Já a ty jen [Haikyuu mafie]

31.

*Goshiki*

*současnost*

,,A co se stalo potom?" zajímal se Kanji. Vyprávěl jsem mu, co se dělo dál když jsem omdlel v té škole, při tom požáru.

,,Probudil jsem se v Shiratorizawe. Řekli mi, že jsi tam umřel, když se ta budova zhroutila a oni mě zachránili."

,,Ale ty jim to nevěříš, že ne?"

,,Teď už mi to moc smysl nedává. Spíš to vypadá jakoby...."

,,Jakoby co Tsu?"

,,Jakoby oni zapálili školu. Jakoby měli v plánu mě "zachránit". Jestli chápeš to, co tím chci říct."

,,Ano chápu tě Tsu. Ale proč by to dělali? A jak o tobě věděli?"

,,To netuším, ale je to až děsivé. Možná ani odpovědi na tyto otázky znát nechci."

,,V tom tě naprosto chápu," Kanji se zahleděl do podlahy pokoje.

,,A jak to vůbec tedy dopadlo? Řekli mi, že jsi umřel i se sestrou. Je ona v pořádku?" lehce jsem se strachoval, přeci jen co když se jí něco stalo.

,,Já i sestra jsem to přežili," zasmál se, ,,ale ne všichni ten incident zvládli."

,,Aha chápu..." nevěděl jsem co na to odpovědět.

V mé hlavě začal naprostý chaos. Nevěděl jsem zda se mám vrátit do Shiratorizawy nebo zůstat snad s Kanjim?

Co když, ale to co se stalo před těma dvěma lety už pro něj teď nic neznamená?

Co když to pro něj neznamenalo nic vůbec?

Co budu jen dělat, kéž by mi někdo pomohl.

,,Co budeš teď dělat?" zeptal se mě Kanji. To mi ještě chybělo.

,,To opravdu nevím..."

,,Nevrátíš se snad zpět k nim, že ne?" řekl lehce starostlivě Kanji. Že bych pro něj znamenal něco víc?

,,Já nevím Kanji. Nevím ani jestli si myslí, že jsem naživu."

,,Pokud by si to mysleli tak by snad něco podnikli ne?" v tom měl Kanji pravdu. Semi-senpai by mě v tom nenechal...snad.

,,I kdybych se k nim nevrátil, tak nevím co bych dělal."

,,Možná.... možná by jsi mohl zůstat tady..." navrhl Kanji.

,,Vážně?"

,,Tedy jen do té doby než by se ti zahojilo to rameno," buď se mi to zdálo nebo byl Kanji nervózní.

,,Pokud mě tu strpíš, tak tu s tebou milé rád zůstanu," usmál jsem se na něj.

Kanji okamžitě zrudl a otočil hlavu o sto osmdesát stupňů. Musel jsem se tomu zasmát.

,,Já.... já.... Půjdu ti pro něco na jídlo, určitě už musíš umírat hlady...... hned jsem zpět," vstal a skoro až utíkal pryč.

Vypadalo to, že za dveřmi někdo hlídá. Pokud slyšel náš rozhovor, no tak ten z nás musel mít komedii.

Stále jsem nechápal své pocity. Jsem moc rád, že jsem zase s Kanjim, ale něco tomu chybí. Nemohl jsem přijít na to co a bůh ví zda na to někdy přijdu.

Po chvíli, kdy jsem se snažil rozluštit šifru v mých pocitech a myšlenkách v hlavě, se dveře s odemknutím opět otevřeli a v nich stál Kanji s tácem jídla a za ním stál asi šéf jeho mafie.

Oba dva vešli dovnitř. Kanji si sedl opět ke mě na postel a ten cápek si sedl na židli, co byla postavená u stolu.

Mezitím, co jsem jedl mi Futakuchi, jak jsem se později dozvěděl jeho jméno, vysvětlil mou situaci a navrhl mi východiska.

Dal mi den na rozmyšlenou, ale já už byl z větší části rozhodnut. Navíc východisko s názvem smrt se mi opravdu nelíbila.

Ano sice jsem k Shiratorizawě měl určité pouto, ale teď když vím, že je Kanji naživu, tak to pouto pomalu praská.

Pak jsem si vzpomněl, jak to všechno začalo a podíval jsem se do kapsy u kalhot.

,,Tohle byste asi měli vědět," řekl jsem a předal jsem dopis Futakuchimu.

Dlouhá doba já vím já vím, ale můžu vám s radostí říct, že už to mám celé dopsané. Teď už jenom dokončuju poslední drobnosti, ale máte se na co těšit teda!

Užijte si to.

Páčko