Já a ty jen [Haikyuu mafie]

27.

*Futakuchi*

Říkám si zda jsem nabídku převzetí klíče od Bokuta měl někdy přijímat. Od té doby máme pořád nějaké problémy.

Od zničení Aoba Johsai neuběhlo moc dní, popravdě to byl spíš jen týden i když se to vůbec nemusí tak zdát.

S ochranou klíče je moc velká zodpovědnost a já si nejsem jist zda to zvládnu. Přeci jen ani jsme se nikdy moc nezabejvali prací mafie. My si tu tak v poklidu žijeme bez starostí a bez zájmu do čehokoliv. Někdy si říkám proč jsme ze sebe neudělali nějakou ochranářskou nebo bodygardskou agenturu nebo prostě něco takového.

Jediný s kým jsem byl ve spojení by Daichi z Karasuna. Dával mi informace co se teď u nich děje a já mu dával stejné informace od nás. Dozvěděl jsem se, že Shiratorizawa se nějak moc probudila a dělá neplechu.

I když jsme byli vždycky všichni na základně, tak i přes to jsme drželi hlídky přes noc. Jak jsem říkal s klíčem přichází velká zodpovědnost. Onagawa říká, že jsem se té zodpovědnosti chopil velice dobře, ale u něj člověk nikdy neví jestli to myslí vážně nebo si z něj dělá prdel.

Dnes jsem měl hlídku já. Všechno se zdálo v pořádku, ale potom jsem uviděl jak kousek od základny zastavuje nějaké auto a vystupují z něj dva lidi. V tu chvíli jsem probudil Aoneho, aby šel probrat ostatní. 

I kdyby to byl planý poplach, tak se to musí prošetřit. Byl k tomu jen jediný důvod. Nikdo nezná polohu naší základny, protože je na úplním konci města a dostat se sem je opravdu těžké. Proto jsem dal radši všechny vzbudit.

Do tváře těch dvou postav jsem vůbec neviděl, ale šli si docela poklidně, jako by tu byli na půlnoční procházce. Možná je to opravdu jen planý poplach. 

Chtěl jsem jít za ostatními ať jdou spát, ale ty dvě postavy se přiblížili až moc k základně. Viděl jsem jak něco zapalují a napřahují se, aby to hodili na základnu. V tu chvíli jsem uslyšel ránu. 

Podíval jsem se z okna dolů kde stál Aomine, který střelil toho menšího z nich. Ostatní členové se rozeběhli proti nim. Ta větší osoba začala panikařit a utekla pryč. 

Aone vzal toho postřeleného a odnesl ho dovnitř. Rychle jsem seběhl schody a vešel do společenské místnosti. Aone položil toho kluka na pohovku.

Byl v pořádku jen měl postřelené rameno a vypadalo to, že je v bezvědomí. Obara šel pro lékárničnu, aby ho mohl ošetřit.

,,Ten se jen tak neprobudí. Dejte ho do jednoho z pokojů a zamčete okna a dveře ať nám neuteče," nařídil jsem.

,,Víme kdo to je?" zeptal se Sakunami.

,,No podle informací od Karasuna by to měl být někdo ze Shiratorizawy," vysvětlil jsem ostatní. Aone mezitím odnesl toho kluka do pokoje.

,,Je nějaký mladý nezdá se vám?" podotkl Onagawa. Co, ale mně přišlo zvláštní bylo to, že Koganegawa celou dobu mlčel a koukal na místo kde před chvílí ležel ten kluk.

,,Kogane? Jsi v pořádku? Co se děje?" zeptal jsem se ho opatrně. Tyto jeho stavy nejsou úplně zvykem.

,,Já ho znám," řekl polohlasem a stále koukal do gauče.

Všechny nás jeho věta překvapila a snažili jsme se z něj dostat kdo to je a jak se znají, ale bylo to marné.

,,Dobrá necháme to na ráno, všichni jsme unavení a ráno je moudřejší večera, takže všichni běžte spát," všichni se vydali do svých pokojů až samozřejmě na Aoneho. Ten se mnou zůstal celou noc vzhůru.

Opět vás zdravím u další kapitoly. Snad jsem vám tu chvilku chyběla. Ani nemám co pořádně říct, snad jen to, aby se vám má tvorba stále líbila a těšili se na další kapitolu.

Páčko <3