Já a ty jen [Haikyuu mafie]

23.

*Suna*

*Jezero*

Ti hajzli nám zdrhli na okraj jezera. Chtěl jsem vystřelit, ale Sakusa to udělal dřív a Atsumu praštil toho druhýho havrana do hlavy a ten omdlel.

,,Ať si tu klidně umrzne, my jdeme." řekl Atsumu a namířil zbraň na Akaashiho, aby ho popohnal v chůzi.

Šli jsme do lesa co byl po naší levé straně. Atsumu a Sakusa hlídali ty dva a já šel za nimi.

Něco v hlavě mi říkalo, abych se otočil a šel domů. Ale já chtěl pomstít svého nejdražšího, aby mohl v klidu odejít. 

Nebo možná jsem to chtěl kvůli sobě. Nedalo mi spát, že jsem Osamua nedokázal ochránit, tak jak jsem mu vždy sliboval.

Cítil jsem vinu za jeho smrt na svých bedrech. A ta halucinace v tom lese či co to bylo mi moc nepomohla. Jeho tvář se mi stále ukazovala před obličejem. Nemohl jsem se ho zbavit.

Nedával jsem pozor na cestu a narazil do jedné větší větve co byla nízko zemi. Bolelo to jako čert až mě to posadilo na zadek. Chtěl jsem vstát, ale před mýma očima se zjevila něčí ruka. 

Nikdy bych si nemyslel, že mi Atsumu nebo Sakusa podají ruku místo toho, aby se mi smáli a utahovali si ze mě.

Když jsem zdvihl svůj zrak srdce se mi na chvíli zastavilo a dech se mi zatajil. Přede mnou stál Osamu. Osamu Miya.

,,Tak vstávej" usmál se na mě těmi jeho krásnými plnými rty. Neměl jsem slov. Přijal jsem jeho ruku a postavil se.

Jediné co jsem vnímal byl on. Kolem mě bylo prázdno. Nevím co se dělo, zajímali mě jenom jeho oči. Ty mrakově šedé oči, které jsem myslel, že už je nikdy neuvidím.

,,Stojí ti to za to?" zeptal se mě z nenadání.

,,Co tím myslíš Sumu?" odpověděl jsem mu otázkou.

Ukročil bokem a do mého zorného pole se naskytl pohled na dvě ležící těla. Těla Bokuta Koutara a Akaashiho Keijiho.

,,Já to udělal?" lehce jsem se zaradoval. 

,,Ano, ale..." zahleděl jsem se více a viděl tam i sebe. Sebe s prostřelenou hlavou.

,,Pomsta není vše Rintarou." těla Bokuta a Akaashiho byli do sebe zaseklí. Vypadalo to jako objetí. Byli spolu až do konce. Což jsem já o mě a Osamuovi říct nemohl.

,,Co mi tímhle vším chceš říct Osamu?" svůj pohled jsem přesměroval zpět na mou lásku.

,,Nech je jít. Jestli je zabiješ tvůj osud dopadne stejně. Proč mít na svědomí další mrtvé, potom co jsme si slíbili?"

Ach zapomněl jsem na náš slib, jak jsem jen mohl? Cítil jsem se jako idiot a sklopil jsem před ním zrak.

,,Já jsem na něj zapomněl..." řekl jsem tiše. Bál jsem se co přijde, ale jeho reakce mě překvapila. Ucítil jsem jeho ruce kolem sebe, které mě sevřeli v pevné objetí.

,,To se stává Rintarou, nic se neděje." už jsem nemohl zastavit své slzy a rozbrečel jsem se mu a jeho pevný stisk jsem mu oplatil.

,,Hrozně mi chybíš Samu." vyžvejkl jsem mezi vzlyky.

,,Já vím. Ty mě taky Rintarou. Ale už teď víš jak to celé skončí, že?" jen jsem pokýval hlavou na souhlas a užíval si ještě chvíli tento moment.

,,Brzy se shledáme Rin..." to bylo poslední co jsem slyšel, pak nastala tupá bolest hlavy.

Pomalu jsem otevíral oči a viděl jak nade mnou stojí Sakusa a Atsumu.

,,Jsi v pohodě Suno?" zeptal se Atsumu.

,,Jo jo jen to byla perda." ti dva se na sebe podívali.

,,Co je?"

,,No když jsi byl mimo, tak to vypadalo jako že mluvíš s Osamuem." řekl potichu Atsumu.

,,No prakticky mluvil." oba dva se na mě nevěřícně podívali. Hned jsem jim vysvětlil co jsem viděl a co mi Osamu řekl.

,,Takže to chceš prostě vzdát?" zeptal se Atsumu. Na to jsem mu přikývl.

,,Po pravdě bych rád, aby pykali za to, že je Osamu mrtvý, ale taky je to i má vina." 

,,Tak nebo onak, já vím co mám udělat." usmál jsem se.

,,A co přesně by to mělo být?" promluvil Sakusa.

Stále jsem se usmíval a vytáhl jsem zbraň.

,,Nehodláš udělat to co si myslím, že ne?" chtěl se Atsumu ujistit. Já byl, ale pevně rozhodnut.

,,Nezklam Osamua, Atsumu..." vyřkl jsem má poslední slova a stiskl spoušť zbraně, kterou jsem si mířil na spánek.

Zatemnělo se mi před očima a já se opět shledal se svou láskou.

Yahoo existence. Jop jsem tu zas. Doufám, že mně za tuto kapitolu neukamenujete a samozřejmě i za ty nastávající. Pokud to uděláte nedozvíte se co se stane dál. Díky. No snad se vám tato fanfikce stále líbí. Děkuji moc za vaši podporu!

Páčko <3