Já a ty jen [Haikyuu mafie]

47.

*Kageyama*

Nechtěl jsem mířit na Yachi a sestry zbraní. Ano paměť se mi vrátila. A věřte nebo ne bylo to díky tomu slizákovi Atsumovi.

Můj plán byl takový, že budu předstírat loajálnost k němu a budu plnit, co mi řekne. A když nastane správná chvíle, tak ty hajzli oddělám.

Atsumu si vzal Hinatu bokem a něco tam řešil. Neslyšel jsem je moc dobře a tím, že jsem na vozíčku, tak toho moc udělat nemůžu.

Sakusa očividně čekal na nějaký telefonát, protože si stále kontroloval telefon. Atsumu mi zdá se neřekl všechno.

Pak se najednou ozval křik. Hinatův křik. Atsumu začal Hinatu řezat a bodat nožem, který mu před tím držel pod krkem.

,,Shoyo!" zakřičel jsem a v tu chvíli Atsumu přestal.

,,Věděl jsem, že to jen hraješ," usmál se Atsumu. Sakra.

,,J-jak?"

,,Byl jsi nezvykle ticho, normální člověk se ztrátou paměti by se pořád na něco ptal."

Nebral jsem to v potaz a namířil zbraň na Atsumu.

,,Být tebou, tak si to rychle rozmyslím," ozval se za mnou Sakusa. 

No a teď jsem v pěkné rejži teda.

Něco se, ale pomalu začalo měnit. Všechno začalo být tak světlé najednou. Bylo to snad těmi dvěma výstřely, které zazněli hned po sobě? Bylo to tím křikem zrzka?

Svět se začal měnit......všechno se rozplynulo a zmizelo.