hlaveň zbraně na mě. 

Když na mě mířil nebyl jsem tak vyděšený, tak jako když si na poslední chvíli přede mě stoupl Tadashi.

,,Co to děláš Tadashi?!"

,,Nehodlám tě ztratit, to radši umřu."

,,Přestaň plácat nesmysli."

,,Nemůžete si to vyřídit později? Třeba v posmrtném životě?" vložil se do naší konverzace Atsumu.

,,Prostě už je zabijte." přidal se Sakusa.

Suna namířil hlaveň na Yamaguchiho a ten jenom zavřel oči. On se úplně pomátl musím něco udělat! Nehodlám tu zemřít a ani přijít o svého nejdražšího.

Rozhlédl jsem se kolem. Mohli by jsme je nalákat na kus zmrzlého jezera a pak by se utopili.

Podíval jsem se na Akaashi a pak mu rukou naznačil směr k jezeru. Kývnutím mě ujistil, že pochopil.

(Pozn. Autorky: tato scéna, některým lidem může připadat nesmyslná. Don't mind it. Prostě to tak bylo)

Nějakým zázrakem se nám podařilo společně utéct. Bylo to jako zlomek sekundy ani jsem to nepostřehl a stáli jsem všichni 4 u jezera.

Ti 3 za námi běželi. Suna vytahoval zbraň a mířil na nás. Sice s těží, jsem se postavil před Tadashiho, abych ho ochránil i kdyby mě to mělo stát život.

Chtěl jsem, aby Akaashi a Bokuto zmizeli, ale nebyla šance. Oni byli tři a jeden z nich nás mohl v klidu zabít a ti zbylí je chytili.

Ucítil jsem ruce na mých ramenou. Byli to Tadashiho ruce. Lehce se na mě usmál a stoupl si přede mě.

Uslyšel jsem výstřel a......

Zdravím vás mé oblíbené existence. Ráda vás tu zase vidím a ano také jsem nečekala, že tu budu tak brzo, ale docela mně to psaní nadchlo, ale stále neslibuji nic pravidelného. Prosím don't mind my chyby v textu a gramatice. Jen si užijte čtení a zase nikdy.

Páčko <3