Já a ty jen [Haikyuu mafie]

16.

*Daichi*

,,Karasuno, únos vašeho prcka bylo varování. Vy jste však naši výzvu nebrali vážně, a proto ani zranění vašich tří dalších společníků nebyla náhoda. Pokud i napotřetí nevyslechnete naši výzvu, budeme muset přikročit k mnohem horším činům. Co po vás chceme? Vzdejte se mafie, na dosmrti. To je naše první podmínka, ta druhá je aby nám váš šéf Sawamura Daichi předal jeho klíč. Budeme ho čekat pozítří u hrobu Oikawy a Iwaizumiho. S pozdravem Shiratorizawa"

Dočetl jsem dopis co byl společně s mrtvou vránou v tašce. Ve společenské místnosti bylo ticho, nikdo ani nepípl. Až po chvíli se Narita odvážil promluvit.

,,Jaký klíč mají na mysli?"

,,Není to něco podobného co chtěl Oikawa?" přidal se Hinata.

Povzdechl jsem si a podíval se na Sugu. Tomu jsem všechno řekl na naší "dovolené". Suga se na mě usmál a přikývl hlavou.

,,Musím vám říct pravdu, už to nejde dál tajit. Očividně se toho Ushijima nevzdá." viděl jsem jak se všichni v místnosti nahli trochu dopředu a nastražili uši.

,,Kdysi dávno, to jsme se ještě nikdo z nás neznali, jsme já, Kuroo, Bokuto a Ushijima našli takovou zvláštní kouli. Byli jsme mladí a snažili jsme se najít poklad v jeskyni. Ta koule, ale nebyla obyčejná. Kdyby byla tak by jsme tu možná ani nebyli v této situaci. Nicméně pokaždé když někdo z nás tu kouli držel a něco si přál ať už nahlas nebo v duchu, v tu chvíli se to stalo."

Všichni mi věnovali naprostou pozornost a Suga mě držel za ruku na mém stehně. Docela se mi to hodilo, vždy byl má psychická podpora ačkoliv teď jsem nebyl u výslechu.

,,Shodli jsme se, že bude nejlepší tu kouli někam schovat. Z našich uspořených peněz jsme koupili každý jednu krabici. Postupně jsme to všechno naskládaly a poslední krabici jsme zapečetili speciálním zámkem na 4 klíče a krabici ukryli v té stejné jeskyni. No to je celý příběh."

,,Proč jste tu kouli teda nezničili?" zeptal se hned Nishinoya.

,,V té době jsme si mysleli, že kdyby se něco stalo mohlo by nám to pomoct. To jsme, ale nevěděli, že se naše přátelství rozpadne." sklopil jsem hlavu k zemi. Teď věděli pravdu.

,,A kde máš ten klíč?" opět se ozval Nishinoya. Jen se vrátí a tu pusu nezavře.

,,Na základně je tajný vchod pod budovu do podzemí. Tam je však mnoho různých chodeb, je to tam jak labyrint. Pokud tam vejdete bez někoho kdo zná cestu, tak se od tama nedostanete."

,,Hodláš mu ten klíč dát?" pro změnu se zeptal Hinata.

,,Nevím....nechci pomyslet na to co by se stalo kdyby jsem jim ho nedal..." Suga zmáčkl lehce mou ruku.

,,Díky nim jsou teď Kageyama, Ennoshita a Tsukishima ve vážném stavu. Myslím, že nemám na vybranou."

,,Ale co to o vzdání se mafie?" ozval se Narita.

,,Netuším co tímto chcou dosáhnout, asi být jediná mafie široko daleko, aby měli nejlepší a nejvíce kšeftů."

,,Žádný plán nevymyslíme? To se jim jen tak poddáme? A co Nekoma a Dateko? Nemůžeme to jen tak nechat, vždyť unesli Noyu a zranili....." začal protestovat rozhořčený Hinata.

,,Hinato uklidni se, Daichi dělá to nejlepší pro nás co může." bránil mě Sugawara.

Hinata si sedl zpět na své místo a dal si ruce křížem. Nebyl jediný naštvaný, ale co můžeme dělat. Ano mohli by jsme bojovat, ale o kolik dalších členů bychom přišli? Nechci nic riskovat, ačkoliv vzdání se "kariéry" mafiána a najít si normální práci je taky riziko.

Média už kolikrát ukázali naše tváře a samozřejmě po nás pátrá policie. Aby jsme si našli slušnou práci a žili šťastně až do smrti, jak se říká v pohádkách, tak by jsme se museli dostat do jiné země. Nezní to špatně, ale každý má rád pohodlí domova.

Nazdar nazdar, tak se opět vidíme. Stále nemám co říct, ale sami jste četli, že se blížíme k nějaké akci. Ano vím říkám to tady už kolikátou kapitolu, ale už to bude nebojte.
Snad se vám kapitola líbila a uvidíme se snad zase co nejdříve.
Budu ráda za každou vaši podporu.
Páčko